Spustit debatu Petra Druláka a Přemysla Janýra

Petr Drulák a Přemysl Janýr otevírají otázky vztahující se k vojenskému konfliktu Ukrajiny a Ruska, možného vývoje a hledání souvislostí přesahujících i geografickou oblast Evropy. 

Petr Drulák – diplomat, politolog, vysokoškolský pedagog 

Přemysl Janýr – český politický aktivista, publicista, signatář Charty 77 a představitel českého exilu.

Pavel Cimbál / Vidlák – spustit debatu

Pozvání do Debatního klubu opět přijali pánové bloger Vidlák a Pavel Cimbál na téma krize, která prostuje celou naší společnost. Kladou otázky po příčinách řady problémů, které lze souhrně vnímat jako krizi hospodářskou, politickou a občanskou. 

https://www.vidlakovykydy.cz/ Programátor a pedagog Pavel Cimbál

Miroslav Belica / Petr Markvart - spustit debatu

Do Debatního klubu na téma Palestiny a Izraele přijali pozvání arabista, diplomat, orientalista a analytik Miroslav Belica a Petr Markvart, který se dlouhodobě věnuje problematice Blízkého východu, kde i pracoval například v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě.

Daniela Kovářová / Zdeněk Koudelka -  spustit debatu

Téma debaty je postavené na srovnání ústavní definice práv a svobod občana ČR a žitou praxí. https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Pozvání do Debatního klubu přijali JUDr. Daniela Kovářová a doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. https://www.normalnidaniela.cz/cs/zivotopis https://is.muni.cz/osoba/zdenek.koudelka

Daniela Kovářová / Zdeněk Koudelka -  spustit debatu

Téma debaty je postavené na srovnání ústavní definice práv a svobod občana ČR a žitou praxí. https://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html Pozvání do Debatního klubu přijali JUDr. Daniela Kovářová a doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. https://www.normalnidaniela.cz/cs/zivotopis https://is.muni.cz/osoba/zdenek.koudelka

Přemysl Janýr / Josef Skála - spustit debatu

Přemysl Janýr společně s Josefem Skálou debatují o osudu Aloise Eliáše a jeho historických souputnících.

Impulzem k uspořádání debaty byl článek: https://www.disput.blog/konec-aloise-eliase/

Alex Švamberk / Břetislav Tureček – spustit debatu

Pánové Švamber a Tureček přijalo pozvání do debaty na téma Práce novináře aneb událost a zpráva - jak se události restrukturují na zprávy, jaké faktory působí na výběr událostí a výběr jednotlivých faktů, jejich uspořádání do souvislého mediálního textu, jak vzniklé mediální obsahy restrukturují realitu a tím ovlivňují recipienta informací, ať již čtenáře, posluchače nebo diváka. Jak redakční politika, neboli komunikační strategie daného média, ovlivňuje výběr událostí (tedy témat, o nichž se bude psát) a jak ovlivňuje výběr jednotlivých faktů a jejich uspořádání (o čem se hovoří na začátku, ve středu a na konci textu). Jak do hry vstupuje předpojatost média (angl. bias) a předpojatost novináře? Existuje nyní cenzura a jaká? Fungují média svobodně, nebo jsou pod tlakem inzerentů, politiků, vlastníků? Jsou vůbec schopna (a ochotna) tomuto tlaku čelit?

Břetislav Tureček - novinář, analytik a vysokoškolský učitel na Metropolitní univerzitě Praha, bývalý zpravodaj Českého rozhlasu. Specializuje se na oblast Blízkého východu.

Alex Švamberk - novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku.

Lukáš Kovanda – Ladislav Jakl / spustit debatu

V prosinci 2020 proběhla debata pánů Kovandy a Jakla, které byl impulzem Covid: https://youtu.be/JoVl3Kmzp9E.

Repete je stejné, jen není třeba Covidu.

Co, proč a jak se odehrává v politice a ekonomice?

https://www.ladislavjakl.cz/

https://www.lukaskovanda.cz/

Jan Kavan / Andor Šándor – spustit debatu - spustit náhradní link

Na téma iniciativy Mír a spravedlnost přijali pozvání do Debatního klubu zakladatel Jan Kavan a generál v záloze Andor Šándor.

https://miraspravedlnost.cz/

Vojtěch Razima / Bohuslav Pernica – spustit debatu

Násobně předražené armádní nákupy Za ministra Lubomíra Metnara (ANO) uzavřelo ministerstvo obrany miliardovou smlouvu na dodávku tisícovky pětkrát předražených kulometů MINIMI. Nákup proběhl bez výběrového řízení a kulomety nedodává belgický výrobce, ale jihočeský překupník. V dubnu 2022, tedy za nové ministryně Jany Černochové (ODS) byl kontrakt s překupníkem rozšířen a cena za kulomety byla navýšena z 1,1 miliardy na 1,5 miliardy. Opět bez soutěže. To však není zdaleka jediný předražený armádní nákup z poslední doby.

O příčinách tohoto stavu přišel do Debatního klubu diskutovat ředitel protikorupční organizace Kverulant.org Vojtěch Razima                                     a pplk. Ing. Mgr. Bohuslav Pernica, Ph.D.

Válečný veterán Pernica učí na Univerzitě Pardubice, takové předměty jako je ekonomika bezpečnosti, mezinárodní bezpečnostní politika a nebo také aktivity proti korupci. Bohuslav Pernica je polistopadovým absolventem VVŠ PV ve Vyškově, obor ekonomika obrany státu, doktorskou práci psal na téma profesionalizace armády České republiky a problém hospodárnosti. Má za sebou praxi jak v armádě tak na Ministerstvu obrany.

Vlk / Vidlák / Cimbál - spustit debatu

Pozvání do Debatního klubu přijali pánové Bloger vlk - zastoupen přes Skype, Bloger Vidlák a Pavel Cimbál na téma krize, která postupně prostupuje celou naší společnost. Společně otevírají otázky médií, svobody slova, odpovědnosti politiků, ale i potravinovou soběstačnost a možnosti přežití systému při hrozbě jeho kolapsu.

https://vlkovobloguje.wordpress.com/

https://www.vidlakovykydy.cz/

Programátor a pedagog Pavel Cimbál

Petr Drulák / Přemysl Janýr - spustit debatu

V debatě pánové poskytují svůj výklad na to, co je podle nich nacionalismem, jak specifický je nacionalismus český, zda je jedinečný či nikoli. Hledají odpovědi na otázky přínosu nacionalismu pro společnost a i zda je samotný nacinalismus pro společnost hrozbou.

Petr Drulák je český politolog, v letech 2004 až 2013 ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, v letech 2014 až 2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR, v letech 2017 až 2019 velvyslanec ČR ve Francii. Společně s kolektivem vydal sborník Svrchovanost zprava i zleva (2022)

Přemysl Janýr: Autor je podnikatel v oblasti IT a publicista. Pochází z Českých Budějovic, vyrůstal v Praze, má dvě dospělé děti. Studoval žurnalistiku, později byl ze studia vyloučen. Pracoval mimo jiné jako statistik ve Výzkumném ústavu psychiatrickém a montér v ČKD Dukla. Signatář Charty 77 a člen VONSu. V roce 1978 odjel s rodinou do Vídně, kde studoval publicistiku na Vídeňské univerzitě. Roku 1979 byl zbaven čsl. občanství, v roce 1990 mu bylo navráceno. Ve volném čase se věnuje různým aktivitám občanské společnosti a teoreticky různým společenským problematikám. (zdroj DR)


 

Stanislav Blaha / Petr Mikšovský - Svoboda - spustit debatu

Vladimír Prorok / Pavel Cimbál - spustit debatu

Do debaty na téma Ideologie vs racionalita přijali pozvání filozof Doc. PhDr. Vladimír Prorok a programátor, pedagog a blogger Pavel Cimbál.

V debatě otevřou otázky týkající se vymezení pojmů a jejich možných definic nejen ve vztahu k aktutální situaci.

Andor Šándor / Jan Schneider - spustit debatu

Tématem debaty generála Andora Šándora a bezpečnostního analytika Jana Schneidera je BIS - "Bezpečnostní informační služba je kontrarozvědnou zpravodajskou službou s působností na území České republiky. Naším posláním je chránit občany a naši krásnou zemi před nejrůznějšími hrozbami od terorismu až po špionáž cizích států. Shromažďujeme a vyhodnocujeme informace o rizicích ohrožujících bezpečnost, demokracii a svobodu." https://www.bis.cz/

Andor Šándor je český voják, generál v záloze a bezpečnostní analytik. Pracoval ve velitelských a štábních funkcích, od roku 1986 působil v generálním štábu Československé lidové armády. V letech 2001 a 2002 byl náčelníkem Vojenské zpravodajské služby. Od roku 2003 působí jako poradce a analytik v oblasti bezpečnosti.

Jan Schneider v prosinci 1976 připojil svůj podpis pod Chartu 77. Spolupracoval se skupinou The Plastic People of the Universe. V roce 1993 získal Cambridge Certificate in Religious Studies. Od roku 1990 působil ve službách zpravodajských, policejních a vládních, mimo jiné byl ředitelem Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost. Od roku 2005 pracuje jako publicista a bezpečnostní analytik.

Inkluze / Kourek / Wagner / Tichý - Debatní klub  - spustit debatu

nkluze ve školství je tématem debaty, kterou svolal Tomáš Kourek, který s ohledem na svůj handicap v podobě aspergerova syndromu má na věc osobní názor, který chce komunikovat s Jankem Wagnerem, který je aktivní v oborech souvisejících se školstvím a Marekm Tichým, který pracuje na dokumentárním projektu "Postiženi inkluzí" - https://postizeniinkluzi.cz/ Tomáš Kourek - je studentem oboru Sociální pedagogika a volný čas Janek Wagner - V 80. letech pracoval nejprve jako programátor, později ve vedoucích ekonomických funkcích, současně začal pracovat jako lektor v oblasti ICT. Od poloviny 90. let se věnoval odborné publicistice v oblasti IT, začal učit informatiku na ZŠ a SŠ a pracoval na školách jako IT správce. Zabýval se dlouhodobě i e-learningem a spolupracoval při vývoji výukových programů pro školy. V letech 2007-2016 byl šéfredaktorem portálu Česká škola a podílel se na vzniku komunitní podpory Google User Group a Google Education Group. Působil i jako garant programového bodu Vzdělání v České pirátské straně. Od října 2019 je gestorem projektu DigiKatalog na MPSV. Aktuálně rediguje web Pedagogicke a je ve vedení spolků Pedagogická komora a Jednota školských informatiků. Marek Tichý - Režisér a kameraman / https://www.mtichy.net/
 

Jiří Šedivý / Petr Pelikán - spustit debatu

Petr Pelikán: https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Pelik%C3%A1n

Krystlík, Skála, Schneider - spustit debatu

Jaké byly ekonomické aspekty Druhé světové války? To je hlavní téma Jana Schneidera, který společně debatuje s Josefem Skálou a Tomášem Krystlíkem. Společně otevírají témata, co vedlo mocnosti k válce a jak samotný konflikt probíhal s akcentem na zájmy těch, kteří například investovali do automobilky Opel nebo do plzeňské Škody, významné zbrojovky na našem území. Jan Schneider - https://ceskapozice.lidovky.cz/novinari/jan-schneider.N3021 Josef Skála - https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Sk%C3%A1la_(politik) Tomáš Krystlík - https://tomaskrystlik.blogspot.com/

Mikuláš Peksa / Roman Lenský - spustit debatu

Zdeněk Štěpánek / Marek Štryncl - spustit debatu

Do Debatního klubu na téma Covid přijali pozvání Zdeněk Štěpánek, lékař se specializací na ortopedii a dirigent Marek Štryncl. Spolu otevírají otázky například: Je možné, že i dnes věda podléhá ideologii? Kdy dochází k ideologizaci empirické vědy? Virální kultivace nemůže být zlatým standardem? Osobní svoboda versus kolektivní zodpovědnost a podobně.

Kovanda / Zálom / Lažanský - spustit debatu

Jan Macek / Lukáš Hataš - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání prof. Ing. Jan Macek, DrSc. z ČVUT a výkonný ředitel Asociace pro elektromobilitu České republiky, z.s. Lukáš Hataš. Pánové otevřeli řadu témat zaměřených na elektromobilitu a obecněji ekologii a životní prostředí.

Jaroslav Bašta / Václav Vítovec - spustit debatu

Jaroslav Bašta napsal článek Konec doby digitální : https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/jaroslav-basta-konec-doby-digitalni/ a Václav Vítovec na něj reagoval. Pozval jsem proto oba pány do Debatního klubu, aby si spolu o svých úvahách pohovořili. Natáčení proběhlo v bunkru Atom muzea v Brdech.

Jaroslav Bašta - bývalý ministr zahraničí a diplomat

Václav Vítovec - https://www.atommuzeum.cz/

Daniela Kovářová / Jana Pattynová - spustit debatu

Předem si dovololí upozornit, že o polské sociálně konzervativní politické straně dámy nehovoří. Právo a spravedlnost jsou dva pojmy, které mají velký systémový význam. Právě představa mnohých o tom, jak jsou tyto dva pojmy uváděné do praxe, tvoří základní stavební kámen klidného soužití všech, kteří se hlásí k vizi soužití za určitých podmínek. Na otázku práva a spravedlnosti, jejich samotné existence, viděné z praktického hlediska, se pokouší hledat odpovědi bývalá ministrině spravedlnosti Čr Daniela Kovářová a právnička zabývající se technologiemi a obchodním právem Jana Pattynová. https://www.akkovarova.cz/cs/zivotopis...​ https://pierstone.com/member/jana-pat...

J. Tůma / F. Dvořák / L. Šmoldas / J. Kydlíček - spustit debatu

Ivo Strejček / Filip Nerad / spustit debatu

Je Česká republika suverenním respektive svrchovaným státem? Jean Bodin (1529 - 1596), francouzský právník a filosof pojem nahlíží následovně: Suverenita je typem autority, která je absolutní. Absolutní suverénní autorita znamená autoritu neomezenou mocí, působením ani časem. Ten, kdo tuto suverenitu drží nepodléhá nikomu, ani zákonům. Suverén zákony vytváří, ale nepodléhá jim a může si je podle potřeby změnit. Teze byla namířena pro potřeby absolutisty, ale ve své podstatě je platná dodnes. Jak na suverenitu České republiky pohlíží analytik Českého rozhlasu Filip Nerad a Ivo Strejček, bývalý poslanec EP?

Jan Šuráň / Jakub Olbert - spustit debatu

Do debaty na téma zavřených reastaurací přijali pozvání prezident Českomoravského svazu minipivovarů Jan Šuráň, spolumajitel Pivovarského domu Praha a Jakub Olbert, majitel restaurace Šeberák v Praze a společnosti SOS – Dekorace. Zdůvodnění zákazu vládou je snaha o účinný postup proti koronaviru, který je prezentovaný jako epidemie a pandemie, z obavy o možné přenášení viru a nákazy většího množství obyvatel. Důsledky zákazů, uzávěr, obecně pod užívaným pojmem "lockdown" jsou pro značné množství lidí katastrofální. Pánové představují tržní segment výroby a služeb. Jakou mají reálnou zkušenost, jak konkrétně vnímají dopady vládních nařízení, jak jsou s vládním postupem ztotožnění a zda jsou ochotní vládu a obecně úřednický stav v jeho postupu vůči nim nadále akceptovat a podporovat. https://minipivo.cz/ https://www.seberak.cz/

Jaroslav Svěcený / Pavel Svoboda - spustit debatu

Houslista Jaroslav Svěcený a ředitel Komorní filharmonie Pardubice Pavel Svoboda přijali pozvání do Debatního klubu na téma: Kultura v éře koronaviru. Postižení lidí pracujících v kulturní oblasti je fatální. Neexistuje žádná alternativa, jak se vypořádat s nepřítomností diváků a dosud neexistuje žádný relevantní postup, jak situaci řešit. Výkonní umělci pohybující se i na vysoké mezinárodní úrovni nejsou schopni nic plánovat, nic organizovat, jen čekají, ale nevědí na co. Pánové Svěcený a Svoboda zaujali postoj, že již nechtějí čekat, ale jednat. I o tom je jejich debata. https://www.sveceny.cz/ https://www.kfpar.cz/

Ladislav Jakl / Lukáš Kovanda - spustit debatu

Problematika spojená s virem COVID-19 je hlavním tématem debaty tajemníka prezidenta Václava Klause Ladislava Jakla a hlavního ekonoma Trinity Bank Lukáše Kovandy.

V České republice byly první tři případy nákazy novým koronavirem prokázány 1. března 2020. Od té doby došlo k citelnému zásahu do chodu celé naší společnosti. Vše postupně přerostlo do krize provázené uzavíráním nebo omezováním výrobních provozů, škol, bránění v pohybu obyvatel, stoupající nemocností a úmrtností. Ekonomická stránka krize se projevila na rostoucím deficitu státní rozpočtu a hlavně na ekonomické situaci prakticky všech obyvatel ČR. Etika, na kterou by naše společnost měla klást velký akcent, je prakticky upozaděná. Nikdo za nic nechce nést zodpovědnost, politická reprezentace se chová stejně jako před počátkem krize, tedy tak, aby ztratila co nejméně politických bodů, spíše aby nějaké získala.

https://www.ladislavjakl.cz/

https://www.lukaskovanda.cz/

Jan Cemper / David Vávra / Stanislav Blaha - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání lidé reprezentující různé projekty Manipulatori.cz - Jan Cemper, Stopcenzure.cz - Daniel Vávra a Outsidermedia.cz - Stanislav Blaha. Otázky v debatě se zaměřují na pojmy jako je svoboda slova, cenzura, odpovědnost, hoax, ale i na témata jakými jsou například migrace nebo prezidentské volby v USA.

V této souvislosti si dovolím připomenout, že na podobné téma proběhla debata Pavla Letka věnujícího se projektu E-republika a Bohumila Kartouze, který vystoupil za Cesti-elfove.cz.https://youtu.be/DSHl6_NLM7g

Daniela Kovářová / Tomáš Magnusek - spustit debatu

Nejen o nové knize s názvem Pivař a Blondýna z pera Daniely Kovářové, kterou do tajů pivního světa zasvěcoval Ladislav Jakl debatuje Tomáš Magnusek. Daniela Kovářová je česká právnička, spisovatelka a advokátka se specializací na rodinnou problematiku. Tomáš Magnusek je český herec, autor, režisér a filmový podnikatel

Omluva Pavlu Letkovi za zkomolení jména v úvodní grafice.

Pavel Letko / Bohumil Kartous - spustit debatu

Natáčení proběhlo v restauraci Kulový Blesk - Melounova 5, Praha - vchod z Ječné. Děkuji za vstřícnost.

Oslovil jsem anonymní skupinu Čeští elfové s tím, zda jsou ochotní do DK vyslat svého reprezentanta s tím, že téma bude věnované projektu na stránkách https://cesti-elfove.cz/. Výzvu přijal Bohumil Kartous, mluvčí anonymních elfů. Jako druhý host přijal nabídku Pavel Letko, aktivní v projektu https://e-republika.cz/HomePage.

V debatě zazněly ze strany Kartouse výzvy, ať Letko uvede zdroje a ten je poskytl elektronickou formou vzápětí po natáčení:

Speciálně pro Kartouse poslal link na NYT: https://www.nytimes.com/2008/08/09/washington/09anthrax.html

dále k tématu:

https://web.archive.org/web/20080806104441

https://www.salon.com/opinion/greenwald/2007/04/11/abc_response

https://en.wikipedia.org/wiki/2001_anthrax_attacks#cite_note-abc2-70

propuštěný vědec Jones: https://www.europhysicsnews.org/articles/epn/pdf/2016/04/epn2016474p21.pdf

https://www.youtube.com/watch?v=nF2yixhc4Fw

a k tématu 9.11.2001:

https://www.ae911truth.org/

Ohledně Bushova zvolení:

https://plus.rozhlas.cz/prezidentske-duely-iv-george-w-bush-versus-al-gore-aneb-usedl-do-kresla-v-bilem-6528512

Omlouvám se panu Zemanovi za zkomolení jména v úvodním titulku debaty.

Jan Zeman / Stanislav Blaha - spustit debatu

Díky výroku paní Adamové, který přikládám v citaci, jsem pojal záměr uspořádat debatu o dostavbě Dukovan. Téma debaty by mohlo pokrýt oblast politickou, obchodní i bezpečnostní.
"Pro TOP 09 je zásadní, aby takto strategickou zakázku tady nedostavovali ani ruští, ani čínští dodavatelé. To je klíčová věc, kterou považujeme za naprostou prioritu. Dobrá je paralela s armádními zakázkami. Také nechceme vyzbrojovat naši armádu zbožím, které pochází od našich nepřátel. Naopak chceme, aby dodavateli zboží byly firmy a státy, které patří do okruhu našich spojenců. To je podobná situace,"
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cast-opozice-chce-vyradit-nektere-zajemce-o-dukovany-pred-tendrem/1908005

Jiří Peňás / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Jindřich Chejn / Michal Pícl - spustit debatu

Jindřich Chejn spolumajitel pivovaru Kunratice vyzval k debatě ministryni Janu Maláčovou a pozvání přijal Michal Pícl, náměstek člena vlády v zastoupení ministryně Dipl.-Pol. Jany Maláčové, MSc. Pánové otevírají téma, zda MPSV dělá to co veřejně deklaruje, tedy zda v rámci krizové situaci, kdy dochází k řadě i poměrně velkých problémů podnikatelů těmto pomáhá a pokud ano, jak.

Vlastimil Tlustý, Jiří Payne, Michal Simkanič - spustit debatu

"Země je v totálním marasmu a je potřeba, aby zasáhli zkušení pravičáci". Vlastimil tlustý, Jiří Payne a Michal Simkanič přijali pozvání do Debatního klubu na téma jejich představ o potřebě vstupu pravice do politického boje v ČR.

Jan Schneider / Petr Nutil -  spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání pánové Jan Schneider, bývalý bezpečnostní analytik BIS a Petr Nutil, který založil web Manipulátoři.cz

Do Debatního klubu přijali pozvání pánové Jan Schneider, bývalý bezpečnostní analytik BIS a Petr Nutil, který založil web Manipulátoři.cz

Antonín Baudyš / Vojtěch Franče - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání astrologové Antonín Baudyš a Vojtěch Franče aby otevřeli seriál debat na téma astrologie. Vojtěch Franče: Lektor, terapeut a průvodce vaším příběhem: grafolog, astrolog a facilitátor konstelací. V oblasti psychologie jsem ve svém přístupu nejvíce inspirován C.G.Jungem a A.Mindellem. Na FFUK v Praze studoval filozofii-estetiku a psycholog.

Antonín Baudyš je poradenským astrologem od roku 1996. Své astrologické i lidské zkušenosti převedl do mnoha videokurzů. Je komentátorem veřejného dění na YouTube a spoluzakladatelem Československého astrologického fóra. Věří v lásku boží, vývoj každého z nás a schopnost člověka překonat všechny nesnáze. Je místopředsedou Cesty odpovědné společnosti a otcem tří dětí. baudys.cz

Přemysl Janýr / Vlastimil Tlustý - spustit debatu

Vlastimil Tlustý: Vlastimil Tlustý je český politik, předlistopadový člen KSČ, v 90. letech 20. století a v 1. dekádě 21. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanskou demokratickou stranu, v letech 2006-2007 ministr financí v první Topolánkově vládě. (zdroj  WIKI)

Ahmed Abu Artema / Bassel Abou Nadi - play debate

Two guests will present themselves in the following debate on the Gaza Strip, the Israeli blockade and non-violent Palestinian resistence:

Ahmed Abu Artema is Palestinian poet, journalist, peace activist who inspired the Great March of Return. He helped organize it as a cry for help against Israeli more than decade-long land, sea and air blockade of the Gaza Strip, upon which it has waged three wars. Ahmed Abu Artema believes in civil nonviolent struggle to achieve justice, freedom, and equality and wanted the movement to follow the examples of Martin Luther King Jr. and Mahatma Gandhi. Ahmed’s family was expelled from their home in the Ramle district in 1948, and he was born in 1984 in Rafah, Gaza, where he now lives with his wife and four children. As an independent journalist in Gaza, he has written for dozens of publications (and in English in several U.S. publications The New York Times, the Nation, and the Journal of Palestine Studies) and authored a book in Arabic called “Organized Chaos.” He has also contributed to several documentaries, including the Al Jazeera film “Which Rafah Are You From?” about the tragic separation of Rafah following the Camp David Accords and its impact of displacing thousands of families, including his own. In 2018 he was featured in a documentary film by Karim Shah produced by Al Jazeera news network, “Gaza: Between Fire and Sea.”

Ondřej Chládek / Benjamin Roll - spustit debatu

Na českou společnost se v Debatním klubu podíváme očima spolumajitele stavebního holdingu Enteria a.s. Ondřeje Chládka a budoucího evangelického kněze organizujícího demonstrace Milionu chvilek Benjamina Rolla.

Mirek Kudláček / Martin Odehnal - spustit debatu

Pánové Mirek Kudláček společně s Martinem Odehnalem debatují o tématech jako například "kapitalistický" pohled na školu, škola jako prostor pro sekundární socializaci a sporná role asistentů - osobních i pedagogických.
PhDr. Miroslav Kudláček, Ph.D.,sociolog a speciální pedagog. Mgr. Martin Odehnal, vedoucí odboru školství a evropských fondů MČ Praha 9.

Jan Urban / Lukáš Kovanda - spustit debatu

Jan Urban, novinář, pedagog a Lukáš Kovanda, ekonom, autor ekonomické literatury, přijali pozvání do Debatního klubu na téma uplynulého třicetiletí v naší republice.

Ivan Votava / Karel Srba - spustit debatu

Autor Nekorektních fejetonů Ivan Votava a bývalý generální sekretář ministra zahraničí Karel Srba, oba s poněkud ambivaltním vztahem k ČSSD, vzpomínají na 17. listopad a kladou si otázky co, jak a proč se stalo a zda je to dobré či špatné.

Stanislav Štech / Václav Mertin - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání psycholog Stanislav Štech, bývalý ministr školství ČR a psycholog Václav Mertin na témata jako jsou psychologie dětí a mládeže, jejich schopnosti se socializovat, intelektuálně se rozvíjet (nerozvíjet), jaké jsou na děti a mládež kladeny požadavky systémem - chce chytré indiviualisty nebo tupé stádo, inkluze - mýty a realita, a podobně.

Vlastimil Tlustý / Jan Čmolík - spustit debatu

Liberální demokrat, demokracie, liberální ekonomie, svoboda - tyto a další pojmy jsou stále častěji nadužívané těmi, kteří se snaží vytvořit dojem, že se jedná o liberály, tedy lidi vyznávající poměrně jednoduchá pravidla vtělená do hesla, které používá Liberální institut "Svoboda jednotlivce, volný trh, malý stát a mír", za který přijal do Debatního klubu pozvání Jan Čmolík, který společně s Vlastimilem Tlustým, bývalým ministrem financí, otevřou témata a otázky jak to s chápáním pojmů liberál nebo liberální je a jak by to podle nich být mělo.

Petr Havel / Tomáš Ouhel - spustit debatu

Do Debatního klubu na téma klimatické krize přijali pozvání pánové Tomáš Ouhel, ředitel světové ochranářské kampaně Silent Forest a Petr Havel, novinář a analytik zabývající se dlouhodobě zemědělstvím, potravinářstvím a životním prostředím.

Téma klimatické krize se objevuje takřka pravidelně od 70 let minulého století. Již tehdy zaznívaly prognózy o brzkém konci světa, hladomorech, nedostatku vody, extrémních výkyvech počasí a to vše na vrub chování člověka, tedy jeho nadměrného užívání technologií, spalování fosilních paliv a tak dále. Prognózy se dosud (naštěstí) nenaplnily, nicméně stále nás média zásobují novými tvářemi, novými apokalyptickými výkřiky a hrozbou, že místo do školy, budou děti demonstrovat ze lepší svět. Jaká je reálná situace? Má pravdu Gréta, že je vše v kritickém stavu a konci světa se prakticky nedá zabránit nebo jde o afekt postavený na neznalosti?

Ondřej Neumann / Jiří Fencl - spustit debatu

Pánové Ondřej Neumann - Ústav nezávislé žurnalistiky a Jiří Fencl - novinář a analytik, přijali pozvání do Debatního klubu na téma: Česká mediální scéna - aneb kdo, co, proč a jak dělá, eventuálně pro koho?

V debatě společně otevřou témata týkající se například ČT nebo ruské propagandy, či zda je ČR kolonií Západu.

Jiří Fencl, který v současné době pracuje pro gř Českého rozhlasu René Zavorala jako analytik a sám prezentuje na google odkazu: https://www.google.cz/m?q=ji%C5%99%C3...

Ondřej Neumann založení Ústavu nezávislé žurnalistiky připodobnil k americkému projektu https://www.propublica.org/ - (zdroj: https://cz.ejo-online.eu/3070/etika-a...). Působení v mainstreamu ukončil v roce 2014 a od té doby je šéfem ÚNŽ.

P. Macháček / J. Vlasák / L. Pokorný / J. Štancl - spustit debatu

Bojová umění pohledem osobností majících k tématu profesní vztah je zajímavou a podnětnou ukázkou vidění problematiky v kontextech přesahujících rámec ringu nebo reálných situací.
Do Debatního klubu přijali pozvání Khru Petr Macháček, český univerzální bojovník Jan Vlasák, učitel Ninjutsu pro Českou republiku Luboš Pokorný, držitel 15. Danu a Jiří Štancl, bodyguard - Ochranná služba PČR

Jiří Wagner / Stanislav Blaha - spustit debatu

INDEX:
00:19 Probíhá u nás informační válka?
05:57 Mechanismus informační války
17:18 Člověk tísni na školách
24:21 Evropské hodnoty
26:41 CTHH - https://www.mvcr.cz
34:31 Semantic visions - o pozvání do debaty
36:46 informační monopol
01:25:05 pět otázek pro Člověka v tísni

Do debaty na téma informační války přijali pozvání vydavatelé internetových projektů Jiří Wagner - exanpro.cz a Stanislav Blaha - outsidermedia.cz. De debaty byli pozvaní i reprezentanté Člověka v tísni, kteří na pozvání reagovali výzvou, ať jim přestanu posílat maily. Dále byl pozván František Vrábel ze společnosti Semantic visions společně s redaktorem Českého rozhlasu Ondřejem Golisem, i ti odmítli účast. V případě zájmu ze strany zmíněných společností a firem je možné natočit debatu i s jejich reprezentantem - pozvání stále platí.

Jaroslav Bašta / Vlastimil Tlustý - spustit debatu

Do debaty na téma srovnání politických stran a hnutí, jejich zrodů a pádů a také podstaty jejich existence, přijali pozvání dva bývalí reprezentanti politických stran za ODS (před rokem 1989 KSČ) Vlastimil Tlustý a Jaroslav Bašta za ČSSD (před rokem 1989 disident). Žalovatelné výroky v debatě neuslyšíte, přesto se dá říci, že zazní zajímavé informace a postřehy.

KRYSTLÍK: „Pane Žáku, proč tvrdíte v debatě s panem Tomášem Pecinou v Debatním klubu v roce 2013 nepravdu, že K. H. Frank v Karlově Studánce koncem března 1944 řekl, že 1/3 Čechů se přenárodní, 1/3 vystěhuje na východ a 1/3 bude vyhubena?“

---

ŽÁK:

K projevu Karla Hermanna Franka v Karlově Studánce mohu říci následující: projev byl tehdy tajný a posluchači byli upozorněni, že dělat si poznámky by bylo nemístné. Z toho plyne, že zcela spolehlivě se nedá dokázat, co Karl Hermann Frank v Karlově Studánce říkal. Já jsem četl verzi jeho projevu, ve které mne zaujala zejména pasáž, ve které odůvodňoval, proč je třeba utajovat informace o tom, co se s Čechy po válce stane. Odůvodňoval to tím, že sudetští Němci mají takové měkké srdce, že by to svým sousedům Čechům prozradili, a tím by zkomplikovali konečné řešení české otázky po skončení války. Jak má to konečné řešení vypadat, se vedly diskuse už od jeho prvního nástinu Reinhardem Heydrichem, a Karl Hermann Frank v Karlově Studánce s žádnou novou verzi nepřišel. Bohužel, nedělal jsem si poznámky, a tak se mi po druhé nepodařilo tento pramen najít. Při debatách v českoněmeckém diskusím fóru to po mně chtěla jedna sudetská Němka, ale ani tehdy se mi ho nepodařilo najít.

---

KRYSTLÍK:

K. H. Frank nic takového neřekl. Záznam Frankovy řeči v Bad Karlsbrunn je v Národním archivu ČR v Praze: číslo fondu 1464, název fondu: Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha, značka fondu: NSM - bývalý fond SÚ MV č. 110, původce: Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110–9/5. Zde relevantní část doslovného přepisu jeho řeči (překlad ode mne):

„Je jisté, že protektorát – pokud nedojde k mimořádným událostem – bude zachován do konce války i po ní ve svých dnešních hranicích… Diskuse o rozčlenění českomoravského prostoru, ať jsou vedeny z jakékoli strany, jsou politicky chybné a musejí přestat… Český národ patřící k západním Slovanům neleží pouze v německém politickém, nýbrž i v německém národním prostoru. Tato poloha zapovídá politickou samostatnost. Neschopnost Čechů se natrvalo státně organizovat je osud tohoto prostoru… Původně existoval velký rasový rozdíl mezi germánskými Němci a slovanskými Čechy. Tisíciletá příslušnost Čechů ke staré říši nebo ke státům vedených Němci určila a rozsáhle změnila nejen politickou a sociální, nýbrž také rasovou strukturu českého národa. Od počátku probíhalo v českomoravském prostoru mísení česko–německé krve, česká knížata si brala ženy z německých šlechtických rodů… Výsledkem tisíciletého dějinného procesu je rozsáhlé rasové sblížení obou národů… Vzdáleným cílem nacionálně socialistické říšské politiky v Čechách a na Moravě je směřování ke znovuzískání půdy a na ní sídlících lidí pro němectví a říšskou ideu. K tomu existují dvě možnosti. Buď (A) úplné vysídlení Čechů z Čech a Moravy mimo Říši, nebo (B) ponechání většiny Čechů a Čechách a na Moravě při současném použití rozmanitých metod sloužících k asimilaci a přenárodnění podle x-letého plánu. Přitom se mohou sledovat tři základní linie: (1) přenárodnění rasově vhodných, tedy podle krve nám vítaným Čechů, (2) vysídlení rasově nepřijatelných (v originále „nestravitelných“) Čechů a všech destruktivních elementů z řad Říši nepřátelské inteligence, (3) znovuosídlení prázdného prostoru čerstvou německou krví. Ad A: Totální vysídlení 7,2 milionů Čechů nepovažuji za proveditelné, protože (a) není k dispozici vhodný prostor, kde by mohli být nově usídleni, (b) nejsou k dispozici Němci, kteří by prázdný prostor zaplnili, (c) vysoce civilizované, hospodářsky a z dopravně technického hlediska nanejvýš citlivé srdce Evropy nesnese narušení své funkce a vakuum, (d) na desetiletí dopředu jsou zde lidé říšským kapitálem a my v nové říši nemůžeme postrádat sedm milionů Čechů, (e) šokující účinek takové evakuace na ostatní národy je nežádoucí.“

Kde máte ono vybití třetiny Čechů? Pro zajímavost ani Heydrich nic takového neprohlásil. Jen řekl: „Pak zbývají vadně smýšlející lidé dobré rasy. To jsou ti nejnebezpečnější, neboť to je elita s dobrou rasou. U části vadně smýšlejících lidí dobré rasy bude zbývat jediné, že se totiž pokusíme je usídlit v Říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a názorově je vychovat anebo, když to nepůjde, s konečnou platností je postavit ke zdi.“ A také: „Ale nenaštvat! Vždyť je to všechno jen teoreticky!“

Podle rozkazu Heinricha Himmlera z 12. 9. 1942 byla pro poněmčování Čechů používána pouze rasová měřítka, stejná jako při výběru do SS s tím, že Čechy ze „skupiny I až III je v případě politických zásluh třeba poněmčovat bez prodlení“. To byla podstatná novinka, protože kromě změny metodiky učinil osoby z rasové kategorie III, klasifikované do té doby už jako rasově nežádoucí přírůstek němectví, schopné poněmčení. Tím se přenárodnění začalo týkat ještě větší části české populace, než bylo původně zamýšleno. Tento Himmlerův rozkaz nebyl nikdy odvolán, taktéž ne Hitlerovo rozhodnutí z 23. 9. 1940, že Češi budou přenárodněni v časovém horizontu minimálně sta let. Detlef Brandes v interview uveřejněném 25. 6. 2015 v Právu a v Novinkách.cz potvrdil, že plány německého národně socialistického režimu na vysídlení Čechů z českých zemí neexistovaly.

---

ŽÁK:

Děkuji vám za obsáhlou odpověď, ze které jsem však byl poněkud zmaten. Existoval strategický cíl, který si tisíciletá říše dala. Tím cílem bylo Čechy bez Čechů. Reinhard Heydrich to ve své nástupnické řeči formuloval jasně:

(Překlad podstatných pasáží pro debatu je pod německým textem)

„Und nun, meine Herren, ein paar Gedanken zur Endlösung, die ich auch bitte, ja für sich zu behalten, die ich Ihnen aber sagen möchte, weil Sie sie wissen müssen, um bei der Nahaufgabe keine Fehler zu machen. Meine Herren, die Endlösung wird folgendes mit sich bringen müssen:

1) dass dieser Raum einmal endgültig deutsch besiedelt werden muss. Dieser Raum ist ein Herzstück des Reiches und wir können nie dulden, - das zeigt die Entwicklung der deutschen Geschichte - dass aus diesem Raum immer wieder die Dolchstösse gegen das Reich kommen. Zur endgültigen Eindeutschung dieses Raumes will ich nicht etwa sagen: Wir wollen nach alter Methode nun versuchen, dieses Tschechengesindel deutsch zu machen, sondern ganz nüchtern: das setzt schon bei den Dingen an, die heute bereits getarnt eingeleitet werden können. Um zu übersehen, was von diesen Menschen in diesem Raum eindeutschbar ist, muss ich eine Bestandsaufnahme machen in rassisch-völkischer Beziehung. D.h. also, ich muss durch die verschiedensten Methoden, mit den verschiedensten Hintertürchen die Gelegenheit haben, diese Gesamtbevölkerung einmal völkisch und rassisch abzutasten. Ob mit dem Röntgenslurmbann, durch Untersuchung einer Schule oder ob ich die Jugend bei der Bildung eines angeblichen Arbeitsdienstes rassisch überhole - ich muss ein Gesamtbild des Volkes haben und dann kann ich sagen, so und so sieht die Bevölkerung aus. Da gibt es folgende Menschen: Die einen sind gutrassing und gutgesinnt, das ist ganz einfach, die können wir eindeutschen. Dann haben wir die anderen, das sind die Gegenpole: schlechtrassig und schlechtgesinnt. Diese Menschen muss ich hinausbringen. Im Osten ist viel Platz. Dann bleibt in der Mitte nun eine Mitlelschicht, die ich genau durchprüfen muss. Da sind in dieser Schicht schlechtrassig Gutgesinnte und gutrassig Schlechtgesinnte. Bei den schlechtrassig Gutgesinnten - wird man es wahrscheinlich so machen müssen, dass man sie irgendwo im Reich oder irgendwie einsetzt und nun dafür sorgt, dass sie keine Kinder mehr kriegen, weil man sie in diesem Raum nicht weiter entwickeln will. - Aber nicht vor den Kopf stossen! Es ist dies ja alles nur theoretisch gesehen. Dann bleiben übrig die gutrassig Schlechtgesinnten. Das sind die gefährlichsten, denn das ist die gutrassige Führerschicht. Wir müssen hier überlegen, was wir bei diesen machen. Bei einem Teil der gutrassig Schlechtgesinnten wird nur eines übrig bleiben, dass wir versuchen, sie im Reich in einer rein deutschen Umgebumg anzusiedeln, einzudeutschen und gesinnungsmässig zu erziehen oder, wenn das nicht geht, sie endgültig an die Wand zu stellen; denn aussiedeln kann ich sie nicht, weil sie drüben im Osten eine Führerschicht bilden würden, die sich gegen uns richtet.“

(„Konečné řešení musí vést k tomu, že tento prostor jednou bude s definitivní platností poněmčen... Existují různé skupiny lidí: Jedni mají dobrou rasu a dobré smýšlení, tady je to úplně jednoduché, ty můžeme poněmčit. Pak tu máme jejich protipól: vadná rasa a vadné smýšlení. Tyhle lidi musím dostat pryč. Na východě je místa dost. Uprostřed pak zůstává středová vrstva, kterou musím podrobit důkladným zkouškám. V této vrstvě jsou dobře smýšlející lidé vadné rasy a vadně smýšlející lidi dobré rasy. U dobře smýšlejících lidí vadné rasy – tak tady to bude pravděpodobně třeba udělat tak, že budou nasazeni někde v Říši nebo tak nějak a bude postaráno o to, aby už neměli děti, protože v tomto prostoru si je dále pěstovat nechceme… Pak zbývají vadně smýšlející lidé dobré rasy. To jsou ti nejnebezpečnější, neboť to je elita s dobrou rasou. U části vadně smýšlejících lidí dobré rasy bude zbývat jediné, že se totiž pokusíme je usídlit v Říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a názorově je vychovat anebo, když to nepůjde, s konečnou platností je postavit ke zdi“ - překlad KOLEKTIF)

Vy jste z ní citoval jenom zcela nedostatečnou část. Je samozřejmě možné se spořit o poměry, já jsem pro jednoduchost mluvil o třetinách je ovšem možné, že by Heydrich potom, co by získal celkový obraz národa rozhodl o podstatně jiných poměrech, kdo má být poněmčen a kdo má jít na Sibiř. Prostě strategický záměr byl, že Češi tady nemají co dělat.

V tom záznamu, který jsem měl v ruce já, K. H. Frank vylíčil chmurný obraz budoucnosti Čechů. Proto také připomínal nebezpečí soucitu sudetských Němců s jejich budoucím osudem. Jestli to byla falešná informace, pak se za její šíření omlouvám. Nemám tak fenomenální paměť jako pan president a musím připustit, že jsem se mohl mýlit. Nicméně mi připadá téměř neuvěřitelné, že máte evidentně tendenci Frankovu starost o dostatek pracovní síly na území protektorátu vykládat jako důkaz o jeho starosti o osud původní české populace. A to nemluvím o interpretaci záměru Himmlera.

Detlef Brandes je nepochybně vynikající historik. Pokud říká že neexistovaly plány na vysídlení Čechů z českých zemí, má tím nepochybně na mysli, že neexistovaly takové plány, které by se daly přirovnal k plánům na konečné řešení židovské otázky. Jenže židovskou otázku se nacistický režim rozhodl řešit během války, česká se měl řešit až po válce. Vůdce a Heydrich zadali strategický cíl naprosto jasně: viz citát z Heydrichovy řeči, který uvádím. Jenom rozpracování podrobností bylo odloženo do budoucnosti.

Co se týče mého názoru na nezbytnost provedení odsunu, zmíním se o něm v některém z budoucích mailů. Je to komplikované téma a teď momentálně na jeho zpracování nemám čas.

---

KRYSTLÍK:

Vážený pane Žáku, odvolávání na Heydrichy představy Vám nepomůže. Mluvil jste o Frankových plánech pronesených dva roky po Heydrichově smrti, podle svých vlastních slov pod vlivem dojmu, že stojíte coby přednášející za katedrou ve stejném sále a na stejném místě jako předtím K. H. Frank. Prostě a jednoduše: nejsou Vám známa důležitá historická fakta. Tak tedy znova a podrobněji.

Jak píše Detlef Brandes, byly prostředky německé národnostní politiky vůči Čechům, germanizace českých zemí, odstupňované (stejná politika se měla týkat i Čechů v územích odstoupených Německu): (1) odpolitizování, (2) přenárodňování prostřednictvím ekonomických výhod, (3) názorová převýchova. Byly společné Konstantinu von Neurath, K. H. Frankovi, souhlas s nimi vyjádřil i Hitler. Jak Brandes zdůrazňuje, český národ nesměl být „deklasován“ nebo z rasových důvodů proměněn v „pomocný národ“ [Brandes 1999]. Vyjádřeno jednou větou: Němci se pokusili o poněmčení Čechů en bloc. Hlavní rasový a osídlovací úřadu SS (Rasse- und Siedlungshauptamt der SS, RusHA) v Berlíně měl následující názor: „Češi se během tisíciletí plně rozplynuli v německé kultuře. Zůstala zachována jen řeč, dnes jediný zbylý znak charakterizující češství.“ [König-Beyer]. V odstoupených územích Německu v roce 1938 dostali všichni, i Češi (tedy osoby hlásivší se při sčítáni lidu v roce 1930 k československé národnosti) narození tam před rokem 1910 a mající tam bydliště k 10. 10. 1938, se svými manželkami, dětmi, vnuky a jejich manželkami automaticky německou státní příslušnost, aniž se jich kdokoliv ptal – stali se tedy z německého státoprávního hlediska Němci a to bez ohledu na národnost. Hlučíňanům nebyla německá státní příslušnost přidělena, nýbrž vrácena, protože Hlučínsko bylo Versailleskou smlouvou odtrženo od Německé říše z Pruského Slezska a přiděleno v roce 1920 ČSR. Výše uvedené neplatí pro území Těšínska, připadlého Polsku a posléze Německu, ani pro protektorát. U židů se dále postupovalo podle nacistického říšského zákona o občanství (Reichsbürgergesetz vom 15. September 1935, RGB).

Všimněte si, pane Žáku, že Němci zaobčanovali v odstoupených územích každého autochtonního Čecha, tj. udělali z nich Němce. To se dělá s lidmi, které chcete zabít, vysídlit mimo české země?

Představa rozšíření Německé říše mírovými prostředky západním i východním směrem nebyla původně německou národně socialistickou ideou. Tuto myšlenku nacisté jen převzali, a Hitler ve svých úvahách omezil rozšiřování německého životního prostoru (Lebensraum) pouze na východ. A příležitost osídlit české země, staré to území Svaté říše římské národa německého, německým živlem nezbytně vyvolala konkrétní návrhy, jak v této věci postupovat. Protektor von Neurath, jeho Úřad říšského protektora (Amt des Reichsprotektors) a protektorátní landrati vycházeli z toho, že přenárodnit lze prakticky všechny Čechy [Brandes 2012]. Vůči tlakům na germanizaci prostoru českých zemí reagoval K. H. Frank memorandem Hitlerovi ze dne 28. 8. 1940, ve kterém stálo následující: „Totální vysídlení 7,2 milionů Čechů nepokládám za proveditelné, protože (1) není k dispozici žádný prostor, kde by mohli být znovu usídleni, (2) protože nejsou k dispozici žádní Němci, kteří by mohli ihned zaplnit vyprázdněný prostor, (3) protože tato vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá srdcová země Evropy nesnese žádné narušení své funkce a žádné vakuum, (4) protože lidé jsou na celá desetiletí říšským kapitálem a my nemůžeme v nové říši postrádat pracovní sílu sedmi milionů Čechů a (5) protože je nežádoucí pravděpodobný šokující účinek na další národy na jihovýchodě.“ [Brandes 1999]. Všimněte, pane Žáku, že Frankův postoj v roce 1944 byl stejný jako v roce 1940.

V protokolu z porady u Hitlera dne 23. 9. 1940, které se zúčastnili i K. H. Frank a K. von Neurath, kdy Hitler dal Frankovi za pravdu, se píše, že „existují tři možnosti řešení problému Čechů: (1) Čechům sídlícím v protektorátu v souvislém území bude i v budoucnu poskytnuto mimořádné státoprávní postavení. Češi sami mezi sebou budou moci mít autonomní správu a možnost vyžití v tomto prostoru. Němci budou žít vedle nich, samozřejmě v rovnoprávnosti a jako němečtí státní příslušníci. Toto řešení považuje Vůdce za nebezpečné, protože by v souladu s mentalitou a svérázem Čechů mohlo někdy vést k dalším projevům odbojnosti a novým protiříšským rejdům. (2) Totální vysídlení Čechů z Čech a Moravy do jiného prostoru. To nepřichází v úvahu už proto, že sedm milionů Čechů od nás nebude chtít nikdo převzít. Okamžité vysídlení je kromě toho nežádoucí, nesmíme vytvořit vakuum, neměli bychom ani německé lidi k zaplnění: Vůdce se zmínil o poměrech v župě Povartí, kde se není možno obejít bez polského obyvatelstva. (3) Použití řady různých metod ke germanizaci prostoru. To Vůdce z historických a rasově politických důvodů považuje pro větší část národa Čechů za možné, pokud zároveň s tím bude rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část Čechů vyloučena, příp. podrobena zvláštní proceduře (Sonderbehandlung). Na to však počítá s obdobím sta let. Výběr Čechů určených k asimilaci je třeba provádět přesně a přísně a může probíhat jen na základě určitých směrnic.“ [Brügel 1974] K tomu poznámka, pane Žáku, abyste předčasně nejásal! Během procesu s Adolfem Eichmannem došel izraelský soud k závěru, že výraz Sonderbehandlung nelze považovat za eufemismus pro likvidaci [Schicha – Metzing], což nebrání českým historikům, aby tvrdili opak.

Na další poradě u Hitlera v tentýž den, 23. 9. 1940, za přítomnosti říšského ministra spravedlnosti Franze Gürtnera Führer nařídil, aby se chystaný proces s příslušníky české odbojové organizace Obrana národa odsunul na dobu po válce, aby soudy tak neprodukovaly české mučedníky. Po válce mohou být odsouzeni k smrti, on jim však udělí milost a buď se deportují na nějaký ostrov, anebo poputují do čestné vazby v nějaké pevnosti, „kde budou moci v zapomenutí spokojeně skonat“. Podle Goebbelsova zápisu v deníku z 24. 9. 1940 si též Hitler přál „stále více politiky asimilace v protektorátu“. V českém vydání Goebbelsových deníků tyto pasy chybí (proč asi, pane Žáku?). Hitlerově zákazu odbojáře odsuzovat a popravovat se Heydrich podřídil až v březnu 1942 – také zajímavé, že? [Brandes 2012].

11. a 12. 10. 1940 byl Frank opět u Hitlera a dověděl se, že po dobu trvání války bude zachován protektorát a že se má začít s poněmčováním Čechů ihned [Brandes 1999]. Hitler to s ním projednal v několikahodinových rozhovorech a pověřil ho vypracováním detailního plánu germanizace v různě velkých oblastech českých zemí s tím, že s ním, Hitlerem, Frank v určených termínech plán probere. Hitlerem uložený úkol plnil Frank až do konce války. Po příjezdu do Prahy uložil Frank podřízeným rozpracovat Hitlerovy pokyny podle hospodářských odvětví. Útržkovité informace o zpracování plánu se dostaly ven a ilegální tisk v protektorátu začal s protipropagandou, že český národ bude Němci vyhlazen. Časopis V boj psal v listopadu 1940: „V tom, že musíme býti zničeni a vyhubeni, jsou Frank a Neurath zajedno. Frank řádí a řve, pan Neurath nám utahuje smyčku kolem krku a nebere si na to rukavičky. Jiného rozdílu mezi nimi není!“ [Brandes 1999]

Pak přichází na řadu v časové posloupnosti Heydrichův projev v Černínském paláci 2. 10. 1941. René Küpper zaznamenal, že Heydrich si čtyři dny po onom svém tajném projevu v Černínském paláci nechal předložit Frankovo memorandum Hitlerovi z 28. 8. 1940 (zmíněné výše) [Küpper]. Motiv není znám. Heydrich sám o měsíc a půl později jím přednesené způsoby zacházení s Čechy oslabil, když 17. 11. 1941 prohlásil, že „Čech může v soukromí říkat, co chce, ale v hospodářství… musí mít Německo primérní platnost“ [Gebhart – Kuklík]. V dalším svém projevu k vedoucím činitelům německých úřadů v protektorátu dne 4. 2. 1942 počítal Heydrich zřejmě pod vlivem konference ve Wannsee s vystěhováním neponěmčitelných Čechů do táborů GULAGu na severu Ruska, kde by dělali dozorce a předáky tam vyhnaným židům z Evropy [Kárný – Milotová, 1991]. Shrneme-li, tak Heydrichovy teoretické způsoby zacházení s Čechy by se při aplikaci dostaly do konfliktu s Hitlerovými představami ze září 1940. Byly se stolu Himmlerovými níže popsanými rozkazy RSHA a RuSHA z 12. 9. 1942.

Dají se rozlišit dva hlavní německé nacionálně socialistické přístupy k přenárodňování Čechů: první zdůrazňoval roli politických postojů přenárodňovaných, druhý jejich rasovou vhodnost. První zastávali aparát NSDAP a vedoucí všech žup v okolí protektorátu včetně Konrada Henleina, zastánci druhého přístupu byli SS, H. Himmler, K. H. Frank a R. Heydrich. SS svůj názor proti vůli NSDAP prosadila. Již v září 1940 začal šéf RSHA (Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, Reichssicherheitshauptamtu) Reinhard Heydrich požadovat, aby znovuponěmčitelní (wiedereindeutschungsfähig) Češi byli stanoveni pouze podle rasových kritérií. Z použitého přídavného jména plyne, že RSHA považoval Čechy z větší části za poslovanštěné Němce, protože v opačném případě by se použil adjektiv eindeutschungs- nebo umvolkungsfähig (poněmčitelný nebo přenárodnitelný). Podle Heydrichových pokynů mělo berlínské ústředí Hlavního rasového a osídlovacího úřadu SS (Rasse- und Siedlungshauptamt der SS, RuSHA) zpracovat metodiku zjišťování a provést příslušný rasový výzkum mezi českým obyvatelstvem. Tím se názory Heydrichovy a SS dostaly do střetu s Henleinovými, který ve své župě jako hlavní kritérium pro přenárodnění považoval politické postoje dotyčného [Novotný, R.]. I protektorátní landrati až do Himmlerova zásadního rozhodnutí z 12. 9. 1942 přiznávali Čechům německou národnost (a státní příslušnost) především podle jejich politických postojů [Brandes 2012]. Liberecká pobočka Hlavního rasového a osídlovacího úřadu SS donutila 20. 6. 1942 Henleina změnit postoj a propustit Franze Künzela z bývalého KB (Kameradschaftsbund für volks– und sozialpolitische Bildung, Svaz kamarádství pro národní a sociálně politické vzdělání), vedoucího kanceláře Říšské župy Sudety pro pohraniční oblasti, který stejně jako Henlein rozlišoval mezi tím, zda je jedinec poněmčení schopen či poněmčení hoden a akcentoval druhou možnost. Henlein zůstal v úřadu, ale musel se rasovému kritériu pro přenárodnění Čechů prosazovanému SS podřídit. Župní vedoucí (Gauleiter) příslušní pro Alsasko a Lotrinsko si počínali obdobně jako Henlein a u žadatelů o německou státní příslušnost upřednostňovali především znalost němčiny a politické postoje [Brandes 2012]. Naopak župní vedoucí tam, kde se uplatňoval Německý národnostní soupis (Deutsche Volksliste, DVL), tj. v říšských župách Danzig-Westpreußen (Gdańsk-Západní Prusko), Wartheland (Povartí), Ober-Schlesien (Horní Slezsko), nechali do něj zapisovat coby poslovanštělé potomky usedlého germánského obyvatelstva i rodilé Poláky a další národnosti bez znalosti němčiny a jakéhokoli kladného vztahu k němectví, dokonce i se vztahem záporným, který se automaticky předpokládal podle meziválečného členství dotyčného v polských politických organizacích. Byli zapisováni do DVL, Abteilung III a IV (Německý národnostní soupis, oddělení III a IV), nezískávali tím německou státní příslušnost jako zapsaní v Abteilung I nebo II, nýbrž si ihned mohli o ni požádat. Později ji všichni z DVL, Abteilung III stejně dostali přidělenu, z DVL, Abteilung IV jen někteří.

Říšský vůdce SS (Reichsführer SS) Heinrich Himmler nařídil 12. 9. 1942 RSHA a RuSHA poté, kdy ze 120 protektorátních příslušníků z Prahy ucházejících se o německou národnost a státní příslušnost bylo uznáno coby vhodných pouze šest, aby byla pro poněmčování Čechů používána tatáž rasová měřítka jako při výběru do SS s tím, že Čechy ze „skupiny I až III je v případě politických zásluh třeba poněmčovat bez prodlení“ [Národní archiv ČR, sg. 109-4/60; Brandes 2012]. Kromě změny metodiky učinil Himmler osoby z rasové kategorie III, klasifikované dosud jako rasově nežádoucí přírůstek němectví, schopné poněmčení. Mohl tak učinit, byl nadřízeným obou úřadů. Tím se přenárodnění začalo týkat ještě větší části české populace, než bylo původně zamýšleno.

O rasových šetřeních pobočky RuSHA v Praze se dochovaly jen fragmenty, většinou pouze sumární měsíční výkazy zkoumání zasílané K. H. Frankovi, protože dokumenty úřadu byly pravděpodobně Čechy hned po válce cíleně zničeny. Od září 1941 do února 1945 byli rasově vyšetřeni včetně průzkumu mezi českými školáky minimálně 326 022 Češi v protektorátu a 62 482 Češi v Říšské župě Sudety [Brandes 2012]. K tomu, jak dále uvádí Brandes, bylo rasově prozkoumáno minimálně 9000 českých zaměstnanců drah a 7000 českých zaměstnanců pošt pracujících ve „staré“ Říši. Že šetření pokračovalo a jeho rozsah se zvyšoval i za kritické vojenské situace ke konci války, dokládá zcela zřetelně význam, jaký mu Heinrich Himmler, SS a K. H. Frank přikládali [Heinemann]. Brandes píše, že jen mezi únorem 1943 a únorem 1945 (pro toto období jsou k dispozici měsíční hlášení RuSHA v Praze úřadu K. H. Franka, které ušly zničení) prošlo rasovými prověrkami asi 5 % celkového českého obyvatelstva nejen v protektorátu, nýbrž i v odstoupených územích [Brandes 2012]. K tomu je nutné přičíst Čechy prozkoumané před tímto datem. Čechů způsobilých k poněmčení bylo podle rasových výzkumů RuSHA ve vzorku složeném ze 48 184 osob zkoumaných mezi únorem 1943 a únorem 1945 v kategoriích I, II, III+ a III 87,54 %. Tzv. nevyvážení míšenci z rasové kategorie IV, nevhodní k přenárodnění coby rasově neúnosní, byli v české populaci zastoupeni 12,45 % a tzv. zcela rasově neúnosní z kategorie IVf podílem jen 0,015 %. S nimi byla zkoumána i tzv. rodinná společenstva, což byly jejich rodiny, statisticky čítající i s nimi v průměru 3,06 osob, tedy celkem kolem 147 443 osob [Brandes 2012]. Zkoumaný vzorek byl dostatečně veliký, aby se výsledky daly spolehlivě aplikovat na celou českou populaci. V této souvislosti je nutné si uvědomit, že jen 12,45 % Čechů mělo být z rasových důvodů pracovně nasazeno ve staré Říši k pozvolné převýchově a 0,015 % Čechům (kategorie IVf), tj. pouze třem lidem z dvaceti tisíců Čechů (sic) hrozilo vystěhování na východ, do Generalgouvernementu.

Do programu jednání vysokých představitelů správy a NSDAP Říšské župy Sudety v Karlově Studánce (Bad Karlsbrunn), konaném 28.–30. 3. 1944 byla zařazena přednáška K. H. Franka o říšské politice v protektorátu, tedy i o způsobu zacházení Čechy. Přednášející v Karlově Studánce měli být vysokými členy strany, pokud možno na postech ministerských nebo jim odpovídajícím. Protože Frankovy vztahy s vedoucími sousedních žup (Gauleiter) s výjimkou Henleina byly značně napjaté, a oni a jejich zástupci se měli konference zúčastnit, přednesl referát na toto téma sám Frank, aby zabránil projevům nevhodných názorů. Župní vedoucí sousedních žup totiž sledovali ostrou národnostní politiku NSDAP, kterou Frank nesdílel, a přes stranu se snažili zasahovat do řízení protektorátu. Frank se řídil svými odlišnými představami, které byly blízké plánům SS a Himmlera, tedy zákonitě kolidovaly se záměry NSDAP. Frank ale dokázal své představy většinou prosadit i proti vůli strany, a když to bylo nutné, přesvědčil o jejich vhodnosti samotného Hitlera. Frank byl i zásadním odpůrcem úmyslu župních vedoucích sousedních žup rozparcelovat si protektorát a připojit jeho části ke svým župním územím [Frank, E., Küpper].

Sturmbannführer Walter Jacobi, vedoucí protektorátní centrály SD (Sicherheitsdienst, Bezpečnostní služba) sděloval 3. 5. 1944 vedoucímu úřadu německého státního ministra pro Čechy a Moravu Robertu Giesemu: „Až bude dosaženo vítězství, pak pracovní možnosti a možnosti vzestupu, které Říše bude nabízet v celé Evropě mladým českým generacím, potlačí nacionální nebo dokonce šovinistické tendence ve prospěch sociálních požadavků. Neboť sociální program nacionalismu je jeden z nejsilnějších propagačních prostředků Říše pro výkonný a pracovitý český národ. Dle zdejšího mínění bude pouze otázkou velkorysé německé organizace, aby se Čechům splnila jejich sociální přání a poskytly se jim ve všech oblastech života možnosti k vzestupu a výdělečné činnosti ve velkoněmeckém prostoru.“ [NA, sg. 110–4/22] Hitler ještě v telegramu Háchovi k šestému výročí vzniku protektorátu „zaručoval národní substanci“ a „zabezpečení nejvyšších národních a ideových hodnot.“ [Brandes 2012]. To jsou poslední známé německé záměry o zacházení s Čechy.

Takže mi, pane Žáku, přestaňte podsouvat nesmysly, že hájím Frankovu starost o české pracovní síly! Hitler v září 1940 rozhodl o přenárodnění Čechů během sta let a Frank se toho držel až do konce války. Heydrich v hodně věcech nedbal Hitlerových pokynů, po odlišné linii jela i NSDAP. Himmler v září 1942 jako vrchní velitel SS, RuSHA a RSHA rozhodl o způsobu nakládání s českým obyvatelstvem, který byl v souladu s Hitlerovým rozhodnutím ze září 1940. Poválečná změna k horšímu zacházení s Čechy nastat neměla – viz též výše uvedená zpráva Waltera Jacobi z 3. 5. 1944.

Bez ohledu na výše popsané nemůžete tvrdit, že Frank v Karlově Studánce v březnu 1944 řekl, že třetina Čechů má být vyhlazena, třetina poněmčena a třetina vystěhována, když v Národním archivu ČR uložený záznam jeho řeči tvrdí něco jiného. Namítáte ve svém posledním e-mailu zcela nepravdivě: „Vůdce a Heydrich zadali strategický cíl naprosto jasně: viz citát z Heydrichovy řeči, který uvádím.“ Hitler vydal směrnici pro zacházení s Čechy 23. 9. 1940 a svůj názor nezměnil do své smrti. Tedy Heydrichova slova od něj nepocházela, nehledě k tomu, že Heydrich nastínil pouze možná teoretická řešení. Heydrich ho neposlechl ve vícero případech – Hitlerovo přání šetřit životy českých odbojářů, aby z nich Češi nedělali mučedníky, akceptoval až po půl roce, neuposlechl ho, aby přestal létat coby řadový vojenský pilot-stíhač při obsazování Francie a pak na sovětské frontě. Když byl Heydrich sestřelen Rusy a nouzově přistál za linií fronty na sovětském území a muselo se pro něj vydat záchranné komando, pohrozil mu Hitler suspendováním. To nakonec zabralo. S tím podle předpisu chybějícím ocelovým plátem za zadním sedadlem služebního automobilu, že se pohyboval bez vojenské ochrany a beze zbraně (v okamžiku atentátu sice pistoli měl, ale bez zasunutého zásobníku, nenabitou) je snad i Vám známo.

A nesnažte se, prosím, Detlefu Brandesovi podsunout takový nesmysl jako: „Pokud říká (Brandes), že neexistovaly plány na vysídlení Čechů z českých zemí, má tím nepochybně na mysli, že neexistovaly takové plány, které by se daly přirovnal k plánům na konečné řešení židovské otázky.“ Brandesův výrok v onom článku [Cinger] nepřipouští porovnání s plány pro židy. Očekával jsem od Vás poněkud důstojnější se vyrovnání s tématem a ne hloupé manévrování českého nacionalisty.

Použitá literatura:

Brandes, Detlef: Umvolkung, Umsiedlung, rassische Bestandsaufnahme. NS-“Volkstumspolitik“ in den böhmischen Ländern. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 125. Oldenbourg Verlag, München 2012; česky: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015

Brandes, Detlef: Die Tschechen unter deutschem Protektorat. Teil I, II. R. Oldenbourg, München, 1969, 1975; česky: Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939–1945. Prostor, Praha 1999

Brügel, Johann Wolfgang: Tschechen und Deutsche 1939–1946. Nymphenburger Verlagshandlung GmbH, München 1974; česky: Češi a Němci 1939–1946. Academia, Praha 2008

Cinger, František: Nacisté chtěli poněmčit polovinu Čechů. Právo, Novinky.cz 25. 6. 2015. www.novinky.cz/kultura/373315-detlef-brandes-naciste-chteli-ponemcit-pulku-cechu.html

Frank, Ernst: Mein Leben für Böhmen. Als Staatsminister im Protektorat. Arndt-Verlag, Kiel 1994

Frank, Karl Hermann: Projev K. H. Franka o říšské politice v Čechách a na Moravě na jednání vysokých představitelů správy a NSDAP Sudetské župy v Karlově Studánce 28.–30. 3. 1944. Národní archiv ČR, číslo fondu 1464, název fondu: Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha, značka fondu: NSM - bývalý fond SÚ MV č. 110, původce: Deutsches Staatsministerium für Böhmen und Mähren, sg. 110–9/5

Gebhart, Jan; Kuklík, Jan: Velké dějiny zemí Koruny české XV. b. Paseka, Praha 2007

Heinemann, Isabel: Rasse, Siedlung, deutsches Blut. Das Rasse- und Siedlungshauptamt der SS und rassenpolitische Neuordnung Europas. Wallstein Verlag, Göttingen 2003

Kárný Jaroslav, Milotová, Jaroslava: Protektorátní politika Reinharda Heydricha. Tisková a ediční propagační služba, Praha 1991

König-Beyer, Walter: Denkanschrift über rassenpolitischen Verhältnisse des böhmisch-mährischen Raumes und dessen Neugestaltung. 23. 10. 1940. Národní archiv, fond 1005 Úřad říšského protektora v Čechách a na Moravě – Dodatky II, inv. č. 89 Rasseamt C/3, karton 56

Küpper, René: Karl Hermann Frank (1898–1946). Politische Biographie eines sudetendeutschen Nationalsozialisten. Oldenbourg, München 2010; česky: Karl Hermann Frank (1898–1946). Politická biografie sudetoněmeckého nacionálního socialisty. Argo, Praha 2012

Novotný, René: Obraz Čechů v německé rasové nauce a nacistické rasové ideologii. In: Theatrum historiae 13/2013. Ústav historických věd. Fakulta filozofická. Univerzita Pardubice, Pardubice 2013

Schicha, Kerstin; Metzing, Frank: Die Kinder von Lidice. In: Tribüne. Zeitschrift zum Verständnis des Judentums. 34. Jahrgang, Heft 134, 2. Quartal 1995. Frankfurt am Main, 1995

The Speech of the Reich Protector Reinhard Heydrich on the Elimination of the Czech Nation, The Seat of the Reich Protector (i. e. Nazi Governor and Hitler’s Representative in Czech Lands). Czernin Palace, Prague October 2, 1941 (legalized transciption of the original text incl. original errors). SÚA, fond ÚŘP - d, kart. 53., www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/dokumenty/projev_reinharda_heydricha_o_planech_na_1.html

---

KRYSTLÍK: V debatě s panem Pecinou jste tvrdil, že vyhnání německého obyvatelstva z ČSR byla nezbytnost. Zdůvodněte tedy onu nezbytnost, když většina zemí si své Němce po druhé světové válce ponechala a nevyháněla je!

---

ŽÁK: V roce 2002 otiskly Neue Zürcher Zeitung stručnou informaci o knize Detlefa Brandese Cesta k vyhnání 1938-1945. Věta Die Rechtswidrigkeiten, die die Nationalsozialisten begangen hatten, ließen, so Moll, nicht zu, die Deutschen in diesen Ländern weiter siedeln zu lassen (překlad níže), shrnuje důvody, proč byl odsun podle mého názoru nutný. K tomu dodávám anotaci k další knize Detlefa Brandese Germanizovat a vysídlit, v níž se pan Krystlík může poučit o nacistické národnostní politice v českých zemích. Volím svou odpověď záměrně tímto způsobem jednak proto, že se závěry Detlefa Brandese souhlasím, takže pokud mne pan Krystlík obviní z českého nacionalismu budeme v tom dva, jednak proto, že to je nejrychlejší způsob, jak na jeho otázku, kterou podle mne vůbec nemyslí vážně, a chce ji jen použít pro svou exhibici, můžu odpovědět.

Na závěr "debaty", o které mi bylo od počátku jasné, jak dopadne, bych rád uvedl. že podle mého názoru pan Krystlík česko-německému dialogu opravdu neprospívá. Já jsem se mýlil v hodnocení řeči K. H. Franka v Karlově Studánce. Pan Krystlík argumentuje, že Himmler a Frank výrazně snížili Heydrichův odhad, kolik Čechů bude po válce třeba odsunout a zlikvidovat, a upřednostňovali poněmčení. Zabít se mělo jen pár procent žádná genocida! Ti cimprlich Češi si vlastně nemají na co stěžovat! Jenom je čeští nacionalisti straší. Tak si představuji, jak v neodsunutých Sudetech na toto téma probíhá plodný česko-německý dialog. „Já jsem Ti říkal Karl, že je Himmler lidumil. Vždyť jich chtěl nechat zabít ani ne procento!" Tedy v takovém případě se hrdě hlásím k českému nacionalismu.

---

KRYSTLÍK: Jak jsem očekával, tak páně Žákova odpověď i na druhou otázku je argumentačním debaklem. Argument z Neue Zürcher Zeitung citovaný panem Žákem: „Protiprávnosti, kterých se nacionální socialisté dopustili, nepřipustily, podle Heinze Molla, aby Němci v těchto zemích i nadále sídlili,“ je nepravdivý, protože nevysvětluje, proč Francie, Belgie, Dánsko, Rumunsko, Itálie své Němce nevyhnaly, Maďarsko asi jen jednu čtvrtinu z nich a Holandsko vyhnalo necelé čtyři tisíce z asi 150 – 170 tisíc Němců v zemi.

Anotace k Brandesově knize Germanizovat a vysídlit v Kosmas.cz, kterou pan Žák mně doporučuje k poučení, neodpovídá obsahu knihy. V rozporu s textem knihy se v ní lživě uvádí, že „rasová kategorizace měla vymezit obyvatelstvo vhodné k asimilaci… zbylí, rasově nestravitelní´ měli být po skončení války odsunuti na východ a tam eliminováni“. D. Brandes ale ve stejné knize uvádí, že vystěhování na východ hrozilo 0,015 % české populace, tedy přepočteno 3 Čechům z 20 tisíců, přičemž o jejich eliminaci nepadlo ani slovo. Další lež v anotaci Kosmasu: „Brandesova kniha je pro českého čtenáře velmi cenná tím, že na základě archivních údajů detailně a věcně informuje o průběhu a rozsahu vyvlastňování a odsunu českého obyvatelstva po záboru Sudet.“ To je v rozporu s pravdou, protože Češi z odstoupených území vyháněni do zbytkové ČSR nebyli, movitý majetek si mohli odcházející vzít s sebou, nemovitý vyvlastňován nebyl a výnosy z něho jim byly zasílány do protektorátu. (Teprve v pozdějších letech bylo vyvlastněno 16 % půdy přidělené Čechům na základě nespravedlivého národnostního klíče meziválečné pozemkové reformy.)

Patrná je i nová taktika české oficiózní historiografie: Když už Brandesova publikace vyšla česky, tak je třeba alespoň změnit originální název, aby čtenáři sugeroval něco jiného. Český název Germanizovat a vysídlit neodpovídá originálnímu Umvolkung, Umsiedlung, rassische Bestandsaufnahme, tedy Přenárodnění, přesídlení, rasová inventarizace.

U člověka, který zastával vysokou politickou funkci jako Václav Žák – byl místopředsedu České národní rady (ČNR) – a který dodnes jako šéfredaktor časopisu LISTY ovlivňuje české veřejné mínění, je obzvláště odporný pokus o hloupý český vtip v závěru jeho poslední odpovědi. Je velmi smutné přihlížet, jak panem Žákem – a společně s ním s naprostou většinou české populace – cloumají dodnes národní české pudy zabraňující jim racionálně uvažovat. Kdo podle slov pana Žáka „neprospívá česko – německému dialogu“? Já snad, který se drží doložitelných faktů, nebo pan Žák, který opakuje české historické bludy?

Roman Joch / Tomáš Krystlík - spustit debatu

O tématech - vznik ČSR, migraci do Evropy a současné politické situace v Německu debatují Tomáš Krystlík a Roman Joch

Jiří Peňás / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Tomáš Krystlík vyzval do debaty Jiřího Peňáse na téma Česko-německého soužití s odkazem na moderovanou názorovou výměnu pánů Hasenkopfa a Peňáse v pořadu Duel pod taktovkou redaktora Veselovského publikovaného na stránkách aktualne.cz
Přišlo mu, že pan Peňás neměl v rámci stopáže pořadu vedeného Veselovským dostatečný prostor k vyjádření a pan Peňás souhlasil.
V debatě se věnují zvolenému tému s přesahem na aktuální problematiku migrace do Evropy.

Hana Zalabáková / Jaroslav Maxmilián Kašparů - spustit debatu

Před 50 lety se na Václavském náměstí v Praze zapálil student FFUK Jan Palach a na následky zranění po několika dnech zemřel.
Byl Palach příčetný? Věděl co dělá? Plánoval svou smrt? Tyto a další otázky otevírají dva psychiatři, kteří přijali pozvání do Debatního klubu.
Hana Zalabáková - psychiatr, členka Společnosti pro návykové nemoci Česká lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a členky České lékařské komory.
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý též pod autorským jménem Max Kašparů, je český řeckokatolický kněz, psychiatr, pedagog, premonstrátský terciář, autor duchovní literatury a esperantista, který působí v Pelhřimově.

Link na projekt UK: https://www.janpalach.cz/

Roman Joch / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Politická kultura nahlížená hosty Debatního klubu Romanem Jochem a Tomášem Krystlíkem se dotýká témat jako například kdy by měl odstoupit politik z funkce, respektive ochota politika nést odpovědnost nebo v otázkách nahlížení na práci policie. Shodují se, že v Německu vše funguje převážně dobře a u nás to za moc nestojí.

Josef Zlamal / Richard Štipl - spustit debatu

Výtvarníci Richard Stipl a Josef Zlamal hovoří o tom, kdy a kde se seznámili a analyzují klíčové momenty, které je přivedly k vzájemné spolupráci.

Ta dnes trvá již 7 let, tolik času uplynulo od jejich první společné výstavy v Istanbulu v roce 2012. Dnes proto autoři volně hovoří o vzájemné tvůrčí symbióze. Ta je pevným základem jejich nesčetných projektů, které mohli diváci vidět např. v Mexico City, Paříži, Curychu, Basileji, Mnichově ale samozřejmě také i doma v Praze.  
https://www.josef-zlamal.com/bio.html  
https://www.richardstipl.cz

Ladislav Jakl / Václav Mach / Stanislav Blaha - spustit debatu

Záměrem uspořádání debaty do které přijali pozvání pánové L. Jakl, poradce prezidenta Václava Klause, šéf Unie vydavatelů Václav Mach a šéfredaktor Outsidermedia.cz Stanislav Blaha byla snaha vytvořit prostor k vyjádření se na téma "zákona o ČTK 517/1992Sb., který stanovuje v paragrafu 2 poslání agentury takto: (1) Posláním tiskové kanceláře je poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. "
Hosté Debatního klubu hledali i odpovědi na otázky týkající se nejen zpravodajství, ale například i autorského práva.

Luboš Zálom / Petr Hampl - spustit debatu

Je možné, aby internet byl prostorem pro svobodnou a necenzurovou komunikaci? To je otázka, kterou si pokládají hosté Debatního klubu Luboš Zálom ze strany Svobodných a sociolog Petr Hampl.

Jaroslav Bašta / Jaroslav Foldyna - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání dva reprezentanti české levice,
bývalý ministr za ČSSD Jaroslav Bašta a současný poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna.
V době příprav natáčení stihl J. Bašta z ČSSD vystoupit.
Pánové dostali následující otázky:
  1:  Ekonomicky je ČR kolonie Západu nebo jde o nezávislý stát?
  2:  Silové rezorty, justice a ozbrojené síly ČR jsou ve prospěch ČR?
  3:  Zahraniční politika je ve prospěch ČR?

Narcis Půlpán / Mic-hal Moučka - spustit debatu

Petr Sedláček alias Narcis Půlpán spolu s fotografem Michalem Moučkou vytvořili novou básnickou sbírku.
Po úspěšné prvotině “Nečekaný podzim”, která byla v roce 2016 nominována do soutěže o nejkrásnější knihu ČR, přichází se sbírkou 26 básní a 27 fotografií "Ostře sledované vlasy".
https://www.startovac.cz/projekty/narcis-pulpan-ostre-sledovane-vlasy/

Michal Semín / Ondřej Šteffl - spustit debatu

Impulsem k uspořádání debaty na téma ČvT na základních a středních školách je otázka, zda formování názorů dětí pomocí propagandy na to jak mají nahlížet na politickou situaci doma a v zahraničí je správné, přínosné a výchovné? Pozvání přijali pánové Ondřej Šteffl, ředitel společnosti SCIO a publicista Michal Semín.

Lidé z ČvT počínaje šimonem Pánkem konče Tomášem Urbanem účast odmítli. Urban navíc požádal, aby on, ani nikdo jiný již nebyl zván do Debatního klubu.

Jana Pattynová / Tomáš Hülle - spustit debatu

Na téma Huawei vs ČR přijali pozvání dva právníci.
Jana Pattynová je renomovanou advokátkou z mezinárodní advokátní kanceláře PIERSTONE. Zaměřuje se na právo telekomunikací a IT. V uplynulých 15 letech se v oblasti TMT podílela na řadě významných projektů a transakcí v regionu střední a východní Evropy, Středního Východu a Afriky. Její rozsáhlé zkušenosti zahrnují právní poradenství pro společnost Microsoft v 17 zemích světa, jakož i právní zastupování vlád, finančních institucí, hlavních poskytovatelů obsahu a mobilních a pevných operátorů v regionu CEE.
Tomáš Hülle je zakladatelem European Centre for Career Education a prezidentem Česko­-čínského podnikatelského fóra. Přednáší v Institutu ekonomických studií při Univerzitě Karlově v Praze, působil na Arizona State University v USA, na John Marshall Law School, ale i na vysokých školách v Číně včetně Peking University a Tsinghua University.
Společně si kladou otázky, které na příkladu Huawei vs ČR směřují ke kybernetické bezpečnosti, obchodní válce, skutečné válce, k právu a jeho definicím v kontextu zvolené tématiky, roli státu a institucí, jako je například NÚKIB. Věnují se i problematice srovnání pohledu na přístup státu k Západním firmám a společnostem jako je například Huawei.

Luboš Zálom / Urza - spustit debatu
Luboš Zálom dlouhodobě vede s Urzou kritickou polemiku anarchokapitalismu z pozice obhájce objektivismu, pánové se domluvili na veřejné názorové konfrontaci a společně proti sobě zasedli v Debatním klubu.

Urza: https://about.urza.cz/

Luboš Zálom: https://luboszalom.cz/o-mne/

Objektivismus hájený L. Zálomem není ten původní, tedy směr v etice, který hlásá, že dobro existuje nezávisle na lidském vědomí, ale jedná se o definici objektivismu z pera spisovatelky Ayn Randové - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ayn_Ran...

V případě zájmu můžete účastníky debaty dotazovat v rámci jejich mailových adres zveřejněných na jejich stránkách.

Martin Urza / Michal Semín / Roman Joch - spustit debatu

Martin Urza vystoupil v Dotazníku pro... na téma anarchokapitalismu. Zároveň jsme se domluvili na debatě - debatách a první z nich se zúčastnili dále ředitel Občanského institutu Roman Joch a  bývalý ředitel Občanského institutu a současný ředitel Institutu svatého Josefa Michal Semín.

Pánové jsou ochotní vyjít vstříci i dotazům z publika a v další debatě se pokusit je zodpovědět - dotazy prosím pište na mail: kolektif@seznam.cz

 

Daniel Lukáč / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Tomáše Krystlíka vyzval k debatě Ing. Daniel Lukáč z Bratislavy, který se 25 let amatérsky zabývá historií cca posledních 150 let v rámci „monarchie“ a okolních států, k čemuž popudem mu byl Edvard Beneš, který je podle něj jednou z nejzápornějších figur českých, československých a středoevropských dějin.

Témata jsou:
    Slováci národ – jeho území (Maďaři, Němci);
    Slováci vs. Češi do 1918 – v podstatě se nevnímali;
    Slováci a vznik ČSR – legitimita vs. legalita; maďarská politika,
    české sliby;
    to samé Češi – legitimita korunního území vs. národního státu;
    Postavení Slovenska v ČSR – autonomie, kolonie? EB jako hlavní   
    český šovinista i vůči Slovákům;
    Slovenská lidová strana – Hlinka, Tiso, Tuka
    Účast ve vládě 1925
    Volba EB prezidentem 1935
    Autonomie Slovenska, vyhnání Čechů, pak 1. SR jako východisko,
    se kterým nikdo nepočítal; život v 1.SR;
    SNP – boj také proti EB, resp. za zachování SR
    Košický vládní program, vyhnání Němců a pokus s Maďary,
    „reslovakizace“, volby 1946, znovu podrobení Slovenska ve 3
    krocích (poslední už od komunistů)
    Paradox výhod socialismu pro Slováky (industrializace), vlažnost
    v 1968, ale vydobytá federalizace, jako netušený rozhodující
    předpoklad k rozdělení 1993.

Tomáš Pecina / Michal Šnajdr - spustit debatu

Obvinění Michala Šnajdra z únosu a vydírání Zuzany Vybíralové vedlo k trestu nepodmíněného 10 letého trestu v těžkém žaláři, konkrétně ve věznici Mírov. Po 8 měsících na základě přezkumu svědeckých výpovědí, důkazního materiálu a dalších věcí spojených s trestním řízením došlo k obnově procesu a k propuštění M. Š. na svobodu s tím Debata Tomáše Peciny s Michalem Šnajdrem sleduje za cíl přiblížit tuto kauzu. Více na webu T. P.: https://paragraphos.pecina.cz/all/nase-pripady/pribeh-z-kromerize/nevysetrovatele-dil-i-zlocin

Stano Dermek / Tomáš Krystlik - spustit debatu

Stano Dermek vyzval Tomáše Krystlíka k debatě, kde se ho chtěl dotázat na témata pod shrnujícím názvem: Stálo za to vytvářet republiku? - myšleno ČSR -
Společně tak otevírají otázky hungarizace, jazykového útlaku, občanské svobody a míra demokracie za K. u. K., národnostní menšiny, autonomii a podobně.
Stano Dermek působí jako coach, trenér a konzultant.
 

Vojtěch Razima / Jan Hloch - spustit debatu

Vojtě Razima (Kverulant) podal trestní oznámení na AKTIP s tím, že se podle něj jedná o šarlatány. Jan Hloch má proti takovému postupu výhrady. Aktip je konzultační a terapeutický institut Praha. Podle stránek Aktipu lze dohledat, že z osmičlenného teamu mají titul MUDr pouze dva lidé - https://www.aktip.cz/cs/konzultanti/in... Mají právo lidé bez lékařského vdělání a potřebných atestací předstírat léčbu, mají mít možnost slibovat zázračná uzdravení smrtelných onemocnění? To jsou otázky V. Razimy. Má být zakázáno rozhodnutí léčit se jinde a jinak a vynakládat na to vlastní finanční prostředky? Takové otázky klade Jan Hloch

Jaroslav Bašta / Tomáš Krystlík - spustit debatu

30. září v Praze na Václavském náměstí proběhla akce s názvem "Přízrak Mnichova se vrací" s podtitulem "shromáždění k připomenutí zrady v roce 1938". Kromě jiných se akce zúčastnil i Jaroslav Bašta.
Tomáš Krystlík známý svým odmítavým postojem k výkladu - interpretaci Mnichovské dohody vyzval Jaroslava Baštu ke společné debatě.
 

Film o filmu, který bude natočený podle skutečností, které se ještě nestaly

Spustit film - ZDE

Lukáš Černoušek / Jan Bartoš - spustit debatu

O hře jménem šachy či chcete-li šach, pokud jste znalci perské historie, panuje velké množství mýtů a názorů postavených na různých legendách, jejichž zdroj je prakticky nedohledatelný. Může se jednat například o tvrzení, že šachy mohou úspěšně hrát jen lidé, kteří mají vyjímečné mentální schopnosti, géniové, mozková monstra. Druhý pohled spatřuje v šachistech šílence nemajících schopnost uspět v reálném životě. Na šachy se někteří dívají jako na ztrátu času, takovým byl například Jan Hus, který si myslel, že než hrát šachy je lepší se modlit nebo pracovat... Jsou šachy zbytečnou kratochvílí pro několik málo osobností se specifickým nadáním nebo se jedná o hru umožňující rozvíjení mentálních a psychických schopností?

Do Debatního klubu přijali pozvání dva šachisté, profesionální hráč a trenér Lukáš Černoušek, který se společně s Janem Bartošem  hledají odpovědi na otázky týkající se mýtů o šachu či šachistech, o tom, čemu přikládají šachisté váhu a čemu nikoli, proč šachy hrají, co jim to přináší, jak je to obohacuje nebo jak je ideální k šachu přistupovat, co lze od hry jako takové očekávat.

Debaty zaměřené na šachy chceme dále rozvíjet v rámci tématickému cyklu. Pokud máte návrhy týkající se hostů nebo témat, pište prosím na mail: mizner@post.cz nebo kolektif@seznam.cz .

p.s. Dnešní debata byla natáčená za ztížených podmínek. Bylo velké horko a ani mokré ručníky ho dostatečně neeliminovaly. Druhým problémem byla probíhající stavba u našich sousedů. Za to se hostům omlouvám a skládám poklonu, že i přes tyto překážky svou debatu absolvovali.  AV

Vznik ČSR / migrace - aktuální politická situace v Německu - spustit debatu

Přemysl Janýr / Jaroslav Bašta - spustit debatu

Události předcházející srpnu 1968 se staly hlavním tématem textu Přemysla Janýra, který se stal impulsem k uspořádání debaty, do které přijali pozvání autor textu Přemysl Janýr a Jaroslav Bašta. https://www.janyr.eu/index.php/56-akcn...

Jevhenija Bilčenko / Ruslan Кacaba - spustit debatu

Debatní klub navštívili hosté z Ukrajiny s cílem vyslovit se k tomu, jak se nahlíží a jak by se nahlížet mělo na události na Ukrajině. Jevhenija Bilčenko, básnířka, univerzitní profesorka z Kyjeva, která podporovala Majdan v řadách Pravého sektoru, nyní kritička ukrajinské vlády. Ruslan Кacaba - reportér ukrajinského televizního kanálu News One. Vyslovil se proti mobilizaci Ukrajinců na Donbas, protože tamní konflikt považuje za občanskou válku. Byl za to odsouzen ukrajinským soudem na 3,5 roku, odvolací soud však rozsudek zrušil. Propuštěn byl po sedmnácti měsících vazby v roce 2016. Amnesty International jej nazvala vězněm svědomí.

Václav Mach / Zdeněk Veselý - spustit debatu

Stát prostřednictvím Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví vydává normy. Tyto normy neposkytuje veřejnosti zdarma a vybírá za internetový přístup k nim peníze. Ročně činí vybraná částka téměř 100 milionů korun. Hosté Debatního klubu přijali pozvání do Debatního klubu na téma zda by se všechny nebo některé normy měly uživatelům zpřístupnit zdarma. Generální ředitel ČAS - České agentury pro standardizaci Mgr. Zdeněk Veselý a reprezentant ČKAIT - České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě Ing. Václav Mach hledají odpovědi i na otázky zda normy jsou potřebné, k čemu slouží, jak nahlížejí na problematiku mezinárodní standardizace a nebo jaké jsou problémy norem například ve stavebnictví.

Tomáš Krystlík / Vlastimil Podracký - spustit debatu

Český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista Vlastimil Podracký a česko-německý spisovatel a Tomáš Krystlík pojali svou debatu jako souhrn témat vztahujících se k možnému výkladu politických událostí majících vztah přímý i nepřímý k naší republice. Hledají odpovědi na otázky například: Je koncept Evropské unie správný a přínosný pro všechny státy nebo jen pro některé? Na jakých základech stojí evropská bezpečnostní politika, která se vymezuje vůči Rusku a jakou roli v tomto směru hraje migrace. Rusko je hybatelem české politické scény a dokázalo umístit své agenty do nejvyšších pater mocenské reprezentace, například v podobě prezidenta Zemana? Tyto a další otázky směřují k zodpovězení hlavní otázky - Kdo za co může?

Stanislav Lhota / Petr Havel - spustit debatu

Český primatolog, zoolog a ochránce indonéského životního prostředí Stanislav Lhota debatuje s agrárním analytikem, novinářem na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí Petrem Havlem na téma vztahující se k pěstování palmy olejné a s tím spojené problematiky palmového oleje, který je díky vysokému výnosu, nízkým nákladům a velmi pestré škále průmyslového využití široce využívaný v potravinářství, ale i jako složka pro biopaliva.

Karine Gevorgyan / Jan Miklas - spustit debatu

В дебатах политологи из России и Чехии дискутируют о темах которые являются важными для обоих стран. Мусульманский терроризм, российская военная угроза, взаимоотношения между Европой и Россией, санкции. Формат проекта "Дебатный клуб" даёт возможность высказывать открыто своё мнение, благодаря чему дискуссия получилась живой и наполненной. V diskusi politologové z Ruska a České republiky diskutují o tématech důležitých pro obě země. Muslimský terorismus, ruská vojenská hrozba, vztahy mezi Evropou a Ruskem, sankce. Formát projektu "Debate Club" dává příležitost vyjádřit své názory otevřeně, takže diskuse se ukázala jako živá a plná.

Yekta Uzunoğlu / Petr Markvart  - spustit debatu 

Iráčtí Kurdové se v referendu, se kterým nesouhlasí Irák, Turecko, Irán ani Sýrie, vyslovili pro nezávislost. Jediný stát referendum podpořil a tím byl Izrael. Před konáním referenda varovaly i velmoci Rusko a USA. Národ Kurdů je v současné době rozptýlen v několika zemích blízkého respektive středního Východu a čítá něco kolem 20 milionů příslušníků hlásících se ke Kurdské národnosti. Kdo jsou Kurdové, proč nemají vlastní stát a proč je jim vlastní stát upíraný. Na tyto a další otázky hledají odpovědi hosté debatního klubu. Prvním je Petr Markvart, který se dlouhodobě věnuje problematice Blízkého východu, kde i pracoval například v Sýrii, Libanonu, Jordánsku, Iráku a Egyptě. Druhým hostem je Yekta Uzunoğlu, kurdský spisovatel, překladatel, lékař a podnikatel s kurdsko-arménskými kořeny.

Marek Štryncl / Tomáš Netopil - spustit debatu

Marek Štryncl a Tomáš Netopil otevírají v debatě řadu témat vztahujících se k jejich pohledu na práci dirigenta. Mají podobné učitele, stejné vzdělání, jsou podobně staří, přesto jsou jejich cesty v oboru odlišné. Štryncl akcentoval svou touhu realizovat poučenou interpretaci do podoby vzniku orchestru Musica Florea, která nyní oslavila 25 let své existence a zároveň vybudoval ojedinělý projekt barokního převozného divadla. Tomáš Netopil po několikaletém působení v pozici šéfdirigenta Národního divadla je od roku 2013 hudebním ředitelem Aalto Theatre (operní divadlo) a filharmonie v německém Essenu. https://www.musicaflorea.cz / https://www.tomasnetopil.com

Vlastimil Tlustý / Ladislav Žák - spustit debatu

Programy politických stran obsahují ekonomickou část. Obsahují i definice určující reálnost vytčených cílů? Kdo a proč píše programy politických stran? Komu jsou texty tohoto druhu určené? Ti, kterým jsou určené, voliči, čtou programy politických stran? Má smysl se programy politických stran zabývat? Tyto, a další otázky si kladou a odpovědi hledají hosté Debatního klubu Vlastimill Tlustý, bývalý ministr financí za ODS a Ladislav Žák, krizový manažer.

Jaroslav Bašta / Bohuslav Chalupa - spustit debatu

Do debatního klubu na téma Bezpečnost státu přijali pozvání český politik a diplomat Jaroslav Bašta a člen hnutí ANO 2011, poslanec PČR Bohuslav Chalupa. Obranyschopnost a bezpečnost státu a jeho obyvatel patří k základním funkcím státu, zajišťuje se tím trvání a suverenita státu, je taky nezbytným předpokladem k tomu, aby občané mohli na území státu užívat svých práv a svobod. Bezpečnost zajišťují především ozbrojené sbory státu, povinnosti jsou však státem uloženy i dalším orgánům, organizacím a občanům. Bezpečnost vnitřní (tedy občanů) a vnější (tu musí stát zajistit, aby mohl stát požadovat pomoc od druhých). Vnitřní bezpečnost je stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby ohrožující objekt (zpravidla národní stát, popř. mezinárodní organizaci ) a jeho zájmy akcemi zevnitř a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních vnitřních hrozeb efektivně vybaven a k ní ochoten. Hrozby demokratickému národnímu státu i jeho opatření proti nim se přitom týkají ohrožování demokratického politického systému od extremistů, sociálního systému od masové kriminality, hospodářství od korupce a ekonomické kriminality a sociálního, hospodářského a politického systému celkově od organizovaného zločinu. Vnější bezpečnost je stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby zvnějšku pro objekt (zpravidla národní stát, popř. mezinárodní organizaci ) a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních vnějších hrozeb efektivně vybaven a ochoten. (zdroj: https://www.ius-wiki.eu/ustavni-pravo/...)

Vojtěch Razima / Marek Pavlas - spustit debatu

Billboardy umístěné u dálnic od září tohoto roku zmizí. Proč tomu tak je? Prospěje to někomu? Koho to poškodí? Tyto a další otázky si vzájemně pokládají a odpovědi hledají pánové ing. Vojtěch Razima, který v roli šéfa Kverulant.org dlouhodobě usiluje o ukončení existence billboardů a Ing. Marek Pavlas, prezident svazu provozovatelů venkovní reklamy - info@spvrcr.cz

Roman Joch / Tomáš Krystlík - spustit debatu

V Debatním klubu se pánové Krystlík a Joch rozhodli hovořit o tématech, jako je nedostatek politické kultury v Česku, ČR jako vykořisťovaná kolonie, nízké platy proti Západu, eurozóna, EU jako politická organizace, iracionální strach z migrantů, (kvóty, oplocení hranic EU, nechání uprchlíků v člunech svému osudu), vystoupení z EU a podobně

Ilona Švihlíková / Vlastimil Tlustý - spustit debatu

Parlamentní demokracie je nástroj. Kdo tento nástroj drží v ruce, kdo ho ovládá? Kdo by ho ovládat chtěl? Kdo by ho ovládat měl? Tyto a další otázky otevírají hosté Debatního klubu Ilona Švihlíková a Vlastimil Tlustý.

Jan Šuráň / Petr Borowiec - spustit debatu

Prezident ČMSMP (Českomoravský svaz minipivovarů) Ing. Jan Šuráň a vydavatel časopisu Pivo, Bier & Ale Pavel Borowiec společně otevírají tématicky zaměřené Pivní debaty v rámci Debatního klubu. Kultura piva má člověka rozvíjet a zušlechťovat...

Miroslav Kudláček / Petr Hampl - spustit debatu 
Pravicová politika v České republice je reprezentovaná stranami ODS a stranou Svobodných občanů. Jaké další politické subjekty lze řadit na seznam? Jsou Realisté mentora Robejška pravicovou stranou a je samotný Robejšek pravicového smýšlení? ANO Andreje Babiše je pravicové uskupení nebo se jedná o něco jiného? Tyto a další otázky se pokusí zodpovědět hosté Debatního klubu člen ODS Miroslav Kudláček a Petr Hampl, bývalý člen Strany Svobodných občanů, bývalý člen Bloku proti islámu, nyní člen Alternativy pro Českou republiku. Nápad na téma debaty Česká pravice vedlo Miroslava Kudláčka k pozvání Petra Hampla, se kterým se pokusil zodpovědět otázky o stavu pravice v naší republice. Jak nahlížejí hosté Debatního klubu ODS?

Radkin Honzák / Martin Petr - spustit debatu

Když Radkin Honzák přijel na místo natáčení, nabídl jsem mu něco k pití. Zvolil sodovku. Vybavil se mi verš Nezvala, přišel mi pro tuto příležitost vtipný : Bubliny bubliny / bílý jetel  a pan Honzák hned verš dopověděl: co je pryč to je pryč / nevolejte - Nezval...
Podle svých slov šachu nerozumí, pouze ví, že vyhrát se dát čtyřmi tahy a kůň táhne do vinglu, ale věřím, že v této debatě uplatní spíše své odborné znalosti psychiatra, který se například věnoval studii stresu.
Do Debatního klubu přijali pozvání pánové Radkin Honzák, psychiatr, a Martin Petr, šachový velmistr.
Psychologie každého člověka - hráče šachu, je ovlivněna mnoha faktory,  některé jsou neměnné, jiné ovlivnitelné. Emoce, mentální dispozice, biochemická činnost mozku, ale i proč šachy hrají hlavně muži? To jsou některé z otázek na které se pokouší hosté Debatního klubu hledat odpovědi

https://psychologie.cz/autor/radkin-honzak/

odkazy na YouTube a Facebook kanály šachového svazu: https://m.youtube.com/channel/UCkkf9ooFIIIJ4HAP3McXfyw,
facebook: https://m.facebook.com/chess.cz/?locale2=cs_CZ a web chess.cz

Jan Kavan / Hynek Kmoníček - spustit debatu

Omluva a oprava. V úvodním titulku je evedené číslo rezoluce 3013, správně je však 3103.
Za upozornění děkuji R. Huječkovi.

Tématem debaty pánů Jana Kavana a Hynka Kmoníčka je rezoluce OSN z roku 1973 mající za cíl  sdělit, že lidé žijící pod okupací mají právo na odpor. Doslovné znění je zde: UNITED NATIONS RESOLUTION 3103 from 1973 States:
“The struggles of people under colonial and alien determination and racist regimes for the implementation of their right to self-determination and independence is legitimate and in full accordance with the principals of international law.”
Hosté Debatního klubu mají bohaté zkušenosti s fungováním OSN a jeho orgány a pokusí se najít odpověď i na otázku, k čemu je OSN.
Jan Kavan byl předseda Valného shromáždění OSN a ministrem zahraničníćh věcí ČR. Hynek Kmoníček byl dlouholetý velvyslanec ČR při OSN, nyní je je ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky a chystá se převzít funkci velvyslance ČR v USA.

Josef Středula / Ondřej Chládek - spustit debatu

Zaměstnavatel je vykořisťovatel nebo odpovědný člověk? Zaměstnanec je otrok nebo nedílná součást firmy?
Do Debatního klubu na téma etiky trhu práce a podnikatelského prostředí přijali pozvání Josef Středuka, předseda ČMKOS a Ondřej Chládek, ředitel pro strategii Enteria a.s.

Martin Petr / Milan Šindelář - spustit debatu

Do Debatního klubu přijali pozvání pánové Milan Šindelář, vedoucí oddělení komunikace Národní technické knihovny, nadšený amatérský šachista, a Martin Petr, šachový velmistr.

odkazy na YouTube a Facebook kanály šachového svazu: https://m.youtube.com/channel/UCkkf9ooFIIIJ4HAP3McXfyw,
facebook: https://m.facebook.com/chess.cz/?locale2=cs_CZ a web chess.cz

Ivan Bartoš / Rudolf Leška - spustit debatu

Všichni svéprávní obyvatelé naší republiky mají nějaká práva, například volební. Jedno z práv je vylučné, tedy zaměřené jen na relativně úzkou skupinu, kteří se souhrně nazývají autoři - odtud pojem autorské právo. Někdo - fyzická osoba - vytvoří text k písni nebo literární dílo, namaluje obraz, napíše scénář, pracuje jako fotograf nebo kameraman, mistr zvuku, hudebník, režisér, scénograf a mnoho dalších oborů a stane se z něj autor a z toho pro něj plynou takzvaná autorská práva a za ty se i platí, většinou tehdy, pakliže autor není filantrop pracující zdarma. Nejznámější a mediálně nejvděčnější jsou autorská práva umělců spojená s organizacemi OSA, DILIA nebo například Intergram, které zajišťují hromadný výběr poplatků, které následně přerozdělují mezi registrované autory.
Do Debatního klubu přijali pozvání Ivan Bartoš, předseda strany Piráti a advokát Rudolf Leška, specializující se na oblast autorského práva.
Pánové se pokusí otevřít témata jako například morálnost poplatků autorům, jejich výše a nebo formy přerozdělování vybraných finančních prostředků. Zda současnou podobu autorského zákona a s ním spojené praxe, tedy výběru poplatků a sankcionování považují za ideální.
Pro zájemce o podrobnější informace přikládáme odkazy na stránky vztahující se k tématu.
https://www.pirati.cz/kci/infoautz
https://www.alai.cz/index.php?m

David Horký / Jan Hrádek - spustit debatu

Co je Národní elektronický nástroj (NEN)? Podle autorů publikujících na stránkách https://nen.nipez.cz/ jde o komplexní elektronický nástroj pro administraci a zadávání veřejných zakázek a koncesí pro všechny kategorie veřejných zakázek a všechny kategorie zadavatelů, vč. sektorových. NEN podporuje všechny rozsahy elektronizace od evidence zadávacích řízení po plně elektronické postupy.
NEN umožní provázání na interní systémy zadavatelů i dodavatelů či systémy eGovernmentu v ČR. Plně podpoří plánovací aktivity, neboť často bude využíván pro veřejné zakázky realizované v rámci dlouhodobých investičních projektů.

Do Debatního klubu přijali pozvání Jan Hrádek (Tender systems) a David Horký (QCM), kteří jsou představiteli soukromých firem zabývajících se výrobou elektronických nástrojů pro administraci veřejných zakázek a na avizovaný NEN pohlíží se sílícími rozpaky a značnými výhradami.
Otevírají otázky extrémně vysokých nákladů spojených se vznikem NENu. Snaží se přijít na to, proč stát v podobě MMR, vytváří svůj vlastní nástroj za situace, kdy je na trhu několik kvalitních elektronických nástrojů, které jsou na rozdíl od NENu osvědčené v praxi.
Ministerstvo pro místní rozvoj se snaží o to, aby používání NENu bylo povinné. Je šance, že NEN bude fungovat? Je možné, že vznik NENu provází porušování zákona o veřejných zakázkách nebo tato kauza dokonce zasahuje i do trestně právní roviny?

Jaroslav Bašta / Daniel Landa - spustit debatu

Vlastenectví v řadě lidí vyvolává potřebu zaujetí postoje k národu, k místu kde žijí, ke svým spoluobčanům, k historii předků, k jazyku, ke kultuře, ke zvykům a tradicím. Slovo je zároveň symptomem v rámci veřejné diskuse vlastenců, respektive těch, kteří se za vlastence považují, s lidmi majícími potřebu na vlastenectví upozorňovat se vztyčeným ukazovákem, jako na něco nebezpečného, netolerantního, nedostatečně vstřícného k ostatním národům. Kritici ve vlastencích spatřují nositele tak negativizujících obsahů, jakými jsou nacismus, xenofobie, nesnášenlivost, rasismus.
Vlastenectví je v současné době díky tomu předmětem sporu, který je veden hlavně lidmi, kteří jako svůj hlavní cíl spatřují multikulturní systém, společnost schopnou opustit rasové a národnostní schémata a otevřenou takřka splyntuí s ostatními národy v jednom velikém konceptu, kterým má být akutálně Evropská unie.
Do Debatního klubu přijali pozvání Jaroslav Bašta a Daniel Landa, aby otevřeli otázky směřující k odpovědím, jaký mají vztah k národu, čím je pro ně vlastenectví a proč se cítí být vlastenci.

Jan Holna / Pavel Franc - spustit debatu

Úvodem je nutné sdělení, které vychází ze situace vyvolávající potřebu realizace debaty. Na stránkách https://www.fbadvokati.cz/o-nas - je tento text:
"U Nejvyššího správního soudu jsme byli s nadprůměrnou úspěšností více jak dvěstěkrát. Jsme nejúspěšnější českou advokátní kanceláří na přezkumy nezákonností v územních plánech — zrušili jsme jich desítky."

Kverulant.org  v kauze Zastavme ekovyděrače tvrdí, že v České republice mají environmentální organizace zákonem garantované možnosti dlouhé roky zdržovat nejen soukromé projekty, ale i veřejně prospěšné stavby. Podle Kverulanta je lídrem škodlivého environmentálního nátlaku právě organizace Frank Bold. Dále
Je činnost environmentálních organizací opravdu prospěšná? Nebo jsou práva environmentálních spolků příliš široká a měla by být omezena?  
Pozvání za Kverulatn.org přijal Ing. arch. Jan Holna, člen jeho dozorčí rady. Druhým debatérem je programový ředitel Frank Bold - dříve Ekologický právní servis - Mgr. Pavel Franc, který je současně ředitelem pro strategii partnerské kanceláře Frank Bold Advokáti. Frank Bold dále organizuje a podílí se na financování platformy Rekonstrukce státu a projektu Občan 2.0.

Ve výroční zprávě spolku za rok 2015 lze najít informace o financování:

VÝNOSY vlastní činnost - 608 562

DOTACE a dary - 15 072 509

Nadace partnerství -Š výcarské fondy - 376 450
NROS -FNNO FM EHP (Norské fondy) - 1 200 684 + 722 885
Evropská komise DG Justice -364 326   
Evropská komise, DG Home Affairs - 857 669
Ministerstvo vnitra ČR - 779 380
European Climate Foundation 2 040 634
Nadace Open Society Fund Praha - 712 193
Open Society Institute / Think Tank Fund - 1 365 139
 a tak dále až k celkovému rozpočtu -15 681 071

Antonín Baudyš / Milan Vidlák - spustit debatu

Události ze dne 11. září 2001 měly za následek rozpoutání války v Afghanistánu USA na straně Severní aliance proti Talibanu, který odmítl vydat Usámu bin Ládina, což je asi jediný případ v historii, kdy nějaká země zaútočila na jinou zemi z takového důvodu. Následoval útok na Irák, opět pod záminkou, která se ukázala jako velmi obtížně obhajitelná. Těmito útoky byl podle USA zahájen boj proti terorismu, který trvá dodnes a výsledky jsou více než diskutabilní a sporné i s ohledem na možnost přispustit si, že ti, kteří podle svých tvrzení bojují proti terorismu, sami teror páchají a to přímo na státní úrovni, porušují Ženevské konvence, lidská práva, právo na spravedlivý proces, schvalují mimosoudní popravy - což je v případě bin Ládina i zfilmované v americkém spektakulárním blockubsteru Kill Bin Laden a to samé platí i v případě samotného 11. září 2001, na jehož motivy bylo natočeno cca 10 celovečerních filmů a bezpočet dokumentů. Právě dokumentární filmy se na rozdíl od hranné tvorby více zaměřují na snahu o výklad toho, co se vlastně stalo, kdo útoky naplánoval, kdo financoval, kdo provedl a jaké byly cíle. Kromě produkce podporující oficiální verzi, tedy, že šlo o útok skupiny muslimů, které vedl M. Atta a ideově podpořil a financoval bin Ládin, se objevilo bezpočet titulů různě úrovně, zabývajících se jiným, než oficiálním výkladem. Tyto teorie nesou společně stigma vytvořené oficiálními strukturami v podobě hanlivého přídomku konspirativní.
Dnes začíná být nade vší pochybnost jasné, že velké množství oficiálních tvrzení se nezakládá na pravdě, že jsou důvodné pochybnosti o míře důvěryhodnosti tvrzení oficiálních představitelů a jimi předložených důkazů.
Do Debatního klubu přijali pozvání pánové Antonín Baudyš a Milan Vidlák, šéfredaktor časopisu Šifra, www.casopis-sifra.cz, který zároveň dodal několik odkazů v širším kontextu ilustrující zmíněnou problematiku:
Usáma mládne: https://youtu.be/tMA3tLoOh0c  / https://youtu.be/iZ1BaDLH7zo
Britský exministr zahraničí Robin Cook zapochyboval o al-Káidě a válce proti teroru, měsíc na to umřel: https://www.theguardian.com/uk/2005/jul/08/july7.development
Clintonová přiznává, že vyrobili al-Káidu Američani: https://youtu.be/FlwoWWKXmoQ
Uznávaný demoliční expert Danny Jowenko, který byl hostem holandské televize, prohlásil, že kolaps WTC 7 je řízená demolice.https://youtu.be/Q5kcnFcI8tY
Klíčový svědek, který byl uvnitř budovy WTC 7, když docházelo k explozím, zemřel těsně před zveřejněním finální vyšetřovací zprávy: https://youtu.be/M700eQm_qDY
BBC informuje o pádu WTC 7 20 minut předtím, než k němu došlo. A CNN také: https://youtu.be/5Xz5GgtjUfU / https://youtu.be/k-ngddm2aFc
článek v New York Times o tom, jak byly na střeše Deutsche Bank poblíž WTC nalezeny stovky úlomků kostí obětí z WTC: https://www.nytimes.com/2006/04/06/nyregion/pieces-of-bone-are-found-on-building-at-911-site.html
Novinářská ikona Dan Rather přiznává, že média selhala: https://youtu.be/RpyvBtCw_YA
Majitel WTC 7 zázračně přežil a další články popisující finanční zázraky a super kšefty, například že WTC bylo na odpis a prodělečné, ale 11. září to změnilo -
Silverstein Recovers: Dark Horse May Win World Trade Center (Andrew Rice, New York Observer); Silverstein Will Get Most of His Cash Back In Trade Center Deal (New York Times); Demolition Access To The WTC Towers, Kevin R. Ryan; Trade Center Financing On Shaky Ground, Forbes; WTC Insure War Is Over, New York Post.

Michal Kesudis / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Vojenské intervence Západních států mimo jejich vlastní státní území má dlouhou tradici, prakticky od konce 2. světové války. Západní vojáci bojovali de facto na celém světě, snad vyjma Grónska, Severního a Jižního pólu. Všude bojovali za demokracii, lidská práva, politickou pluralitu, či spravedlnost. Potírali zlé, ba přímo odporné diktátory. Pomáhali ke zhroucení celých států a vždy měli jednoznačnou odpověď na otázku, jestli obětí jejich akcí není příliš mnoho a zda cena za šíření univerzalistického konceptu lidských práv, humanismu, tržního hospodářství a politického systému zvaného demokracie není příliš vysoká ­ tou odpovědí bylo a je ne, není! Obětí není příliš mnoho a cena je přijatelná. Pokud použijeme přímou citaci z úst Madelaine Albrightové, která v interview s Lesley Stahlovou v květnu 1996 řekla, že cena půl milionu mrtvých iráckých dětí – obětí sankcí, je docela přijatelná proto, aby američtí chlapci nemuseli znovu narukovat do Iráku...

Václav Klaus ml. / Miroslav Kudláček - spustit debatu

Inkluze je pojem znamenající zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku. Inkluze handicapovaných dětí v rámci školství je nahlížená státem, jako velmi potřebná.
V běžných základních školách se vzdělává téměř 52 tisíc dětí s postižením, z toho téměř 46 tisíc formou individuální integrace. Z celkového počtu 4 100 běžných základních škol individuálně integruje děti s postižením 3 175 škol.  V praktických a speciálních školách se vzdělává téměř 24 tisíc dětí s postižením. Největší podíl dětí v těchto školách tvoří děti s mentálním postižením, i jejich počet v běžných školách však trvale roste.
Zdroj: ČOSIV - Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, která usiluje o zajištění rovného přístupu všech osob ke kvalitnímu vzdělávání v běžných školách a školských zařízeních hlavního výchovně vzdělávacího proudu.
Na téma inkluze přijali pozvání do Debatního klubu Václav Klaus mladší a sociolog Miroslav Kudláček. Otevřou téma z pohledu těch, kteří mají s handicapem osobní zkušenost.
Je koncept inkluze handicapovaných dětí do systému školství v ČR pozitivním příspěvkem nebo jde o riskantní systémový krok?

Antonín Baudyš / Jaroslav Bašta - spustit debatu

Situace mezi Západem a Ruskem nebyla od dob studené války ještě nikdy tak eskalovaná, jako v současnosti. To jsou úvodní slova Antonína Baudyše, který je jedním z hostů Debatního klubu na téma vztahů Ruska a Západu. Druhým debatérem je Jaroslav Bašta, který měl možnost Rusko osobně poznat v roli velvyslance.
Rusko je dnes Západem obviňované prakticky ze všeho možného, například z elektronické propagandy, kdy Západ hrozí, že případný kybernetický útok ze strany Ruska vyhodnotí jako útok vojenský a bude na něj tak i reagovat. Je to velmi rozdílná atmosféra od dob vlády Borise Jelcina, kdy se Ruský stát postupně hroutil a byl očekávaný velký výprodej všeho, co mohlo mít nějakou cenu. V té době Západ proti Rusku naprosto nic neměl a naopak usiloval o jeho začlenění do západních struktur a to hlavně ekonomických a hospodářských. Vše se začalo radikálně měnit s nástupem Vladimíra Putina, který kolaps Ruska postupně odvrátil a zahájil poněkud jinou formu politiky a ze vztahu podřízení se Západu se mu podařilo vymanit.
Jaká je budoucnost? Jsou západní armády na hranicích Ruska kvůli obraně? Jsou protiruské sankce adekvátním řešením situace, kdy Rusko anektovalo Krym.  Hrozí reálný vojenský konflikt NATO s Ruskem? Kdo bude útočník a kdo obránce?

Marek Černoch / Petr Hampl - spustit debatu

Iniciativa Islám v české republice nechceme a Úsvit - národní koalice jsou dvě politické skupiny s ambicí významně ovlivnit vnitropolitické události s přesahem na politiku evropského formátu. Samotný Úsvit je s postavou Tomia Okamury spojovaný již jen v rámci času minulého, protože došlo k rozštěpení mezi poslanci této parlamentní strany a důsledkem byl odchod Okamury, který založil jiné politické seskupení, konkrétně Svoboda a přímá demokracie.
Iniciativa Islám v české republice nechceme vytvořila společně se zbývajícími devíti poslanci Úsvitu partnerství s cílem společného postupu a příprav na volby. Důvodem byly společné cíle a motivem ke spolupráci zkušenost poslanců Úsvitu s parlamentní politikou a hlavně reálnou zkušeností z voleb, kterou se v rámci partnerství rozhodli zúročit v podobě intenzivní pomoci IVČRN. Aktuální situace je zcela jiná, tedy, že došlo k rozkolu a Úsvit již není partnerem IVČR.
Do Debatního klubu přijali pozvání Marek Černoch, poslanec českého parlamentu a 1. místopředseda hnutí Úsvit – národní koalice. Druhým hostem je Petr Hampl, kandidát do Senátu České republiky za Blok proti islámu. Tématem debaty je pokusit se vysvětlit, co se mezi zmíněnými politickými skupinami stalo.

Jasman Wagner / Jamal Fattah - start a debate

Today's guests are Jasman Wagner and Jamal Fattah
Jasman Wagner, born in Jerusalem in 1982, was declared “too crazy” for military service after a talk with the army psychiatrist, also known as military profile 21. After getting her psychiatric exemption, she founded a band called “21.” Jasman played the piano, sang and wrote most of the songs, most of which were against the draft and about what the Israeli army does. She later earned a Master's degree in composition from the Jerusalem Academy of Music and Dance. However, she was almost denied her degree because she had written a concerto in protest of the academy forcing students to perform in the Occupied Territories. They had been told that if they refused to perform in the Occupied Territories, their scholarship would be taken from them. After the end of her studies 5 years ago, Jasman bought a one way ticket to Berlin and has stayed there ever since. She works as an art and music therapist for disabled people, and volunteers helping refugees. She has been married for two years.
Jamal Fattah was born in Palestine in 1937, leaving in 1955 for work to help his family. In 1958 he was lucky enough to study medicine in Czechoslovakia. After graduation in 1965, Dr. Fattah worked in a hospital for four years before moving to the Persian Gulf to work for the next 20 years there. After the Gulf War, he returned with his family to Czechoslovakia, which later became the Czech Republic. Today he is still enjoying his life on pension, feeling that he is nearly at home.

Klára Liptáková / Viktor Lošťák - spustit debatu

Člen zastupitelstva městské části Brno Bystrc za Bystrčáky Viktor Lošťák a bývalá náměstkyně brněnského primátora Klára Liptáková, členka KDU-ČSL jsou hosty Debatního klubu s cílem  pokusit se předestřít divákům pohled na komunální politiku.
Brno má takřka 400 tisíc obyvatel a i díky své rozloze je druhým největším městem v České republice. Je také městem s velkým rozpočtem, o kterém rozhodují někteří lidé zvolení v komunálních volbách a to může být, a asi i je, neuraligickým bodem všech vztahů, které ne vždy mají něco společného s politikou, ale spíše se zájmy určitých osob a skupin, někdy zaštítěných politickými stranami. Komunální politika je tak i jakýmsi předpolím politiky realizované celostátně, protože do vysokých politických - mocenských pater se konec konců derou ti, kteří uspěli v komunální politice. Nezapomeňme také na ty, kteří se z vysoké politiky vracejí zpět do komunální a ujímají se nejrůznějších funkcí, ale to je na jinou debatu.
Naši hosté budou hledat odpovědi na otázky, jak se má chovat komunální politik, co reprezentuje a jaké by měl volit prostředky k dosažení cílů, které měl v rámci volební kampaně v podobě proklamativních hesel. Co má dělat politik, pokud je vystavený zásadní názorové konfrontaci a zda má trvat na svých funkcích a pozicích nebo je má být schopen opustit a hledat jiné cesty k uplatnění svých představ toho, co považuje za správné a prospěšné pro sebe, své voliče a ostatní obyvatele města Brna.

Alexandr Naumov / Ulrich Heyden - spusitit debatu

V Oděse roku 2014 došlo podle dostupných popisů k události, která začala pochodem „ultras“ fotbalového týmu Černomorec Oděsa, který je oblíbený mezi krajně pravicovými radikály, a Metallistu Charkov, k nimž se přidávali obyvatelé města. Cílem byl stadion Černomorce, který se nachází v Ústředním parku kultury a oddechu Tarase Ševčenka. Pochodu pod heslem „Za jednotu Ukrajiny“ se zúčastnili také aktivisté z kyjevského Majdanu, ozbrojenci z neonacistického Pravého sektoru či Sebeobrany; proti nim vyrazili stoupenci federalizace Ukrajiny sdružení v organizaci "Kulikovo pole". Po čtyřech hodinách pouličních bojů stoupenci Kyjeva na Kulikovu poli zapálili tábor federalistů, a lidé, kteří z něj uprchli, se poté zabarikádovali v Domě odborů, kde vše vyvrcholilo masakrem 42 lidí.
V Debatním klubu na téma Oděsa 2014 vystoupí Alexandr Naumov, očitý svědek masakru v Oděse, který přijel do Prahy, aby vystoupil na demonstraci "Oděsa 2014 MEMENTO-Stop fašismu" a s cílem komunikovat s některými politiky. Druhým hostem je německý novinář Ulrich Heyden, který je spoluautorem prvního německého filmu o útoku na odborové budovy v Oděse.
K natočení debaty došlo v podstatě náhodou. Ulrich Heyden letěl natáčet na druhé výročí do Oděsy, kam přiletěl s ČSA, ale nebylo mu umožněno na území Ukrajiny vstoupit. Po 7 hodinách, se jako nežádoucí (se zákazem vstupu na Ukrajinu), vrátil do Prahy. S Naumovem se sešli v Praze náhodou a je paradoxní, že Naumov byl jedním z očitých svědků, kteří hovořili v dokumentu, na kterém Heyden autorsky spolupracoval.
Dovolujeme si diváky upozornit, že debata je v ruském jazyce a pokusíme se připravit v budoucnu simultánní překlad do češtiny.

Karel Sýs / Petr Žantovský - spustit debatu

Na konferenci Průniky české a slovenské literatury, která proběhla díky Klubu spisovateľov literatúry faktu, Česko-slovenského institutu, Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů, Asociace nezávislých médií a spolku Aréna 28. dubna roku 2016 v Praze, zazněly z řady českých a slovenských spisovatelů a básníků různé teze a úvahy o tom, jak jsou vnímaní veřejností, jak jsou čtení, na jaké problémy narážejí a podobně.
Oslovili jsem dva hosty této konference, aby spolu pokračovali v rozhovoru, tentokrát v rámci Debatního klubu a otevřeli více divákům svůj myšlenkový svět.
Básník a spisovatel Karel Sýs bude debatovat s novinářem a spisovatelem Petrem Žantovským.

Kamila Zlatušková / Vít Janeček - spustit debatu

Dokumentarista a pedagog FAMU Vít Janeček společně s Kamilou Zlatuškovou, do nedávné doby kreativní producentkou České televize, mají na řadu problémů České televize podobné názory, přesto věříme, že jejich tvůrčí debata umožní divákům vhled do myšlení a názorů lidí, kteří s Českou televizí úzce spolupracují. Hlavním tématem debaty je definice role České televize. V současné době se jedná o veřejnoprávní model, což má znamenat pluralisticko-stranicky neutrální, objektivní a vyvážený.
Dovolujeme si diváky upozornit, že v pořadu zazní z úst Kamily Zlatuškové výrok "mediální mrdky". Navrhli jsme tato dvě slova vypípnout, ale paní Zlatušková byla proti a trvá na plném zveřejnění, čemuž tedy s touto výhradou vyhovujeme.

Hynek Kmoníček / Petr Pelikán - spustit debatu

Míra porozumění problematice zemí, kde je dominantním náboženstvím islám, by měla být u specialistů lepší než u laiků a i většiny politiků, kteří tématiku znají pouze zprostředkovaně, díky interpetacím a výkladu jiných, většinou úzce specializovaných odborníků. Proto jsme si dovolili pozvat do Debatního klubu dvě osobnosti pohybující se ve vymezené oblasti a nabídli jim základní téma: Šíité versus Sunnité. Pro Hynka Kmoníčka, orientalistu, ředitele zahraničního odboru na Pražském hradě a arabistu, překladatele a analytika Petra Pelikána, který je honorárním konzulem Súdánu v České republice, se tak otevírá prostor k zodpovězení zdánlivě jednoduchých otázek, jako například: O co jde v konfliktu Šíitů a Sunnitů? Je ve hře náboženství nebo politika? Jde v jejich sporech o území a kontrolu nad zásobami nerostného bohatství nebo o ideály - víru? Kteří z nich jsou pro Západ partnery a kdo je v opozici, kdo je soupeř, nepřítel? Jak má Západ v případě prosazování svých zájmů postupovat a proč? Jaké se dají očekávat výsledky v poloze válečné konfrontace a zda je možné volit i jiné přístupy?

Ladislav Žák / Radim Hejduk - spustit debatu

Levicová idea je hlavním tématem debaty Radima Hejduka, předsedy spolku Idealisté.cz a člena České strany sociálně demokratické a Ladislava Žáka, který byl před rokem 1989 vedoucím oddělení ÚV SSM. Po roce 1989 vedoucím oddělení ÚV KSČ a tajemníkem Federální Rady KSČS.
Je v dnešní době možné realizovat levicové koncepty a uvádět do života levicový ideál, když má naše společnost zkušenost se čtyřicetiletým působením Komunistické strany Československa a po roce 1989 znovuobnovené České strany sociálně demokratické? Jak jsou levicové myšlenky schopné oslovovat společnost, která se potýká se ztrátou důvěry v celý politický systém, který od reformy v roce 1989 nakročil k nové budoucnosti ambiciózními sliby, aby dnes po více jak dvacetipěti letech přišlo zúčtování v podobě deziluze rozplynulých politických představ.
Je Levicový ideál reálnou koncepcí nebo jde o utopii?

Petr Weiss / Ivan David - spustit debatu

Český sexuolog, klinický psycholog a psychoterapeut Petr Weiss, společně s psychiatrem Ivanem Davidem, bývalým ministrem zdravotnictví budou spolu debatovat o homosexualitě.
Je homosexualita  dána geneticky, tedy je určena již při početí, nebo se jedná o úchylku, poruchu vývoje, kterou je potřeba léčit?
Velmi kritický postoj vůči homosexualitě se opírá o následující tvrzení: Podle zprávy zveřejněné ve vědeckém časopise The Quarterly Review of Biology vzniká homosexualita v době, kdy se lidskému zárodku v děloze matky vyvíjí mozek. Nervová soustava a mozek se u dítěte začíná tvořit v 8. týdnu po početí. Homosexualita vznikne, pokud k těmto konfliktním hormonálním reakcím a hormonální nerovnováze dojde v této době. Vývoj plodu je škodlivě ovlivněn tak, že se mužskému zárodku začne tvořit ženský typ mozku a narodí se gay. Nebo opačně v případě zárodku ženského. Homosexuálové jsou tak produktem nestability a disharmonie. Tato nestabilita je pak určujícím faktorem jejich osobnosti, jejich psychiky.
Druhý pohled, postavený na pochopení a toleranci je následující: Navzdory téměř stoletým psychoanalytickým a psychologickým spekulacím neexistuje žádný reálný důkaz na podporu názoru, že povaha rodičovství nebo ranného dětství hrají jakoukoliv roli v utváření heterosexuální nebo homosexuální orientaci jedince. Zdá se, že sexuální orientace je ve své podstatě biologická a předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a ranného děložního prostředí. Neexistují žádné vědecké studie, které by dokumentovaly úspěšnou a bezpečnou změnu sexuální orientace. Pro biologicky založenou dispozici k homosexuální orientaci svědčí také výzkumy homosexuální orientace u jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Tyto výzkumy vesměs ukazují, že homosexuální orientace je u jednovaječných dvojčat statisticky významně častější, než u dvojčat dvojvaječných. Poslední genetické studie dokázaly ostatně definovat dosti přesně genom mužské homosexuality, byť samozřejmě s četnými otazníky.

Petr Markvart / Roman Joch - spustit debatu

Debata Petra Markvarta, který působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky a Romana Jocha, ředitele Občanského institutu na téma: Zahraniční politika České republiky, volně navazuje na debatu Michala Semína a Ivo Strejčka.
Před zhruba dvěma lety, jsme pozvali do Debatního klubu na téma Zahraniční politika České republiky Petra Druláka, tehdy prvního náměstka ministra zahraničí České republiky Lubomíra Zaorálka a novinářku Terezu Spencerovou. Protože byl vznesený požadavek, abychom připravili tématické okruhy, rozhodli jsme se pro následující formulaci otázek:
Je zahraniční politika ČR realizovaná výhradně v zájmu republiky? Co je pak oním zájmem, když se uskutečňují kroky, jako například bezvýhradná podpora USA, státu Izrael, bezvýhradná podpora současného politického vedení Ukrajiny na straně Kyjeva, zásadní odpor vůči Rusku, obzvláště proti Putinovi, politická nebo přímá vojenská nebo logistická  podpora operací Západu a jeho partnerů v Sýrii, Lybii, Mali, Jemenu, Iráku a podobně. Druhou rovinou problému jsou zahraniční smlouvy a závazky - NATO, EU, TTIP, aktuálně protiruské sankce a podobně. Tedy, jaké zájmy má hájit zahraniční politika České republiky? Česká republika má samostatnou a nezávislou zahraniční politiku nebo je pod tlakem mocností a musí více nebo méně poslouchat?
Po relativně dlouhé době, s odstupem dvou let, zjišťujeme, že otázky jsou stále živé a témata aktuální. Petr Drulák vystoupit odmítl, proto jsme témata nabídli někomu jinému.
Jak se dívají Petr Markvart a Roman Joch na zahraniční politiku České republiky?

Roman Joch / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Životní anabáze Edvarda Beneše je protkaná řadou fatálních událostí. Vše začalo zánikem Rakousko-Uherska, následoval vznik Československého státu, který se po jedné generaci rozpadl na Slovensko a Českou republiku, za kterou Beneš dohodl odstoupení pohraničí Německu. Těsně před obsazením České republiky abdikoval, utekl do Británie odkud se snažil vést odboj v rámci protektorátu Böhmen und Mähren, jehož největším úspěchem byl atentát na Reinharda Heydricha. Založením Třetí republiky se ocitl opět v roli prezidenta a s touto dobou jsou spojené jeho dekrety, umožňující odsunutí - vyhnání části obyvatelstva nově vzniklého Československa do poválečně rozděleného Německa. Následoval nástup komunistů k moci, odchod z politiky a dožití v ústraní v Sezimově Ústí.
Do Debatního klubu přijali pozvání na téma: Edvard Beneš - padouch nebo hrdina? Roman Joch a Tomáš Krystlík.

Marek Obrtel / Martin Koller - spusitit debatu

Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO je iniciativa, která měla do nedávné doby velitele Marka Obrtela. Do Debatního klubu přijal pozvání společně s Martinem Kollerem, aby otevřeli témata vztahující se k iniciativě vojáků v záloze, ale i k zodpovězení otázek vztahujících se například ke vzniku civilní domobrany.

Stanislav Novotný / Jan Schneider - spustit debatu
Existence tajných služeb poutá přirozeně pozornost velkého množství lidí, protože vzbuzuje zvědavost a s tím spojenou potřebu klást otázky, na které lze někdy jen obtížně, pokud vůbec, poskytnout odpovědi. Do převratu v roce 1989 fungovala v ČSSR tajná služba StB. O té se dá dnes říci, že se jednalo o organizaci, na kterou panují krajně odlišné názory. Můžeme tak slyšet, či si přečíst, že "estébáci" byli neschopní líní pitomci nebo naopak velmi schopní - všeho schopní, vzdělaní lidé. V každém případě StB nepracovala bez rozsáhlé sítě pomocníků a zde se objevuje i téma debaty "vědomý nebo nevědomý agent - spolupracovník StB". Pozvání přijal Stanislav Novotný, jeden ze zakladatelů ÚSTR - Ústav pro studium totalitních režimů a Jan Schneider, bezpečnostní analytik. Debata je součástí připravovaného tématicky zaměřeného seriálu.

Adam B. Bartoš / Pavel Novotný - spustit debatu

Migrace je téma skloňované v médiích ve všech pádech a existuje tak i značné množství lidí, kteří k němu zaujímají veřejně deklarované stanovisko. Do Debatního klubu přijali pozvání osobnosti se značně odlišnými postoji. Prvním je Adam B. Bartoš, předseda politické strany Národní demokracie a druhým Pavel Novotný, bývalý šéfredaktor internetového periodika Extra. Vzhledem ke slovníku Pavla Novotného debatu nedoporučujeme mladistvým.
Za Debatní klub konstatujeme, že byl vznesen návrh na Adama B. Bartoše s tím, že můžeme vulgarity a urážky z úst Pavla Novotného "vypípat", ale bylo nám sděleno, že nemáme nic takového činit a debatu ať ponecháme v původním znění.

Roman Joch / Tomáš Krystlík  - spustit debatu
Roman je autorem článku "Vše nejlepší, republiko!", který vyšel v Lidových novinách 9.10.2015. Dovolíme si krátkou citaci: Den vzniku 1. československé republiky 28. října 1918 je pro současnou českou společnost užitečným státotvorným mýtem českého politického národa.
Každá společnost potřebuje svůj politický národ utvářející mýtus; společnou loajalitu, principy, historickou událost či hrdost, které národ spojují, na kterých se (téměř všichni) shodnou; kterých sdílení vytváří její politický národ.
Jen málokdy se jedná o celou pravdu a nic než pravdu, ve většině případů jde o pravdu či část pravdy zavalenou nánosem sentimentů, iluzí a (po)věr, tedy o mýtus. Mýtus však společensky užitečný; politický národ formující a udržující pohromadě.
V případě současného českého politického národa těch možností moc není. Pro některé to může být sv. Václav, ale ne pro všechny. Pro jiné snad husité, ale ze stejných důvodů, leč v gardu opačném, nikoli pro ostatní. A sekularizované většině ani jedno ani druhé asi moc neříká.
České stavovské povstání na počátku třicetileté války v první polovině 17. století a následná Bílá hora jsou pro naši současnou politickou společnost relevantní asi tak jako válka růží pro společnost anglickou, tj. nijak..."
Článek dále Joch uzavírá sdělením, že "28. říjen je jedním ze dvou užitečných mýtů současného českého politického národa. Tím druhým je 17 .listopad (pro současnou společnost a její identitu snad ještě důležitější). A třetí už nemáme."
Tomáš Krystlík, autor knih Zamlčené dějiny pozval Romana Jocha, ředitele Občanského institutu k debatě a on pozvání přijal.


 

Jana Ridvanová / Daniel Mayer  - spustit debatu
Blízký východ je nekončícím zdrojem témat a bohužel i konfliktů. Nejdelší z nich je palestinsko-izraelský nebo chcete-li židovsko-arabský. Konflikt provází termíny a pojmy, jako jsou například "sionismus, právo na návrat, historická Palestina, arabské území, střet islámu a judaismu, střet civilizací. "
Je zřejmé, že autoři zmíněných termínů sledují vždy nějaký cíl a ti, kteří se o problematiku zajímají nebo jsou sympatizanty jedné ze stran, pak někdy i žasnou, co vše lze v rámci argumentací vyprodukovat a tvářit se u toho vážně.
Úvodem této debaty si dovolíme uvést jeden z příkladů výuky dějepisu pro 6. ročník základní školy, kde se doslovně píše "Od dávných dob bylo území Kanaán osídleno Kananejci. Ve 13. století př. n. l. začaly na toto území pronikat kmeny Hebrejců (Židů) a stalo se jejich vlastí. Krátce po usazení Židů v Kanaánu začali na toto území, ale i na Egypt útočit „Mořské národy“ mezi ně patřilii Pelištejci - Filištíni, kteří se usadili při pobřeží Kanaánu a útočili na Židy."
Z této krátké ukázky se tak děti v základní škole dozvědí, že Židé na území "pronikají a usazují se na něm"  - což předpokládá dobrovolný odchod Kananejců a naopak "Pelištejci - Filištíni na Židy útočili." - Jedni tedy pronikají a druzí útočí...
Jaká je informovanost lidí o zvoleném tématu. Co kdo přečetl nebo si nastudoval? Kdo si dal  práci s hledáním a srovnáváním zdrojů, hledání odpovědí i za cenu, že přijde iluze? Takoví lidé jsou a najdeme je i mezi samotnými židy, Norman Finkelstein, Šlomo Sand, Miko Peled, Ilan Pappé a celá řada dalších.
Do Debatního klubu na téma Palestina - Izrael, přijali pozvání lidé, zastávající principiálně odlišné pozice. Rabín Daniel Mayer a propalestinská aktivistka Jana Ridvanová.

Jaroslav Čechura / Vladimír Čermák - spustit debatu

K čemu je dobrá historiografie, je tématem debaty do které přijal pozvání český historik, specializující se na novověké sociální dějiny Jaroslav Čechura a filozof a sociolog považující se za nezávislého badatele v oblasti nedávné i dávnější, Vladimír Čermák.
Fridrich Nietzsche napsal „Jen pokud historie slouží životu, chceme sloužit my jí.“  Nietzscheho pohled na historickou knihu byl, že není výpovědí o období, o němž má podat svědectví, ale může být spíše pramenem k době, v níž je napsaná.
Současná historiografie je složitější. Michal Janata například říká, že klíčové je, co pokládáme za prameny námi traktované minulosti a jakou zvolíme interpretační strategii. Podle Janaty je historik podobně jako individuum zjednávající si přístup k minulosti omezený mnoha faktory, nejen determinací „své doby“, to znamená konvencemi, stereotypy, předsudky, resentimenty, ale i omezením daným spletí situací, v nichž se pohybuje každý jedinec. Janata pak zastává názor, že abychom se dobrali toho, čím je tvořena povaha současné dnešní historiografie, musíme o ní hovořit v plurálu. A stejně spletité budou podle něj i odpovědi na to, zda je historiografie narací minulosti, jazykovým diskursem či řadou dalších jiných možných podob.
Co si o historiografii, respektive k čemu je dobrá historiografie, myslí hosté Debatního klubu?

Václav Pecka, Mikoláš Černý, Jiří Chvojka, Jan Skalický - spustit debatu
Lobbing má postavení v komunikačním procesu poměrně jasné a čitelné. Samotný komunikační proces je rozdělený do následujících kategorií. Marketingová komunikace je obecné označení všech forem komerční i nekomerční komunikace, jejichž cílem je podpora marketingové strategie firmy. Public Relations je ovlivňování celé veřejnosti. Jedná se o techniky a nástroje, pomocí kterých instituce nebo firmy budují a udržují vztahy se svým okolím a s veřejností. Public Affairs je ovlivňování části, respektive skupin veřejnosti, tedy zákonodárců státní správy, samosprávy, výrobní a neziskové sféry a podobně. Goverment relations je ovlivňování představitelů veřejnosti, tedy členů orgánů státní správy, samosprávy a podobně a nakonec lobbing, což je ovlivňování konkrétních představitelů. Lobbista tedy není člověk, který domlouvá kšefty, zprostředkovatel úplatků, podržtaška politických reprezentantů nebo přímo korupčník sledující jediný cíl, kterým je hlubinná těžba prostředků ze státního rozpočtu.
Na téma lobbing vystoupí v Debatním klubu: Mikoláš Černý bývalý novinář, před dvaceti lety zakladatel jedné z prvních ryze českých PR agentur, který řeší pro své klienty i oblast lobbingu.
Jiří Chvojka, který se po kariéře novináře živil v oboru Public Relations, kde pracoval hlavně na volebních kampaních. V současné době je předsedou představenstva Komory PR a je odpovědný za vnější vztahy v Energetickém regulačním úřadu.

Václav Pecka, přes 16 let pracoval na pozici Deputy Director v britské společnosti GJW Government Relations, později ve stejné pozici v nadnárodní Weber Shandwick Worldwide Prague, byl šéfem projektů pro velké nadnárodní společnosti, ale i vládní rezorty například MZv, MŠMT a po svém odchodu do penze přednáší problematiku komunikace Public Affairs na VŠ, pro APRA a podobně.
Jan Skalický je kandidátem na starostu Prahy 5 za politické hnutí PRO PRAHU. Dlouhodobě se zabývá rozvojem měst a vodních cest. Byl ředitelem celostátní organizace Ředitelství vodních cest ČR.

Marek Štryncl / Michal Hauser - spustit debatu

Smysl filozofie je hlavním tématem debaty filozofů Marka Štryncla a Michala Hausera.
K čemu je dobrá filosofie? Aby člověk na něco přišel, něco si uvědomil, pochopil? Nebo má být filozofování věčným kladením otázek a hledáním odpovědí? Jde ve filozofování o nalezení definic, ze kterých vyrostou postupně dogmata, která se dají použít  v praktické sféře, například v politice, k ovliňování společnosti tím, že na základě filozofického dogmatu je předestřena, někdy i vnucena, forma systému? Debata Marka Štryncla a Michala Hausera se tak vztahuje k vymezování rozdílů mezi filozofováním a dogmatismem.

Vlastimil Tlustý / Jan Zahradil - spustit debatu
Česká pravicová politika byla dlouhá léta spojovaná s Občanskou demokratickou stranou, ODS, která dnes, kdy od svého založení v roce 1991 prošla řadou významných proměn, opět začíná doufat ve svou šťastnou hvězdu a v návrat frustrovaných a podle názoru mnohých členů ODS, médii zmanipulovaných voličů, kteří, jak doufají reprezentanti ODS, začnou opět věřit v liberálně konzervativní koncept politiky tak, jak ho svého času definoval zakladatel strany Václav Klaus.
Do Debatního klubu přijali pozvání Vlastimil Tlustý, bývalý člen Poslanecké sněmovny za ODS v letech 1992 - 2010 a v období 1997 - 2006 předseda poslaneckého klubu ODS. Druhým debatérem je Jan Zahradil, poslanec Evropského parlamentu, 1. místopředseda  ODS a předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů.

Saša Uhlová / Jiří Fencl - spustit debatu

V internetovém časopisu Mediahub vyšel rozhovor Leoše Kyši se Sašou Uhlovou s názvem "Objektivní novináři neexistují. Ti levicoví alespoň nejsou pokrytci". Stal se impulzem k debatě, do které Saša Uhlová, redaktorka časopisu Deník Referendum, přijala pozvání. Jako druhý host vystoupil novinář Jiří Fencl.
Co myslíte, je novinář jen člověk a může mít své osobní názory a postoje, které více méně promítá i do své práce? Měl by novinář informovat o tom, co se stalo, co kdo řekl nebo udělal nebo by měl události předjímat například, jako slavná reportáž o pádu New Yorských dvojčat jedenáctého září 2001 odvysílaná asi dvacet minut před tím, než se to skutečně stalo. Mají se novináři chovat, jako soudci nebo jako zprostředkovatelé? Mají kázat o tom co je správné? Mají být arbitry toho, co nazýváme etickým normativem? Existují objektivní novináři?
 

Tomáš Pecina / Josef Zouhar - spustit debatu
Kde končí svoboda slova a počíná hrozba postihem formou pokuty nebo nakonec i kriminálem, je téma debaty, do které přijali pozvání justiční aktivista Tomáš Pecina a Josef Zouhar, soudní znalec v oboru kriminalistika a sociální vědy.
Jak dnes fungují znalci schopní nahlédnout na míru závažnosti nějakého výroku a posoudit nebezpečí z něho plynoucí? V období Normalizace a ostatně od převratu v roce 1948, vlastně po celou dobu existence naší republiky a asi i v dobách předchozích, tedy za Rakouska-Uherska, je poměrně konstantním problémem, že někdo něco někde řekl nebo napsal a následně ho někdo udal a byl z toho někdy i velký problém. Dříve bylo velmi těžké chytit při činu, respektive chytit za slovo potenciálního vyníka a tak měli nejrůznější "Sabinové" spoustu práce spočívající v navazování přímých vztahů s lidmi, které následně udali za to co řekli. Dnes, v naší moderní době  je situace pro udavače i samotnou policii situace mnohem přehlednější a jednodušší díky existenci internetu, kamer a zvukových záznamových zařízení, chcete-li odposlechů. Dá se říci, že Orwelova noční můra v podobě Velkého bratra se definitivně probudila v plné síle k životu a začíná se mít čile k práci.
Jak pracuje soudní znalec a podle čeho například dešifruje, co je a co není závadné?      
 

Michal Kesudis, Mirka Pašková, Pavel Letko, Jana Černochová - spustit debatu
Michal Kesudis byl odsouzen za schvalování atentátu na české vojáky „afghánskými vlastenci a odbojáři“ na 1 rok s podmíněným odkladem v délce 30 měsíců. Odsouzený i žalobce se vzdali práva na odvolání. Michal Kesudis se neodvolal, protože podle svých slov potřebuje shánět práci a ne běhat po soudech. Miroslavě Paškové z internetového časopisu Ozbrojené složky se trest zdá zoufale nízký, což je asi tím, že právě ona Michala Kesudie udala vojenské policii.
Je schvalování atentátu na české vojáky zločinem? Je forma důležitější než obsah? Smí občan České republiky mít na nějaké téma radikálně jiný
názor než politická reprezentace státu a přitom se nebát nějaké formy postihu? Je loajalita vůči systému vynutitelná pomocí hrozeb a trestů?
Do Debatního klubu na téma "Schvalování atentátu na české vojáky v zahraničí" přijali pozvání odsouzený Michal Kesudis, redaktorka časopisu Ozbrojené složky Mirka Pašková, redaktor časopisu E-republika Pavel Letko a poslankyně parlamentu České republiky Jana Černochová.

                    

Stanislav Štech / Jan Hloch - spustit debatu
Škola je základ všeho utrpení mladého člověka, například se nabízí příměr drezury divokých a nezkrotných zvířat pro účely jejich účinkování v manéži zvané, v přeneseném slova smyslu, systém. Zároveň musíme říci, že škola je skvělá a úžasná, protože děti se rády učí a učitele jejich práce baví a spatřují v ní hluboký smysl. Objevují se ale také názory, že škola je vlastně vězení pro děti, odkladiště, náhradní prostor pro nezletilé, kteří by jinak museli tvrdě pracovat a tak dále.
Co si dnes člověk představí pod pojmem škola? Většinou nějakou základku, devět tříd. Kluci a holky sedí v lavicích. Vyučovací hodiny jsou dlouhé 45 minut. Na prvním stupni pracuje s třídou jeden - třídní učitel a na stupni druhém se jich střídá ve třídě celá řada.
Ve škole se děti něco mají naučit a pak formou různých zkoušek prokazují, že vykládanou látku pochopily, že si něco pamatují a podobně. Děti zkoušky a testy "milují" a nemohou se dočkat, až napíší například čtvrtletní test z fyziky nebo matematiky....
Známkování probíhá na prvním stupni dvojí formou - slovním hodnocením nebo klasickým známkováním od jedničky do pětky. Na druhém stupni je pouze známkování. Známkám se přikládá velká důležitost a prakticky se neřeší, jakým je dotyčné dítě člověkem. Neexistuje klasifikace na charakter, na osobní vlastnosti, na specifické dovednosti. Existuje pouze normativní výčet toho, co dítě musí podle systémových požadavků splnit a k tomu účelu existují různé hodnotící tabulky. Všechno je ve výsledku pěkně změřené a spočítané a dítě vytvarované do systémové podoby je dále expedované do dalších kol vzdělávacích procedur počínaje odbornými učilišti, středními školami s maturitou a školami vyššími, až těmi úplně nejvyššími.
Základní školy systémového typu mají alternativu v podobě takzvaného svobodného školství, respektive alternativních forem vzdělávání nezletilých dětí. Školy jsou většinou původem ze zahraničí - Montessori, Waldorfská - ta má i střední stupeň s maturitou. Dále existují alternativní školy Zdravé, Lesní, s Integrovanou tématickou výukou a podobně. Takových škol je proti školám systémovým velmi málo. Existuje dále možnost domácích škol, kde vzdělávací proces probíhá pod kontrolou rodičů. Je možnost vzdělávání i formou soukromých učitelů v naprosté intimitě, kde je dítě zcela separované od zbytku společnosti.
Jaké má být školství, co od něj očekáváme? Je podstatou vzdělávacího systému jen socializace, psychologická průprava a získávání schopností kritického a analytického myšlení? Jaký smysl má drezůrování paměti, schopnosti, jako například dedukce, intuice, ale i empatie, sebeprosazení a podobně? Mají děti poslouchat a podřizovat se od malička systému nebo si mají mít možnost samostatně určit, co, jak a proč chtějí dělat.
Do Debatního klubu na téma "Svobodné versus systémové školství" přijal pozvání Stanislav Štech, profesor psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a novinář Jan Hloch, který se zabývá tématikou svobodného školství.

 

Karel Zvára / Petr Hampl - spustit debatu
Strana Svobodných občanů nyní díky aktivitám Petr Hampla mediálně ožívá a nezbývá, než se ptát proč tomu tak je a eventuálně i položit otázku, jaká je cena této medializace.
Pozvali jsme proto do Debatního klubu samotného Petra Hampla, který pozvání přijal a Karla Zváru, místopředsedu Svobodných, který Hampla vyzval formou otevřeného dopisu: Petře Hample, chcete-li na veřejnosti hovořit za Svobodné, usilujte o příslušný politický mandát ve Straně svobodných občanů a získejte jej. Podrobte svoji podporu testu v letošních podzimních volbách předsednictva Svobodných. Já budu obhajovat svůj mandát místopředsedy strany a ve volbě předsedy plánuji podpořit Petra Macha. Ať tedy budete kandidovat na funkci předsedy strany či na místopředsednickou funkci, budu vám oponentem.

Ladislav Žák / Jan Májíček - spustit debatu
Česká levice se dá v dnešní době charakterizovat jen velmi obtížně. Z hlediska voliče jsou viditelné politické subjekty, jako Komustická strana Čech a Moravy, Česká strana sociálně demokratická a někteří lidé ještě berou na vědomí stranu Zelených. Zbytek je všehochuť  projevující se v nejrůznějších polohách. Například v červenci roku 2006 stál u zrodu občanské iniciativy Ne základnám student čtvrtého ročníku filozofie Jan Májíček, který je přesvědčen o smyslu levicové politiky. Dnes přijal pozvání do debaty s Ladislavem Žákem, který se již k tématu levice v České republice vyjádřil v Dotazníku pro.... Má levice v České republice budoucnost? Má smysl se zabývat levicovou politikou a upínat pozornost k lidem, kteří ji reprezentují?

Jiří Fuchs / Roman Cardal - sputit debatu   

INDEX:
00:00 Úvod, představení soukromé filozofické školy Academia Bohemica
02:05 Začátek diskuse, krátké shrnutí historie produkce jiřího Fuchse
02:50 Posun ke studiu společensko-kulturních a politických problémů s filozofického hlediska
03:29 Co je filozofie? Jaký má praktický význam pro život? První přiblížení
07:55 Myšlení je nástrojem filozofie
09:01 Kdo určí odpověď na otázku "Co je v životě podstatné?"
12:49 Jak filozofie může pomoci v dnešním společensko-kulturním a politickém dění?
16:54 Filozofie vrcholící v etice umožňuje kvalitnější reflexi společensko-politické praxe
19:42 východiska pro totalitní myšlení
21:15 chápou se dnes témat "kým je člověk" a otázky po "pravém společenském řádu" ideologové?
23:24 defekty ve výkladu člověka v socialismu (kolektivismus)
28:08 defekty ve výkladu člověka v liberalismu (rezignace na obecnost lidských práv a spravedlnosti)
31:18 důležitost pojmu lidské přirozenosti a vazby na svobodu
32:19 absolutizace ontologická svobody liberály
33:49 svoboda v kontextu lidské přirozenosti v komplementárním vztahu s mravním zákonem
37:03 Je současný relativismus jiný než v předchozích obdobích? (Je věc vzdělanosti být dnes relativistou)
39:42 socialismus a liberalismus se sjednocují v levicovém liberalismu
42:19 Co je to filozofie - druhý bližší pohled. Filozofie se nevyvíjí plynule jako přírodní vědy. Základní otázky a odpovědi byly známy už v Antice.
43:30 Poznáváme pravdivě? Otázka po objektivitě lidského poznání.  
46:58 v čem se tedy filozofie vyvíjí?
50:33 Co je etický relativismus?
58:24 Nenese ideologie levicového liberalismu prvky totalitního myšlení?
01:02:34 neomarxisté, frankfurtská škola na scéně
01:06:56 skrytost působení neomarxistů ve veřejnosti
01:08:26 Co je totalita?
01:20:16 nadřazenost ideologické, korektní pravdy nad pravdou skutečnou - znak totalitní ideologie
01:26:40 jaká je správná metoda při definování totality? Fenomenologická nebo esenciální?
01:31:20 dvě hlavní složky levicového liberalismu - multikulturalismus a genderový feminismus
01:33:17 kulturní relativismus jako základ argumentace multikulturalistů  
01:38:45 Argumentace Habermase "předsociální lidství je abstraktní, potřebujeme lidství definovat jako individuální" - kulturní identita
01:47:25 syndrom ideologa vychovatele, obrovské seběvědomí multikulturalistů ve verbálních konfliktech
01:49:53 Jsme schopni racionálními argumenty čelit ideologům?
01:54:03 Co tvoří identitu člověka? Může filozofie pomoci esenciálním pojetím člověka ?  Přirozenost člověka
02:06:23 Jak definovat člověka? Co znamená neempirická dimenze lidského bytí?
02:08:37 Rozpor: Hume a Kant popírají neempirické myšlení neempirickým myšlením
02:11:48 Proč se filozofové mýlí?        
02:15:35 Tři možnosti jak filozoficky koncipovat lidské bytí
02:20:20 získané, odvozené identity
02:23:38 Přirozené předporozumění životu se filozofickými analýzami potvrzuje
02:24:25 kritéria filozofie, která zkoumá ontologickou konstituci člověka
02:27:40 Termín lidské přirozenosti ukazuje na předpolitickou část lidského bytí
02:29:40 Existuje souvislost mezi lidskou přirozeností člověka a přirozeným mravním zákonem?
02:31:30 Svobodná vůle je zaměřena k zdokonalení osoby; zdokonalení je popsáno mravním zákonem.
02:33:34 Dá se poznat obsah mravního zákona?
02:35:40 Skutečně přivádí ctnosti člověka na životní vrchol?
02:41:39 Zánik lidského života absurdizuje smysl lidského života?
02:44:48 Končí život smrtí?
02:49:57 Ukazuje existence mravního zákona na existenci Boha?
02:56:37 Jak to, že materialismus je tak úspěšný?
03:00:05 Závěr: Všechno závisí na vyřešení otázky teorie poznání (pravdy a jistoty).
03:01:37 Selhání novověkých teoretiků v teorii poznání  
03:06:26 Metodická náročnost noetiky.

Academia Bohemica je soukromá filosofická škola a na jejích stránkách se píše, že jedním z hlavních motivů činnosti Academia Bohemica je snaha o vyplnění prázdného prostoru, který vznikl vlivem jednostrannosti univerzitně fixovaných trendů soudobé filosofie.
Autoři tohoto textu dále uvádějí, že jsou totiž přesvědčeni o hluboké krizi současného filosofického myšlení a má jít o jev, který není jen přechodný. Je totiž, podle autorů textu, logickým vyústěním vývoje novověké filosofie a symptomem této krize je ztráta hlavních témat filosofie, jejichž případné řešení je mimo jiné i nezastupitelným prostředkem racionální životní orientace. Důvod této ztráty spatřují autoři textu v katastrofální teorii poznání novověku. Hlavní otázky filosofie jsou totiž neempirické, metafyzické, zatímco vyznění novověké gnoseologie je radikálně protimetafyzické. Hlavním cílem působení Academia Bohemica, je podle autorů textu tedy rehabilitace autentického filosofického myšlení, které je v podstatě metafyzické; metafyzické jsou paradoxně i jeho negace. Proto jde o prolomení bariéry předsudků, které vzešly z protismyslné negace metafyzického myšlení. Jde o znovu zpřístupnění problémů, bez jejichž tematizace selhává filosofie nejen sama v sobě, ale i ve své hlavní životní funkci: v explikaci lidského života; pak nastupují ideologie.
V rámci Debatního klubu jsme si dovolili pozvat dva lektory Academia Bohemica Jiřího Fuchse a Romana Cardala, aby své teze o smyslu soudobé filozofie a dalších tématech představili širší veřejnosti.

Více na: https://www.academia-bohemica.org/

Spustit debatu

Index: a omluva za chybu ve jméně Radko Hodkovský

00:05 První debata – Pavel Letko, Jana Ridvanová, Artur Fišer, Jaroslav Formánek
02:01:41 Druhá debata – Martin Konvička, Michal Urban
03:12:02 Třetí debata – Šádí Sanaáh, Radko Hokovský
 

V České republice se začal odehrávat názorový souboj, který postupně přerůstá do politických i bezpečnostních sfér. O co jde? Obecně by se dalo říci, že o migraci osob pocházejích z Blízkého i Středního východu a severní Afriky, které směřují do Evropy. Jedná se o obyvatele Afghanistánu, Iráku, Libye, Syrie, Súdánu nebo Eritrei.
Když byl svého času plukovník Muammar Kaddáfí pod sílícím vojenským tlakem Západu, prohlásil, že pokud padne a s ním jeho režim, kterým vládl v Libyi, zaplaví Evropu Afričané. Plukovník padl a nám nezbývá než konstatovat, že se jeho slova naplňují. V případě tvrzení, co Kaddáfí řekl, jde možná jen o městskou legendu a proto je dobré nepodlehnout svodům konspiračních teorií a podívat se na problém poněkud komlexněji. Nebo se o to alespoň pokusit.
Připravili jsme tři debaty, kde různí hosté, zastávající někdy až krajně vyhraněné názory a postoje sdělí, co si o migraci do Evropy myslí a proč. První debatéři jsou: Pavel Letko - křesťanský pacifista, zakladatel internetových stránek pacifismus.cz, Jana Ridvanová - vystudovala obor Mezinárodních vztahů a diplomacie, Artur Fišer - mluvčí iniciativy Islám v České republice nechceme a jeho souputník Jaroslav Formánek překladatel, tlumočník, indolog.
Druhou debatu poctili svou účastí pánové Martin Konvička, předseda iniciativy Islám v České republice nechceme a Michal Urban, reprezentant nevládní organizace Generace Identity.
Třetí debata je vedená politikem Šádí Shanaáhem, členem strany Zelení a Radko Hokovským, předsedou think tanku Evropské hodnoty.

Odkazy k doplnění informací od různým autorů. Je možnost aktualizovat

Vojtěch Razima / Petr Havel - spustit debatu

Biopaliva jsou jedním z hlavních témat Vojtěcha Razimy, ředitele Acta non verba, který tentokrát vyzval k debatě Petra Havla, agrárního analytika.
Zdravé životní prostředí, globální oteplování, obecně ekologie, byly hlavními argumenty ve prospěch produkce biopaliv. Postupně se však ukazuje, že zdravé životní prostředí nerovná se biopaliva, že globální oteplování může ovlivňovat mimo jiné i produkce biopaliv a ekologické aspekty pěstování obrovského množství řepky jsou více než sporné a snad jediným pozitivním rysem je finanční stránka věci pro ty, kteří se angažují, ať na straně pěstitelů nebo zpracovatelů. V této souvislosti nyní pomineme roli jistého nejmenovaného ministra financí, který s tím podle svých slov nemá naprosto nic společného.
Produkce biopaliv se má začít omezovat z důvodu postupného snižování vyžadované kvóty Evropskou unií. Kromě čistě ekologických aspektů je ve hře technická stránka věci, kdy je zřejmé, že biosložka v palivu způsobuje poškození motorových součástí a druhou rovinou je velmi diskutabilní finanční nákladnost pro státní pokladnu, protože biopaliva spadají pod dotační tituly. Z toho vyplývá rostoucí odpor k biopalivům obecně a i o tom bude následující debata.

Jaroslav Bašta / Karel Randák - spustit debatu
V České republice existují tři státní zpravodajské organizace.
BIS - Bezpečnostní informační služba je česká kontrarozvědka. Získává, shromažďuje a vyhodnocuje informace důležité pro bezpečnost, ochranu ústavního zřízení, demokratických principů a významných ekonomických zájmů ČR.
ÚZSI - Úřad pro zahraniční styky a informace, který se zabývá sběrem, analýzou, ochranou a oprávněným využitím zpravodajsky významných informací. Tyto informace pocházejí z oblasti politické, ekonomické a bezpečnostní sféry mimo území České republiky. Jejich oprávněné využití zahrnuje předání informací příslušným orgánům a rozehráním zpravodajské hry.
VZ - Vojenské zpravodajství zabezpečuje informace o možném vojenském ohrožení České republiky, o činnostech namířených proti obraně ČR a o činnostech ohrožujících utajované skutečnosti v oblasti obrany ČR. V rozsahu své působnosti získává, shromažďuje a vyhodnocuje informace, které svědčí o riziku terorismu, organizovaného zločinu a sabotáži.
Do Debatního klubu přijal pozvání Jaroslav Bašta, který působil v branně bezpečnostním výboru a byl předsedou komise pro kontrolu BIS. Druhým hostem je bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace generál Karel Randák.
Má Česká republika funkční tajné služby? ...

Milan Knížák / Jan Paul - spustit debatu
Jestli je současná kultura péčí o duši a umění jejím projevem se nám v Debatním klubu pokusí vysvětlit Milan Knížák, český výtvarník, hudebník a performer, který byl od roku 1966 evidovaný jako nepřítel státu, po roce 1989 se stal rektorem Akademie výtvarných umění a později byl ředitelem Národní Galerie v Praze a Jan Paul, akademický malíř, člen Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, literární autor a publicista, který si pro debatu připravil rámcové tématické okruhy na témata:
-  Jak bychom charakterizovali stav současné kultury a umění?
-  Za jakých podmínek lze hovořit o národním či českém elementu v kultuře, jak tomu bylo třeba v době národního obrození, či v době
   Devětsilu a Taigeho poetismu, což byl ryze český ismus a fenomén?
-  Problém tématu a obsahu v kultuře a umění, co současné umění sděluje?
- Jakým způsobem dnes může umělec oslovit diváka či konzumenta, pokud ho nebude chtít jen prvoplánově šokovat?
-  Současný divák prý nerozumí současnému umění, ale chápe umění minulé, proč?


 

Michal Chromec / Radek Novotný - spustit debatu
Do Debatního klubu jsme znovu po roce pozvali doktora Michala Chromce, předsedu představenstva Vodovody a kanalizace Přerov a inženýra Radka Novotného, šéfa firmy Compas Capital Consult, který se dlouhodobě touto problematikou zabývá, abychom se dozvěděli, co se od jejich poslední debaty změnilo.
Situace v zahraničí již zcela jasně signalizuje, že zájmem měst a nakonec ani států není být dojnou krávou pro soukromé společnosti majících schopnost nalézt slabé místo v systému, například v podobě podplatitelných osob sedících ve správních radách, veřejných institucích či politické reprezentaci města nebo státu a že vzniklá ztráta počítaná v součtu desítek miliard je ziskem, který neskončí tak zvaně v trubkách, tedy v údržbě, renovaci a rozvoji vodovodních systémů měst a obcí, ale na kontech firem sídlících v zahraničí. Existuje nějaká možnost nápravy? Je možné reálně usilovat o proměnu tohoto mafiánského systému v systém veřejné služby, který finanční ztrátu omezí na akceptovatelné minimum?

Ilona Švihlíková /Ladislav Žák - spustit debatu
TTIP - Transatlantické partnerství pro obchod a investice je smlouva mezi EU a USA. V důsledku této smlouvy se mají například nadřadit mezinárodní arbitráže národním soudům, což může v důsledku znamenat významné posílení nadnárodních korporací. Proponenti smlouvy zdůrazňují hlavně výhody takového partnerství, ale taktně opomíjí kritické hlasy varující před omezením demokracie. V Evropské unii vznikla iniciativa Stop TTIP, která požaduje zastavení jednání o této dohodě - petici k zastavení jednání podepsalo do půlky ledna 2015 již 1 250 000 občanů EU. V ČR většina obyvatel ani neví, že se nějaká smlouva s popsaným dopadem na obyvatelstvo, respektive na jejich peněženky a občanská práva chystá.
Ilona Švihlíková působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, kde vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, různé aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a obecně souvislosti mezi ekonomikou a politikou (především daňová problematika).
Ladislav Žák byl před rokem 1989 vedoucím oddělení ÚV SSM. Po roce 1989 vedoucím oddělení ÚV KSČ a tajemníkem Federální Rady KSČS. Dnes je soukromým podnikatelem, a členem organizací jako jsou například INSOL - Europe is the European organisation of professionals who specialise in insolvency, bankruptcy and business reconstruction & recovery, ČSÚZ - Československého ústavu zahraničního a nebo redakčního kolegia Российский гуманитарный журнал

 

Ivan David / Jaromír Mašek - spustit debatu 

Na tiskové konferenci dne 8. 10. 2013 byla na Ministerstvu zdravotnictví České Republiky zveřejněna Strategie reformy psychiatrické péče nastavující cíle, úkoly a rozpočtový rámec na roky 2014 až 2023. Strategie se věnuje první etapě reformy péče o duševní zdraví, která bude trvat několik dekád. Publikovaná Strategie navrhuje systémovou změnu v podobě budování nových a inovovaných forem péče a to zejména formou Center duševního zdraví, které zajistí lepší dostupnost péče, dále se soustředí na destigmatizační a vzdělávací aktivity a v neposlední řadě na humanizaci stávajícíh prvků systému psychiatrické péče, tj. psychiatrické nemocnice a oddělení.
Do Debatního klubu jsme si k tomuto tématu dovolili pozvat dva odborníky, které jsme vyzvali, aby se pokusili sdělit na zmíněnou strategii reformy psychiatrické péče své názory.
Ivan David, exministr zdravotnictví, dnes náměstek pro vědu, výzkum a vzdělávání v psychiatrické léčebně Bohnice, kde dříve zastával funkci ředitele. Druhým hostem je Jaromír Mašek, ředitel psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod.
Co si máme představit pod slovy jako: inovované formy péče nebo humanizace stávajících prvků systému? Opravdu je situace v českých psychiatrických nemocnicích tak hrozivá, odpudivá, odporná a šokující, že je potřeba vymýšlet cesty k jejich postupné likvidaci a například vše směřovat k rozprodeji developerům, o čemž se poměrně dlouho šušká v souvislosti například s areálem pražských Bohnic?

Hynek Kmoníček / Stanislav Novotný - spustit debatu
V české společnosti je politika do jisté míry populární a dalo by se z toho odvozovat, že češi politice rozumí. Důkazem by mohl být vtip "Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali." Realita je ale poněkud odlišná. Občané málokdy přesně chápou proč politici konají rozhodnutí, která jsou někdy v rozporu s dobrými mravy, jindy se zdravým rozumem.
Politické reprezentace nejsou vlastníky státu, ale chovají se tak. Nejvíce zarážející je na tom míra iracionality, se kterou tak jednotlivé politické garnitury v nepřerušené řadě volebních období činí a zde je nutné připomenout vtip z úvodu "Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali." a říci, že nejde o moudré konstatování vyspělého a uvědomělého občana vtipem upozorňujícího na možná rizika, ale jde o projev na úrovni konstatování přesyceného zoufalstvím, deziluzí, skepsí a depresí.
Do Debatního klubu jsme pozvali dva hosty, kteří by se měli zabývat tématem Kde končí politika a začíná reálný obchod? Pozvání přijal Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, a bývalý velvyslanec při OSN. Druhým hostem je Stanislav Novotný je spoluzakladatel Křesťanskodemokratické strany a bývalý policejní prezident.
Podle Niccola Machiavelliho je politika umění, jak zacházet s mocí, aby se dosáhlo úspěchu... Jak je to podle Kmoníčka a Novotného?

Tomáš Laně / Břetislav Tureček - spustit debatu
Blízký východ je označením oblasti Osmanské říše. Pro území kolem Perského zálivu a Afghánistánu pak vznikl pojem Střední východ. Blízký a střední východ jsou názvy vzniklé v období koloniálního panství Britské říše, která zanikla stejně jako říše Osmanská. Na jejich místě se objevily nové státy a s nimi problémy, které s přestávkami trvají prakticky neustále. Stačí vyzdvihnout Kurdy, na které si při kreslení hranic jaksi zapomělo. Nebo Palestinu, která po druhé světové válce ustoupila evropským sionistům, kteří založili stát Izrael. Místo Osmanské říše vzniklo pod vlivem Mustafa Kemala Atatürka sekulárně politicky orientované Turecko, kde se již nějakou dobu zabydluje pojem politický islám.
Je mnoho témat na Blízkém východě, kterým občan České republiky porozumí jen obtížně, pokud jim porozumí vůbec. Je to ovlivněné řadou faktorů, z nichž nejdůležitější je přístup ke kvalitním informacím. Je to smutné zjištění při vědomí, že Česká republika financuje dvě veřejnoprávní mediální instituce a to Českou televizi a Český rozhlas, které nám nejsou ochotné nebo schopné za přibližně deset miliard ročně přinést více, než zpravodajství bez zpráv a publicistiku natolik zamořenou ideologií, že i otrlý divák tiše trpí.
Debatní klub nemá deset miliard, ani miliardu, respektive ani korunu a tak je nemožné tuto situaci zásadně ovlivnit natož zvrátit. Má však ambici umožnit nerušenou výměnu názorů, v tomto případě prvního velvyslance v Turecku Tomáše Laněho, turkologa a překladatele s Břetislavem Turečkem, který od září 2013 vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha.
Turecko, Írán, Izrael a další regionální hráči, ne jen ISIL, jsou tématy, která v rámci širších souvislostí naznačují možné výklady o co komu jde a co pro to kdo dělá.

Jaroslav Bašta / Jan Urban - spustit debatu

Historický exkurz do české minulosti je vždy sledovaný s jistým povzdechem každého, kdo je ochotný akceptovat něco více než citace Aloise Jiráska. Porozuměním české historii lze dosáhnout i jistého stupně porozumění toho, jací jsou Češi. Jaký jsme národ z hlediska vlastností projevujících se konkrétními činy v určitých dobových událostech, z nichž celá řada byla fatální. To vše dnes lze nahlížet bez větších problémů, ale někdy s rozpaky, snad i studem. Jindy zase s hrdostí a pýchou. A je otázkou poměrů těchto pocitů, tedy zda převažuje hrdost nebo rozpaky...
Charakteristika národa utvářená jeho historií je důležitá v rámci snahy lépe pochopit současné děje a k tomu směřuje i téma debaty, které je rámcově nazvané Rusko versus EU a USA, se zásadním přesahem na zahraniční politiku České republiky.
Jak se mají chovat Češi, jako středoevropská entita v situaci hrozící přerůst ve válečný konflikt, který nyní dlouhodobě probublává na východních hranicích Ukrajiny? Mají stát za americkými zájmy, které směřují ke konfrontaci Evropské Unie s Ruskem? Má se vše co se děje a souvisí s ukrajinským problémem nahlížet podle ideového - ideologického nebo racionálního vzorce?
Do Debatního klubu přijal pozvání Jaroslav Bašta, který do roku 2000 působil v oblasti českých tajných služeb a po odchodu z politiky se stal velvyslancem České republiky v Rusku a později v letech 2007 - 2010 na Ukrajině. Druhým hostem je Jan Urban, novinář a pedagog, angažující se například v petici Distancujeme se, která se vymezuje vůči prezidentu Miloši Zemanovi a jeho postoji ke konfliktu na Ukrajině.

Antonín Baudyš / Karel Rašín - spustit debatu
Pro vysvětlení tématu dnešní debaty si dovolíme obsáhlejší citaci ze stránek Exopolitika.cz.
Exopolitka je studium klíčových jedinců, politických hráčů, institucí a procesů spojených s jevem UFO a mimozemskou hypotézou. Je to studium politických procesů a vládnutí v mezihvězdné společnosti. Exopolitika  je založena na pochopení toho, že Země byla navštívena mnoha vyspělými mimozemskými rasami s rozmanitými druhy motivací, programů a etiky. Dynamika tohoto vzájemného působení mezi mimozemskými rasami a pozemšťany je předmětem zkoumání exopolitiky.
Zájmem exopolitiky je navazování kontaktů s veřejně činnými osobami, politiky, institucemi a seznamování se s výsledky všech veřejných i soukromých aktivit souvisejících s jevem UFO a hypotézou o mimozemském původu těchto jevů. Exopolitika předpokládá, že určité skupiny osob a určité instituce mají k dispozici informace týkající se vesmírných civilizací a byly nebo dokonce jsou s nimi v kontaktu a že tyto informace jsou udržovány v tajnosti nejen před veřejností, ale i před zvolenými zastupiteli, úředníky a dokonce i před vyššími důstojníky armády.
Do Debatního klubu přijal pozvání Karel Rašín, nezávislý novinář, překladatel, publicista. V roce 2009 založil Českou exopolitiku a v Barceloně roku 2009 byl jmenován členem exopolitického poradního výboru pro střední Evropu. Druhým účastníkem debaty je Antonín Baudyš, který sám sebe představuje takto. Podle vystudovaní filozof. Dříve řeholník, pak chvíli učitel němčiny. Posledních deset let astrolog. Učí se, co je to rodina. Kouká, co dělat se životem, aby jednou na něj mohl vzpomínat, jako na něco, co stálo za to.

Jaroslav Foldyna / Michal Urban - sputit debatu

Zahraniční politika ČR a EU vůči Ukrajině a Rusku bylo koncem jaro tohoto roku jako hlavní téma nabídnuto Jaromíru Štětinovi, který nabídku přijal s podmínkou, že se právě stal poslancem Evropského parlamentu a potřebuje alespoň dva měsíce na to, aby se lépe zorientoval v situaci a že nejpozději od září nastoupí proti komukoli... To bylo v červnu tohoto roku. V září byla panu Štětinovi nabídnuta debata s poslancem Jaroslavem Foldynou, který pozvání akceptoval. Pan Štětina nejprve oznámil, že je nemocen, následně žádal odklad, aby si vše mohl promyslet a zorganizovat a pak? ... pak oznámil, že se z debaty omlouvá, protože - cituji "by navrhovanou diskusi s panem Foldynou pravděpodobne intelektuálně nezvládl." Jeho odmítnutí lze vnímat jako urážku Jaroslava Foldyny a nebo také jako faktickou nedostatečnou intelektuální kapacitu poslance Evropského parlamentu, necháme na vás, vážení diváci, k jakému výkladu se přikloníte.
Místo reprezentanta TOP 09, dnes evropského poslance Jaromíra Štětiny jsme panu Foldynovi nabídli mladého blogera Michala Urbana.
Jaká je tedy zahraniční politika České republiky? Je samostatná a odpovědná nebo oportunistická ve smyslu vztahů k Evropské unii a USA, odkud přichází nejvíce podnětů k rozhodování? Je odpovědná a koncepční nebo bezradná a tápající?

Jiří Fiala / Hana Zalabáková - spustit debatu

Debata na téma mediace již proběhla a jejími účastníky byli Aleš Hodina a Lenka Pavlová, kteří hovořili o prospěšnosti metody, jejích možnostech užití a dalších s tím spojených tématech. Vzhledem k tomu, že v České republice existují ale i lidé, kteří mají na téma poněkud odlišné názory, pokusili jsme se zorganizovat debatu opět s Lenkou Pavlovou, aby se pokusila svou dosavadní činnost hájit před oponenty, ale byli jsme v tomto směru odmítnutí. Nabídli jsme tedy účast v debatě oponentům institucionalizované mediace v podobě organizace ESI - Evropský smírčí institut, který byl založen a je dodnes řízený Lenkou Pavlovou.
Pozvání do Debatního klubu přijala Hana Zalabáková, psychiatr, členka Společnosti pro návykové nemoci Česká lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a členky České lékařské komory. Druhým hostem je Jiří Fiala, předseda sdružení K 213, který zastupuje účastníky řízení u soudu zejména v opatrovnických kauzách. Sdružení K 213 (Klub 213) je občanským sdružením s jediným oficiálně definovaným cílem - vypuštěním paragrafu 213 (v novém trestním zákoníku pod č. 196) z trestního kodexu ČR.
Naše hosty zajímá, kdo, proč a jak se mediaci věnuje a jaké mají tito lidé cíle.
Mediace, respektive zprostředkování, je způsob vedení komunikace směřující k pokojnému řešení sporu, jehož cílem je dohoda. Mediace může být použitá v rámci sporů mezi firmami, kde může napomoci výrazné finanční úspoře v důsledku dosáhnutí mimosoudní dohody. Stejně tak ji lze aplikovat v případě rodinných sporů, kde jde nejen o majetek, ale i o vztahy rozvádějících se dospělých osob a jejich děti.

Vladimír Čermák / Marie Šedivá Koldinská - spustit debatu
Bitva na Bílé hoře proběhla v neděli 8. listopadu roku 1620. V bitvě se střetly česká stavovská armáda, armáda Katolické ligy a armáda císaře Svaté říše římské. Bitva trvala necelé dvě hodiny. Stavovská armáda byla katolíky poražena. O pět dnů později - 13. listopadu, všechny tři stavy oficiálně kapitulovaly a došlo k odevzdání konfederačních smluv do rukou vítězů. V Čechách a na Moravě bylo vyhlášeno obnovené zemské zřízení a povoleno pouze katolické náboženství. Do exilu odešlo až 200 tisíc českých protestantů.
Bitva na Bílé hoře a s tím související problematika se staly hlavními tématy debaty, do které přijala pozvání reprezentantka akademické obce Marie Šedivá Koldinská - vedoucí Semináře českých raně novověkých dějin Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Vladimír Čermák, filozof a sociolog, který  se považuje za nezávislého badatele v oblasti nedávné i dávnější, zvláště takzvaně barokní minulosti v souvislosti se studiem totalismu.
Samotným impulzem k uspořádání debaty je studie Vladimíra Čermáka Operace Bílá hora a černá totalita, která právě vychází.

 

Petr Bakalář / Fedor Gál - spustit debatu
Slovníkový výklad české Wikipedie hesla Sociální vědy: Humanitní a společenské vědy jsou obecně vědy zabývající se člověkem a společností. Na rozdíl od přírodních věd (fyzika, biologie) nejsou důsledně exaktní, umožňují vstupovat subjektu do pozorování. Tento vstup subjektu je však mnohdy žádoucí a jediný možný, protože mnohdy je předmětem společenských věd nějaká stránka subjektu. Vést jednoznačnou dělící čáru mezi humanitními a společenskými vědami lze velice obtížně, nicméně zpravidla se uvádí, že společenské vědy jsou charakteristické vyšším stupněm kvantifikace a využíváním obvyklých vědeckých metod, např. experimentu, zatímco humanitní vědy mají spíše analytický charakter... Tolik Wikipedie.
Debata nese název Tabu v sociálních vědách podle stejnojmenné knihy našeho prvního hosta Petra Bakaláře, psychologa, publikujícího knihy s názvy jako Psychologie Romů nebo Bůh jako psychický virus. Druhým hostem je Fedor Gál, chemik, doktor ekonomických věd, sociolog a zakladatel vydavatelství G plus G.
 

Břetislav Tureček / Petr Pelikán - spustit debatu

Indexace debaty:

04:20 – Co všechno je a není Islámský stát
06:50 – Boje na Blízkém Východě jsou součástí zahraniční politiky dalších států
11:50 – Podpora Východu Západem se vymyká kontrole
15:00 – Důležitost náboženských a kmenových ideologií zůstává západním světem nepochopena
18:50 – Militanti a místní obyvatelstvo
27:05 – Militanti Blízkého Východu
30:00 – Je demokracie správným systémem?
35:00 – Úloha nevládních organizací
39:30 – Návrat interbrigadistů do západní společnosti
48:15 – Etika jednání západních mocností při zásazích na Blízkém Východě
57:15 – Hranice Chalífátu a možné dopady pro Česko

Situace na Blízkém východě je již delší dobu poněkud obtížně přehledná, dalo by se říci, že je nepřehledná a to natolik, že i samotní hlavní aktéři asi ztrácí orientaci v tom kdo je přítel, kdo nepřítel, kdo by mohl být přítel a kdo zase nepřítel... Je to naprostý chaos a není obtížné si domyslet, že značná míra odpovědnosti padá na bedra nikoli  obyvatel Blízkého výhodu, ale na Západ, který se jeví být nejen hlavním motivátorem, ale spíše hybatelem a bohužel i přímým iniciátorem - aktérem ve všech formách, tedy v rovině politické, hospodářské a vojenské.
Vývoz demokracie na Blízký východ se zdá být velmi úspěšný, minimálně pro zbrojařské firmy, které mohou s klidným svědomím svým akcionářům přislíbit v následujících letech hotové žně v podobě armádních zakázek. Díky možnosti opětovného bombardování území Iráku dojde k vyprázdění skladů leteckých bomb a raket a bude nutné je následně opět doplnit...
Buďme rádi, že druhá strana, alespoň zatím, nemá vojenské vybavení a logistické možnosti jako Západ, protože pak bychom v Evropě a USA měli mnohem větší a hlavně věrnější představu toho, co je válka, kterou posledních šedesát let sledujeme pouze v poloze diváků filmů nebo aktuálněji v rolích hrdinů nejrozmanitějších akčních stříleček počítačových her...
Afghánistán je v permanentní válce již několik desetiletí, Irák se dostává do podobné situace, Lýbie je naprosto rozvrácená a v Sýrii se stále nedaří s vehementní podporou Západu prosadit vůli vzbouřenců proti Asadovi podporovaného Rusy. Gaza byla opět kompletně srovnaná se zemí obranou armádou demokratického Izraele a novým prezidentem v Egyptě se stal vojenský pučista Sísí, který uvrhl do vězení demokraticky zvoleného prezidenta Mursího i s tisíci jeho stoupenců z řad Muslimského bratrstva. V této poněkud nepřehledné situaci se vynořila organizovaná skupina, která začala velmi rychle nabírat stoupence, získávat pod svou kontrolu rozsáhlá území pod vlajkou islámu. Západem je nazývaná ISIL Islámský stát v Iráku a Levantě - Cílem je obnovit chalífát na území v době jeho největšího rozsahu, kdy zabíral většinu severní Afriky, Španělsko, Balkán, Krym, Kavkaz a část Indie. Do Debatního klubu přijal pozvání Břetislav Tureček, který od září 2013 vede Centrum pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha a Petr Pelikán, arabista a honorární konzul Súdánu.

Jan Frolík / Karel Rašín - spustit debatu

Věříte-li na UFO, na nevysvětlitelné jevy, budete během debaty spokojení. Vy ostatní můžete můžete protestovat, vztekat se, ale to je asi tak vše, co proti kruhům v obilí - agrosymbolech asi zmůžete, snad i proto, že jsou o nich zprávy již ze sedmnáctého století a dnes se tomuto fenoménu věnují stovky organizací a skupin po celém světě.
Například česká wikipedie o tématu píše - "Kruhy v obilí nebo také agrosymboly jsou jevy, kdy se v ploše osázené obilím nebo jinou zemědělskou plodinou vytvoří pravidelné geometrické obrazce polehnutím rostlin. Toto polehnutí nebylo způsobeno podle některých lidí mechanicky, ale zatím dosud neznámým vlivem. Podle odpůrců těchto teorií se jedná o lidský či přírodní výtvor."
Tento na první pohled nestranný text má v sobě zásadní vadu v argumentační rovině, protože dosud samotný způsob vzniku jevu nikdo nedokázal jednoznačně potvrdit ani vyvrátit.
Téma je díky tomu vystavené značnému množství spekulací a teorií, ale i posměchu, odsudkům a zesměšňování.
Do Debatního klubu přišli pánové Jan Frolík, který se laickým zkoumáním a pozorováním těchto jevů dlouhodobě zabývá... a Karel Rašín, novinář a publicista, který opakovaně přednášel na záhadologických setkáních o únosech do UFO a astrologii.

Antonín Baudyš / Daniel Solis - spustit debatu

Většina diváků, posluchačů a čtenářů různých typů médií mají někdy pocit, že ví co se děje. Pocit, že něco ví je hodnověrný, protože to přece někdo řekl v rozhlasu nebo napsal renomovaný publicista nebo to říkala ta paní v televizních novinách... Ale co vlastně kdo ví, že se děje?

Majed Abusalama / Ronnie Barkan - play debate
For decades, Israel has been protected at the UN by US diplomats against any possible consequences to its actions. All resolutions aimed at Israel have been vetoed by the United States, regardless of the extent of Israeli culpability.
The Czech President Miloš Zeman has said: “The enemy is the anti-civilization stretching from North Africa to Indonesia. Two billion people live there, and it is financed partly by oil sales and partly by drug sales.” He was referring to Islam and Muslims. President Zeman sees Israel as the only democracy in the Middle East, and it seems to him that when an unarmed Palestinian minor is shot by an Israeli soldier, or when the Gaza Strip is bombarded by phosphorus bombs, everything is perfectly fine. However, when a Palestinian begins to assert his rights in Israel or the occupied territories, or calls for help from citizens of other countries, there is certainly involved – according to Zeman –  some rich Kuwaiti oil sheik with nothing else to do, or a drug dealer.
To the Czech Republic, where we have this hard-line Islamophobic Zionist President, has arrived a Palestinian activist and a journalist from Gaza, Majed Abusalama. Among other recent political and journalistic work,  Abusalama has co-produced a National Geographic documentary about Palestine, specifically on the Gaza Strip. We also have an Israeli human rights activist and maths teacher, Ronnie Barkan, who is one of the founders of Boycott From Within, an organization calling for an academic and cultural boycott of Israel.
Today, both of these activists will talk about their views on the question of Palestine as a historical territory, where there now lies the State of Israel, with no effective Palestinian state.

Ondřej Chládek / Stanislav Beránek - spustit krátkou verzi  -  spustit dlouhou verzi

Slovo korupce asociuje něco špatného, odsouzeníhodného, trestuhodného, zavrženíhodného … Vnímání samotného slova – pojmu - KORUPCE je v české společnosti podřízeno proklamované morálce, kdy její hlasatelé jsou velmi často minimálně sami z korupce mnohdy podezřelí a někdy i oficiálně obvinění a následně trestně stíhaní. Kázat vodu a pít víno je pak častým posteskem českých občanů nad stavem politických špiček a reprezentantů státní správy. Je korupce znakem zločinného spolčení nebo spíše diletantismem odpovědných osob. Jak rozlišovat co je a co není korupcí. Může být korupce vnímaná jako pozitivní prvek obchodních vztahů. Tato a další témata v Debatním klubu otevřou pánové Ondřej Chládek, člen představenstva stavebního holdingu Enteria a. s. a Stanislav Beránek, analytik Transparency International.

Vlastimil Pažourek / Jaroslav Klusák - spustit debatu

Ondřej Chládek / Václav Pecka - spustit debatu
Ve veřejném prostoru dnes zaznívají hlasy, že stát nelze řídit jako podnik. To je nepochybně pravda. Vůbec to však neznamená, že při řízení státu netřeba respektovat principy a sociálně ekonomické zákonitosti, platící pro řízení podniku. Ačkoli pro nejrůznější lidské počínání jsou dnes vyžadovány kvalifikaci potvrzující certifikáty, školení, zkoušky a přezkoušky, nejméně pro tři nejdůležitější obory to však neplatí: založení rodiny a výchova dětí, výkon povolání správného kapitalisty a volené, dokonce i jmenované politické funkce. Mlčmo předpokládáme, že potřebná kvalifikace je v těchto případech „dána shůry“ sama od sebe, netřeba ji získávat ani prověřovat. Autorem textu je Ondřej Chládek, člen představenstva stavebního holdingu Enteria, který přijal pozvání do Debatního klubu stejně jako Václav Pecka, který pracuje v oboru public relations a public affairs již 16 let. Jeho specializací jsou politické a systémové analýzy, sociologické výzkumy a zejména public affairs napříč celým politickým spektrem.

Pavel Letko / Tomáš Krystlík - spustit debatu

Pacifismus je přesvědčení, že všechny války jsou špatné a vůbec nezáleží na tom, je-li důvod k boji dobrý či nikoli, ani na tom, je-li ohrožena něčí země. Pacifismus vychází z náboženského přesvědčení, humanismu a má i politické kořeny.
Kritici pacifismu namítají, že není dobré odmítat násilí, protože jsou případy, kdy je nutné násilně zasáhnout.
Ideálními hosty debaty by byli například Ježíš Nazaretský, Mahatma Gándhí, Erasmus Rotterdamský, Lev Nikolajevič Tolstoj, Petr Chelčický nebo Přemysl Pitter a z druhé strany Julius Caesar, Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, George Bush mladší, ten by asi nepřijel, tak jsme ho ani nezvali, nebo aktuálně nějaký bojovník za vstup do EU na ukrajinském Majdanu, také jsme se o pozvání nepokusili, protože předpokládáme, že tam stále mají plné ruce práce, pokud to tak eufemisticky nazveme.
Pozvání do Debatního klubu nakonec obdrželi pánové Pavel Letko, křesťanský pacifista a Tomáš Krystlík, který se rozhodl této idei oponovat.

Pavel Novotný / Petra Kovářová -  spustit debatu  

Vkus je představa o ideálu krásy, harmonie, dokonalosti a módnosti, která se jednak liší u různých lidí, společenství a národů, jednak se v průběhu dějin neustále vyvíjí a mění. Co této představě neodpovídá, označuje se jako nevkusné. Vkus je tedy především otázka individuálního posouzení; přesto byly v minulosti vypracovávány normativní „učebnice dobrého vkusu“ (např. v éře klasicismu) a i v současné době lze vysledovat cosi jako většinový vkus. Tolik se o vkusu dozvídáme z české wikipedie. Co si o vkusu a o jeho pomyslných hranicích myslí host Debatního klubu Petra Kovářová, která pracuje ve společnosti Surrealis, jejímž hlavním posláním je zprostředkovat svým klientům naprosto ojedinělá a originální překvapení, na která nikdy nezapomenou? Asi nejznámější aktivitou této firmy je NICKY HOME SHOW, kde v rámci své prezidentské kampaně vystoupil i Karel Schwarzenberg. Jak se k hranicím vkusu staví druhý host, kterým je Pavel Novotný? V roce 2013 poskytl interview slovenskému portálu SME.sk, kde otevřeně promluvil o praktikách českého bulváru, přiznal dohody s celebritami, kupování informací a připustil, že někdy jdou novináři až za hranu etiky. Jeho interview bylo inspirací a hlavním podnětem pro tento díl Debatního klubu.

Jakub Frydrych / Michal Miovský - spustit debatu

Martin Konvička / Petr Pelikán - spustit debatu

Jan Kroupa / Vlastimil Pažourek - spustit debatu
Pokud máte odpovědnost za nějakou organizaci, začnete se zabývat její budoucností. Budete se snažit nahlížet do pomyslné křyšťálové koule a snažit se najít odpovědi na řadu důležitých otázek. Tvorbu strategického plánu je nutné důkladně promýšlet. Co a jak chcete dělat, kde na to vezmete peníze a jak zařídíte, aby vaše organizace přežila.
Kam směřujete, kde chcete být za 3 nebo 5 let, které služby rozvíjet, které udržet a které utlumovat, jak nalézt dárce a sponzory, jak zapojit dobrovolníky, které dotační příležitosti se pokusit využít, jak nastavit organizační strukturu, kam zacílit vzdělávání a další rozvoj, za co a kde lobbovat. Hledání odpovědí na tyto otázky je součástí strukturovaného procesu, který se nazývá strategickým plánování.
Pozvání do Debatního klubu přijal Jan Kroupa, který přes 15 let působí jako konzultant, lektor a analytik v oblasti filantropie, fundraisingu a managementu organizací občanské společnosti v České republice a více než deseti zemích světa, především ve střední a východní Evropě. Druhým hostem je Vlastimil Pažourek, autor řady článků a publikací o vlastivědě, lodní dopravě a povodních. Činný v Hospodářské a sociální radě okresu Děčín. Od roku 2006 zastupitel města Děčína zvolený za Volbu pro město Děčín.

Jiří Kalát / Daniel Veselý  -  spustit debatu
Maďarsko-britský spisovatel, filozof a novinář židovského vyznání Arthur Koestler (Artúr Kösztler) v roce 1949 popsal vznikající Izrael slovy: „Jeden národ slavnostně slíbil druhému území třetího.“
Má či nemá nějaký národ právo na existenci? Pro Čechy jde o poměrně osobní otázku, vezmeme-li v potaz období národního obrození…  Tématem debaty pánů Jiřího Kaláta, novináře, fotografa a cestovatele a Daniela Veselého, překladatele a novináře zabývajícího se problematikou Blízkého a Středního východu bude Palestina a s ní spojený sionistický projekt dnešního státu Izrael.
Zmíněná otázka v úvodu komentáře, má své opodstatnění. Má či nemá nějaký národ právo na existenci? Český národ toto právo plně uznává, ale je zajímavé sledovat aplikování tohoto práva právě na území starověké Palestiny, kde dnes díky kolonizační expanzi sionistů prakticky mizí původní arabské osídlení a je nahrazované osídlením sionistickým. Aby došlo k zabezpečení získaných pozic, začali sionisté stavět zdi, které svou výškou a rozsahem hravě překonávají slavnou Berlínskou zeď.

Jiří Fiala / Zuzana Candigliota  - spustit debatu

00:02:35 - Čím se zabývá a nezabývá Liga lidských práv a proč
00:07:05 - Nefunkčnost Generální inspekce bezpečnostních sborů
00:09:15 - Policejní násilí
00:11:00 - Personální obsazení institucí je hlavní problém – dva policejní prezidenti
00:19:00 - Systém omluvy a odškodnění
00:23:30 - Jak by měl vypadat ideální stát
00:33:30 - Jak se podobné situace řeší v západní Evropě
00:37:00 - Kárné řízení se soudcem Plácnou
00:39:00 - Rozklad systému v ČR a nekompetentnost českých soudců
00:41:20 - Jak by měl vypadat soudce
00:47:40 - Jednání soudců a státních zástupců
00:56:50 - Role Nejvyššího soudu a Ústavního soudu
01:11:45 - Role Nejvyššího státního zastupitelství
01:17:17 - Co je základní smysl státu a vývoj české justice
01:28:55 - Návrhy na zlepšení fungování české justice a státu
01:38:00 - Chybějící transparentnost v justici
01:45:40 - Současný stav lidských práv v ČR
01:48:48 - Jak napomoci zlepšení systému a jak se bránit zlovůli státu
01:50:00 - Vize funkčního právního státu
 

Stav justice v Čr je komentován průřezově celou společností. Většinově má justice nálepku zkorumpované, mocensky arogantní organizace zaměstnávající převážně oportunisty, mající za cíl lehce vydělat velké peníze. Při dotazu na kvalitu soudců vám většina právníků řekne, že těch dobrých je hodně málo a raději je nebudou ani jmenovat, aby jim náhodou neublížili. O vzorech se hovoří většinou v souvislosti s lidmi, kteří již nežijí, jako je bývalý ombudsman Otakar Motejl nebo aktivně nepracují.
Abychom se dozvěděli o stavu české justice něco více než jen pavlačové řeči a pokud možno  přímo od pramene, pozvali jsem do Debatního klubu dvě osobnosti stojící před českými soudy již několik let, v souvislosti s různými kauzami týkajících se lidských práv, policejního násilí, ale i samotných soudců.
Zuzana Candigliota, právnička Ligy lidských práv kde se zabývá právy pacientů se zaměřením na porodnictví a očkování a dále právy obětí policejního násilí a odpovědností státu za nezákonné zásahy. Samotná Liga lidských práv je nezisková organizace, která hájí práva a svobody všech lidí. Pomáhá lidem, aby znali svá práva a aktivně je prosazovali. Prosazuje systémové změny, které zlepšují kvalitu života v České republice.
Jiří Fiala, dlouholetý předseda sdružení K 213  se často díky svým aktivitám stává vězněm a i krátce po publikování této debaty nastupuje výkon trestu. Je účastníkem množství sporů proti státu zejména ohledně odškodného za předchozí častá věznění. Běžně zastupuje účastníky řízení u soudu zejména v opatrovnických kauzách.
Sdružení K 213 (Klub 213) je občanským sdružením s jediným oficiálně definovaným cílem - vypuštěním paragrafu 213 (v novém trestním zákoníku pod č. 196) z trestního kodexu ČR.

Michal Chromec / Radek Novotný - spustit debatu
Voda - nepatří mezi živiny, ale je pro lidský organizmus nezbytná. Tvoří prostředí pro životní děje, je rozpouštědlem většiny živin, pomáhá regulovat tělesnou teplotu a umožňuje trávicí procesy. Díky pravidelné výměně vody můžeme z těla vyplavovat škodlivé látky.  Měli bychom denně vypít 2-3 litry vhodných tekutin, při velké fyzické zátěži i více. Člověk vydrží nejdéle bez vody 7-10 dní. Komu voda patří a komu by patřit měla? Kolik peněz protéká pomyslnými trubkami a kam, respektive do kterých kapes teče obsah v podobě, někdy i značných zisků? Jaká je cena vody? To je hlavní otázka pro doktora Michala Chromce, předsedu představenstva Vodovody a kanalizace Přerov a inženýra Radka Novotného, šéfa firmy Compas Capital Consult, který se dlouhodobě touto problematikou zabývá.
www.vodalidem.cz

Lenka Pavlová / Aleš Hodina - spustit debatu
Mediace, respektive zprostředkování, je způsob vedení komunikace směřující k pokojnému řešení sporu, jehož cílem je dohoda. Mediace může být použitá v rámci sporů mezi firmami, kde může napomoci výrazné finanční úspoře v důsledku dosáhnutí mimosoudní dohody. Stejně tak ji lze aplikovat v případě rodinných sporů, kde jde nejen o majetek, ale i o vztahy rozvádějících se dospělých osob a jejich děti.
Představa použití mediace u obchodních sporů je poměrně jasná a čitelná, protože tam je vždy jedna ze stran ochotná se domluvit, což je hlavní podmínkou úspěšné mediace. U rodinných sporů je však největším problémem právě neochota ke vzájemné dohodě, způsobená exponovanými emocemi a tudíž je velkou otázkou, zda je možné v této problematické rovině najít pro mediaci nějaký prostor. Připomínáme, že mediace je určená těm, kteří se chtějí domluvit...
Pozvání do Debatního klubu přijali soukromý investor, poradce a soudní znalec Aleš Hodina, který je předsedou Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, šéfredaktor portálu Střídavka a dalších prorodinných webů ze skupiny rodič.eu a doktorka práv, bývalá ředitelka Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a nyní ředitelka společnosti Evropského institutu pro smír, mediaci a rozhodčí řízení o.p.s Lenka Pavlová

Jakub Janda / Vít Jedlička - spustit debatu
Míra integrace s Evropskou unií je pro českou republiku důležité téma. V české společnosti lze jen obtížně určit, zda převládá názor ponechat si maximální suverenitu a autonomii nebo se v důsledku jednotlivých kroků stát jedním z mnoha států, které své kompetence, pravomoci a nakonec asi i suverenitu předají byrokratickému aparátu v Bruselu. Být či nebýt součástí Evropské unie je hlavní otázkou pro Jakuba Jandu, který působíMíra integrace s Evropskou unií je pro českou republiku důležité téma. V české společnosti lze jen obtížně určit, zda převládá názor ponechat si maximální suverenitu a autonomii nebo se v důsledku jednotlivých kroků stát jedním z mnoha států, které své kompetence, pravomoci a nakonec asi i suverenitu předají byrokratickému aparátu v Bruselu. Být či nebýt součástí Evropské unie je hlavní otázkou pro Jakuba Jandu, který působí jako politický komentátor a v think-tanku Evropské hodnoty a Víta Jedličku, promovaného ekonoma, absolventa politologie na CEVRO Institutu a reprezentanta strany Svobodných.a Víta Jedličku, promovaného ekonoma, absolventa politologie na CEVRO Institutu a reprezentanta strany Svobodných.

Antonín Baudyš ml. / Michal Semín - spustit debatu                
Série článků v kontrarevolučním magazínu Protiproud Petra Hájka věnovaná tématu meditace vedla k pozvání dvou osobností majících na věc velmi osobní názor. Prvním je Michal Semín, je český katolický publicista, politik a aktivista. Je zakladatelem a ředitelem Institutu svatého Josefa  a sdružení Akce D.O.S.T. . V letech 1991-2003 byl ředitelem Občanského institutu. Je předním českým zastáncem domácího a katolického vzdělávání. Je ženatý a má devět dětí.  Je zastáncem konzervativního křesťanského proudu, jenž s meditačními technikami východních filosofií či náboženství ostře nesouhlasí a před jejich praktikováním naléhavě varuje. Druhým účastníkem debaty je Antonín Baudyš mladší, který sám sebe představuje takto. Podle vystudovaní filozof. Dříve řeholník, pak chvíli učitel němčiny. Posledních deset let astrolog. Učí se, co je to rodina. Kouká, co dělat se životem, aby jednou na něj mohl vzpomínat, jako na něco, co stálo za to.

Jan Korál / Jiří Voráček   -    spustit debatu                
New World Order Opposition se definuje jako organizace sdružující lidi s myslí otevřenou a nezotročenou. Lidi, kterým není lhostejné co se kolem nich děje, kteří se chtějí zapojit do pomoci naší společnosti, do pomoci všem lidem na celém světě. Představil této organizace Jan Korál přijal pozvání do Debatního klubu společně se scientologem Jiřím Voráčkem, který je propagátorem systému založeného na myšlenkách Američana L. R. Hubbarda. Jakou nauku mají scientologové o nesmrtelné povaze ducha, víru ve vyšší moc a církevní ceremonie? Co má člověk získat studiem scientologie? Vlastní nesmrtelnost a přetnout koloběh zrození a smrti? Jaké používá scientologie dianetické techniky a co tím sleduje?

Jan Mládek / Karel Havlíček  -    spustit debatu                
Jan Mládek, který byl před listopadem 1989 členem KSČ a od roku 1995 je členem České strany sociálně demokratické, je předsedou FONTES RERUM, družstva pro ekonomická, politická a sociální studia. Zastává post stínového ministra financí ČSSD. Druhým hostem je Karel Havlíček, generální ředitel Sindat group a předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky. Jan Mládek po výroku o "živnostnících - parazitech" na sjezdu ČSSD nyní s úsměvem přiznává, že dostal od poradců seznam "30 zakázaných slov, která by politik neměl říkat" a učí se je. V naší debatě pánové dostali prostor nikoli k rozebírání nevhodných slov, ale k zaujetí postoje podpořeného argumentací, jaká je aktuální ekonomická situace České republiky, proč tomu tak je, jakou vidí prognózu do budoucnosti a jak si představují řešení zásadních problémů, v podobě přicházející a prohlubující se recese nejen u nás, ale i v celé Evropské unii.

Indexace debaty:

0:12 představení hostů
1:36 současná situace české ekonomiky a jak nastartovat růst
3:01 soukromé investice
7:24 podpora exportu
9:56 vzbuzení chuti zaměstnávat a pracovat, zvyšování daní
14:05 problematika OSVČ a dohod o pracovní činnost / provedení práce
19:07 role OSVČ ve společnosti v horizontu 5 až 10 let
34:00 problém Švarc systémem
36:54 Českomoravská záruční a rozvojová banka a její využití
37:36 vymezení sezónních prací ze Švarc systému, co do něj spadá a jak jej potřít
41:54 vzbuzení chuti v živnostnících a podnicích platit daně, důchody
51:18 daň z příjmu právnických osob velkých korporátních společností z bankovního,  
          telekomunikačního a energetického sektoru
57:47 budoucnost České republiky v horizontu 10 let

 

Vojtěch Razima / Jiří Trnka - spustit debatu       
Obecně prospěšná organizace Acta non verba před nedávnem uvedla krátký film o pěstování řepky olejky a o následné produkci biopaliv z ní. Film se jmenuje Žlutá nemoc a povinnému přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu rozhodně nefandí. Film poukazuje zejména na to, že biopaliva vedou k emisím více skleníkových plynů než tradiční pohonné směsi a jsou jen drahým plýtváním. Film také tvrdí, že v důsledku pěstování řepky olejky ve velkém umírá v České republice každé jaro tisíce srnek. Řepka je pro ně prvním zelenou potravou, ale je pro ně jedovatá.  Zejména poslední tvrzení vyvolalo odmítavou reakci zastánců biopaliv, kteří přišli s názorem, že smrt srčí zvěře není problémem zemědělců, ale myslivců a ti by měli zvěři zabránit ve vstupu na soukromá pole s řepkou. Ředitel Acta non verba Vojtěch Razima vyzval zastánce biopaliv k veřejné debatě na toto téma. Pozvání za občanské sdružení „Biopaliva frčí“ přijal její ředitel Jiří Trnka, který tvrdí, že maximálně respektuje a podporuje svobodnou volbu a je podle něj opravdu na každém, jestli vůbec a jak si svou vlastní palivovou nádrž namíchá.

Martin Víta / Vít Janeček  -  spustit debatu    

Vládne dnes v České republice grantokracie nebo efektivní financování? Iniciativa Stop grantokracii vyzdvihuje několik témat - vztah obdarovaného a dárce, význam drobného dárcoství a samotné nebezpečí grantokracie, kde definuje rozsah problému konstatováním, že je zarážející kolik lidí předpokládá neschopnost přežití kvalitní kultury bez dotací. Hlavními cíly iniciativy je vyjadřování podpory těm, kteří se rozhodnou uskutečňovat kvalitní kulturní projekty bez podpory z veřejných zdrojů. Přimět příjemce grantové podpory, aby uvažovali o zodpovědnosti vůči těm, kteří se na veřejné prostředky skládají. Apelovat na veřejné instituce, aby v maximální míře usnadnily realizaci záměrů, které nejsou dotovány z veřejných zdrojů.

 

Vít Jedlička / Jan Šinágl  - spustit debatu   
Jan Šinágl, antikomunistický aktivista a publicista, který se ze švýcarské emigrace podle svých slov vrátil do ČR s úmyslem pomáhat obnovovat demokracii a lidská práva bude o debatovat o pojmu "totalita" s Vítem Jedličkou, promovaným ekonomem, absolventem politologie na CEVRO Institutu a reprezentantem strany Svobodných.
Samotný termín "totalita" lze vyložit, jako politický systém vládnoucí neomezenou a nekontrolovanou mocí. Jak nahlížejí na totalitu naši hosté s ohledem na historii českého státu, během jehož relativně krátké existence se vystřídalo během sto let více jak šest politických respektive oficiálně pět politických systémů, z nichž některé byly prokazatelně totalitní a dnes lze říci, že všechny mají dodnes v srdcích a myslích českých občanů své nesmazatelné místo?

Ilan Pappé / Mojmír Kallus   -   start discussion english version - spustit debatu česká verze
Ilan Pappé is a professor of History and Political Science teaching at the University of Exeter in Great Britain, and a director of European Center for the Palestinian Studies. Professor Pappé will debate Mojmir Kallus who is a president of the International Christian Embassy of Jerusalem in Prague, known as ICEJ. A christian Zionist Kallus and a Jewish anti-Zionist Pappé will discuss moral and historical issues connected to the creation and existance of the Israeli state. This will also include a question of democracy in the Jewish state, which Ilan Pappe sees as an oxymoron. "You cannot have an apartheid, decades of a military occupation, discriminatory laws, policy of ongoing ethnic cleansing and call yourself a democracy," says the Izraeli historian. Our guests will examine the past and possible future.

Překlad : Prokop Singer

Miroslav Reil:
Vítáme všechny diváky debatního klubu. Ilan Pappé je profesor historie a politologie na universitě v Exeteru ve Velké Británii a ředitel Evropského centra pro palestinské studie. Professor Pappé bude debatovat s Mojmírem Kallusem, presidentem International Christian Embassy of Jerusalem in Prague - ICEJ. Křesťanský sionista Kallus a židovský antisionista Pappé budou diskutovat o morálních a historických otázkách, souvisejících s židovstvím a s existencí státu Izrael. A dotknou se i otázky židovské demokracie, kterou vidí Pappé jako oxymoron. Nelze mít apartheid, desetiletí vojenské okupace, diskriminační zákony, politiku etnických čistek a nazývat se demokratickým státem, říká izraelský historik. Náš host bude mluvit o minulosti a možné budoucnosti.

Mojmír Kallus – dále jen MK:
Pane profesore, vítejte v Praze.

Ilan Pappé – dále jen IP:
Děkuji.

MK:
Vítám možnost setkat se s Vámi a diskutovat o Vašich názorech. Bohužel nejsem historik a nemám Vaše detailní znalosti historie. Rád Vás vyslechnu a položím Vám několik obecnějších otázek, vycházejících z toho, jak Vás vnímám. Shodnu se s Vámi na mnoha historických poznatcích, s nimiž jste přišel Vy a tzv. noví historici, a rozhodně nehodlám natírat na růžovo všechno, co se děje v Izraelii, nicméně se obávám, že Vaše interpretace historie je dost jednostranná - jako by vše mělo směřovat k zániku židovského státu. Chci se Vás jednak zeptat, zda považujete židovský stát za legitimní, a zadruhé, zda by takové řešení nevedlo k delegitimizaci židovské entity, což by posílilo nejen nepřátele Izraele, ale i Židů vůbec. To všechno by mělo za následek jen dalšíí rasové předsudky a nárůst antisemitismu, což by bylo nebezpečné. To jsou moje obavy a Vy mi je určitě zodpovíte.

IP:
Možná bychom mohli začít myšlenkou delegitimizace a od ní se odpíchnout dále do historie. Mluvíte-li o delegitimizaci společnosti, musíte se zamyslet nad tím, co společnost vlastně je. Společenská entita je politický systém a zároveň organické společenství, takže když lidé mluví o delegitimizaci státu nebo organické společnosti, je to trochu směšné, protože to je něco, co už existuje. Dám vám příklad: Někteří lidé říkají, že Židé, kteří přišli například z Německa, z Československa nebo z Iráku, by se měli do těchto zemí vrátit a zrušit stát Izrael, vrátit se v čase před 1982. To je podle mě ahistorické a směšné. To není něco, co bych podporoval. Vezměte například komunistický režim v Československu, jihoafrický apartheid, Pinochetovu diktaturu v Chile: to byly země, které jsme chtěli změnit a jejich režimy zdiskreditovat. Tyto systémy reprezentují ideologický postoj a morálně neakceptovatelnou politiku. Neznamená to, že diskreditujeme Chile, znamená to, že chceme demokratičtější Chile. Já se zaměřuji na systém v Izraeli, který je postaven na absurdním předpokladu,, že stát může být židovský a zároveň demokratický. Není možné mít zároveň křesťanský a demokratický stát,zároveň muslimský a demokratický stát, ale také nelze mít zároveň židovský a demokratický stát. Musíme se rozhodnout, zda chceme židovský, ale nikoli demokratický stát, anebo demokratický, ale nikoli židovský stát. Já doufám v tu druhou variantu, protože bych chtěl žít nejen se svými lidmi, ale i s ostatními jako sobě rovnými. Odmítám myšlenku nadřazenosti etnické čistoty. Myslím, že takové myšlenky by se měli obávat hlavně Židé, protože byli sami jejími oběťmi.

MK:
Dobře, děkuji, to bylo na jedné straně povzbudivé, ale zdá se mi to trochu idealistické, protože na druhé straně existuje izraelská společnost, na kterou mám odlišný názor, za to i z hlediska popisu systému. Jezdím do Izraele často a myslím, že je to velmi otevřená společnost. Určitě tam nevidím žádnou rasovou diskriminaci, Arabové jsou i v parlamentu či v IDF (izraelská armáda). Neříkám, že v mnoha sektorech nejsou diskriminováni, ale řekl bych, že to je osud menšin ve všech zemích. Co se týče státu Izrael, chápu, že koncepce jednoho státu vypadá moc pěkně na papíře, nejsem však ani zastáncem dvou států. Konec konců v Evropě jsme už přes 60 let neměli válku, ale nedospěli jsme k tomu stavěním hranic, zdí a rozdělováním lidí, dospěli jsme k tomu naopak rušením hranic a vzájemným poznáváním. Jedině tak lze podle mě dosáhnout trvalého míru. Znepokojuje mne však druhá strana: jsou arabské režimy v Gaze, na Západním břehu nebo v arabských zemích připraveny účastnit se mírového dialogu s Židy? To je podle mne problém.

IP:
Dobře, myslím, že rozdíl mezi Izraelem a například jihoafrickým apartheidem je v tom, že rasová diskriminace Palestinců v Izraeli není "petty apartheid". Vysvětlím, co tím myslím. "Petty apartheid" znamená, že nutíte lidi odlišné rasy používat jiné služby, jako autobusy, toalety atd. Diskriminace v židovském státě, který je definován náboženstvím a etnickou příslušností, nikoli občanstvím, což je to, co dělá Izrael, je skrytější ,než aby ji člověk poznal po několika návštěvách. Je zde rozdělený vzdělávací systém až po vysoké školy, jsou tu diskriminační zákony týkající se vlastnictví půdy, která patří židovským úřadům, a pokud nejste Žid, nemáte stejná vlastnická práva. Není překvapivé, že ačkoli se palestinská populace uvnitř Izraele ztrojnásobila, nevznikla jediná nová palestinská osada, vesnice nebo čtvrť, zatímco vyrostlo kolem tisíce židovských osad. Existuje i diskriminace v oblasti rozpočtu, služeb a v oblasti toho, čemu říkáme obecné blaho. Jestliže je mohou využívat pouze Židé, pak pokud nejste Žid, jste mimo. V tomto ohledu nemůže být Izrael považován za demokratický stát, protože demokratické státy neokupují jiné národy 45 let. Okupaci nelze oddělit od vlastního života, jak se domnívají Izraelci. Zelená linie nevytváří demokratický Izrael a okupovaný Západní břeh. To je jeden z bodů, na který jsem chtěl odpovědět. Druhý, důležitější bod se týká víry v demokratickou budoucnost, jak jste sám poznamenal s ohledem na politickou kulturu arabského světa.

MK:
Ano.

IP:
To je důležitý argument a já ho neignoruji, jelikož tam žiji, a dokonce bych tam žil raději než za těchto okolností. Své analýzy politické budoucnosti státu nestavím jenom na abstraktních pojmech jako arabská kultura, islám a na všech těchto otázkách, které se mohou jevit nevhodnými pro demokratickou budoucnost. Stavím svou vizi na svém politickém aktivismu a osobním vztahu, a když se na sebe podívám, uvědomuji si, jak se liším od ostatních izraelských Židů. Mluvím arabsky, oni ne. Mám spoustu přátel mezi Palestinci, zatímco většina mých izraelských přátel žádného Palestince nikdy osobně nepoznala - kromě těch, kteří pro ně pracují jako umývači nádobí, uklízeči atp. Zúčastnil jsem se různých zasedání na akademické půdě a v politice, kde jsem byl v menšině a ve většině byli Arabové, ať už se jednalo o politickou stranu nebo akademickou katedru. A tato zkušenost mě přesvědčila, že to, aby byl člověk demokrat jakožto občan ,má pramálo společného s vaším náboženstvím nebo etnickým původem. Považuji za velmi rasistickou teorii, že pokud jste Arab, nemůžete být demokrat, ale pokud jste Žid, tak můžete. Nedemokratičtí Židé jsou stejně ohrožující jako nedemokratičtí Arabové. Můj život kolem levicových skupin v Izraeli a moje kontakty s různými uskupeními v arabském světě mě přesvědčily, že existuje velmi významná složka v arabské a zejména v palestinské společnosti, která opravdu ctí a obdivuje myšlenku demokracie. Je to součást jejich životní vize. A jsou jiní, kteří jsou proti tomu, což je také pravda. Ale našel bych velmi málo společenství na světě, kde se nevyskytují tyto dva elementy. Zdá se, že Evropané se nyní cítí být demokraty, a proto považují zbytek světa za méně pokrokový. Jenomže lidé ignorují historii a zapomínají, co se zde dělo před čtyřiceti nebo i před třiceti lety. Nemyslím si, že existuje spojení mezi náboženstvím, historií či etnickou příslušností a schopností žít demokratický život. Konstatoval bych, a tady skončím, jelikož už mluvím dlouho, že plně rozumím izraelskému strachu ze ztráty židovské většiny. Jsem Izraelec a tento strach chápu. Ale nemyslím si, že je to oprávněný strach. A za druhé si myslím, že je to risk, který se vyplatí, protože pokud budete trvat na židovské většině, budete se nakonec muset uchýlit k velmi necivilizovaným metodám, abyste tuto většinu udrželi . A budete stejní , jako vaši největší nepřátelé, což je podle mne mnohem znepokojivější, než arabská většina.

MK:
Dobře, rozumím a souhlasím, že toto je hlavní obava jakéhokoli izraelského politika. Také bych plně souhlasil, že schopnost být demokrat nezávisí na etnicitě nebo náboženském přesvědčení. A ještě bych doplnil, že mám mnoho přátel mezi Araby, hlavně mezi arabskými křesťany, a jsem alespoň částečně obeznámen s jejich situací. Také bych souhlasil, že Izrael by mohl dělat daleko více pro blaho arabské části populace. Neustálé zanedbávání arabské populace je podle mne jedna z hlavních chyb. Ale znovu, já nemám problém s lidmi, s Palestinci, s Araby. Palestinci jsou jedni z nejdemokratičtěji smýšlejících příslušníků arabského národa, jsou velmi vzdělaní atd., takže mají mimořádně dobrou pozici pro vytvoření demokratického státu. Bohužel jim vládne režim, který připomíná některé momenty naší negativní minulosti. Nechci dělat žádné přirovnání, ale připomíná mi to starý vtip, který se u nás vyprávěl za dob komunismu: „Jaký je rozdíl mezi svobodou slova v USA a v SSSR? Žádný. V USA můžete svobodně kritizovat amerického presidenta a v SSSR můžete také svobodně kritizovat amerického presidenta.“ Byl bych mnohem spokojenější s Vašimi teoriemi, kdyby existoval nějaký Ilan Pappé na palestinské straně, který by byl stejně radikální v kritice Palestinců, jako jste Vy v kritice Izraele. Rozumíte, jak to myslím?

IP:
Ano, rozumím. Vlastně je jich docela dost, možná víc na palestinské straně než na izraelské. Bývalo to naopak, což je logické historicky, pokud uvažujete o situaci kolonizace a okupace. Na straně okupanta a kolonizátora tento proces začíná, a to kvůli převaze sil. Převaha sil určuje, kde vzniknou první myšlenky. Myšlenky nevznikají mezi okupovanými lidmi, nevznikají mezi lidmi, kteří se stali uprchlíky. Vznikají mezi lidmi, kteří mají stabilní stát a silnou pozici. Z historického hlediska není překvapením, že snaha o přehodnocení skutečnosti vznikla na izraelské straně. Ale dělo se to i na druhé straně, v knihách palestinských historiků jako např Rashid Khalidi, Beshara Doumani. To jsou prominentní palestinští historici, z nichž někteří pracují na Západním břehu, někteří na amerických a jiných západních universitách. Vidíte, že je něco společného v tom, jak já pracuji na izraelské straně a oni na té palestinské. Pokoušíme se oprostit od národních mytologií a prezentovat historii, která ukazuje, že lze žít bez politických zájmů a nacionalismu, že lidé mohou existovat pospolu v zájmu společnosti a ekonomické prosperity. Je pravda, že na začátku to tak bylo spíše u Židů, teď je to více na palestinské straně. Myslím si, že je důležité se o tom zmínit. V roce 1998 jsem zorganizoval se svým palestinským přítelem skupinu, která se jmenovala Bridging narrative. Bylo nás 10 izraelských a 10 palestinských historiků a napsali jsme dohromady historii této země, protože jsme věřili, že pokud se shodneme na historii, shodneme se i na budoucnosti. Výsledky naší práce jsme publikovali v knize Across the Wall, která vyšla v angličtině, němčině, francouzštině a španělštině česky nevyšla). Což ukoazuje, že 20 lidí, známých historiků na obou stranách, se dokázalo shodnout na základních bodech dějin této země. Myslím, že se jedná o velmi důležitý proces, a mělo by se přiznat, že existují lidé na obou stranách, kteří jsou ochotni se na něm podílet. Obě strany se budou muset něčeho vzdát, dvou snů. Židé se budou muset vzdát židovské exkluzivity. Bylo by katastrofou, kdyby na ní trvali. Neodcizí se totiž jenom arabskému světu, což už se ostatně stalo. Zatím se cítí bezpečně, protože Západ nedůvěřuje islámskému světu. Můžou se stále považovat za průkopníky v boji s islámem. Ale mohli by se odcizit i lidem na Západě. Navzdory obavám se tohoto postoje budou muset vzdát. Palestinci se zase budou muset vzdát myšlenky palestinského národního státu, jak řekl můj drahý přítel Edward Said. Židé a Palestinci byli svedeni osudem dohromady, i když se jim to nelíbí, ale budou muset žít spolu, a je otázka, jaké politické řešení by vyhovovalo aspiracím obou stran. Myslím, že práva těchto dvou stran nerespektuje ani nynější Izrael okupující Západní břeh, ani koncepce dvou států. Musíme usilovat o ideální politické řešení.

MK:
Zase to zní velmi pěkně na papíře. Vaše děti žijí v Izraeli. Jak by tedy takové řešení mělo podle Vás ovlivnit jejich životy? Jak by měla vypadat země, ve které budou žít?

IP:
To je zajímavé, protože naše děti vyrůstaly ve velmi netypické židovské domácnosti, plné palestinských přátel, a když poprvé přivedly své spolužáky do našeho domu, jejich rodiče se báli, neboť se jednalo o dům, který je známý tím, že do něj dochází mnoho Arabů. Jsem hrdý, že moje děti se nebojí někoho proto, kdo je, ale proto co dělá. Učili jsme je, aby se bály toho, co lidé dělají, a ne jejich národnosti. Vzdělávací systém většinu jejich kamarádů ze školy naučil, že by se měli někoho bát protože je Arab, ne protože je špatný člověk. Ptám se, zda nejsem nezodpovědný, jestliže vychovávám děti v neexistující realitě? Jenomže můj sen je, aby realita, kterou jsem vytvořil doma, která je bilingvní, binacionální, demokratická, byla realitou i venku. To je můj sen. Podaří se to? Nevím. Řeknu vám, čeho se obávám. Neobávám se toho, že moje představy jsou správné nebo špatné. Jako historik ale vím, že v morálně špatné situaci nepřichází změny skrze příjemná vyjednávání, ale skrze katastrofy. A někdy potřebujete katastrofu, která přeorganizuje lidské životy. Doufám, že to nebude nezbytné, ale v případě Izraele a Palestiny si tím nejsem jistý. Vím, že moje děti budou uplatňovat to, v co věří, protože tak byly doma – nikoli ve škole - vychované. Opravdu věří, že jejich arabští i židovští přátelé jsou stejní a je jim jedno ,jestli budou žít v židovském státě, ale chtějí žít v demokratickém státě. Problém je, že drtivá většina lidí kolem nich neuvažuje stejně. Jejich životním úkolem je změnit to. Spousta jejich palestinských přátel, které znám, měla podobnou výchovu.

MK:
Zkusme si představit jeden stát mezi řekou Jordán a Středozemním mořem, kde žije padesát procent Židů a padesát procent Arabů. Pak bychom měli volby, vytvořila by se vláda. Co kdyby Židé zůstali v tomto státě menšinou? Soudě podle podobných situací a režimů , jak byste garantoval, že nová většina se nebude chovat tak jako v jiných zemích? Bojím se, že arabské jaro je strašidelná představa. Samozřejmě to nejde srovnávat, protože v Sýrii, Libyi nebo Egyptě nejsou Židé, ale mluvím o situaci menšin, hlavně arabských křesťanů, protože jsou menšinou v rámci svých společností. Nevidím, že by se jejich situace zlepšovala, naopak vidím velmi radikální elementy, jejichž síla a vliv roste. Neboť celkový zmatek vždy ohrožuje slabé nebo menšiny. Znovu říkám, že nemám nic proti Vašemu teoretickému konceptu, ale jen těžko si dovedu představit, jak by mohl fungovat.

IP:
Pamatuji si, jak mi běloši v JAR, vysvětlovali před pádem apartheidu, že v den, kdy se Mandela stane presidentem, všichni běloši budou povražděni. To se nestalo. Myslím, že strach je reálný, ale také manipulovatelný. Je částečně oprávněný a částečně neopodstatněný. Strach je něco, co je třeba brát vážně, čímž se snažím říct, že ačkoli já sám strach nemám, nemyslím, že se mi žilo hůř v zemi, kde by měli většinu Arabové, o čemž jsem se přesvědčil. Chápu, že hodně Židů by to vidělo jako přinejmenším znepokojující vývoj. Uznávám jejich obavy , ale vím, existuje mnoho mechanismů, které by je minimalizovaly. Realitu v Izraeli, kde fakticky existuje jeden stát místo bývalé Palestiny, už nelze změnit. Tento stát je kontrolován Izraelem, ne však demokraticky. Nedá se to změnit za den. Pak byste měl pravdu, bylo by to chaotické, plné pomsty a celkově velmi nebezpečné. Dá se to však udělat postupně a precizně. Nejsem toho velký příznivce, ale kdyby například všichni souhlasili s binacionálním státem, pak bychom získali model demokracie, který nezávisí na poměru 1 člověk = 1 hlas, ale na dohodě, která respektuje dvě národní hnutí nebo skupiny a jejich právo na existenci nebo autonomii, což je daleko lepší situace než nyní. Není to moje optimistické nebo nejlepší řešení, ale dal bych tomu přednost před tím, co máme nyní. Myslím, že s dlouhým procesem změny roste i důvěra. Hlavní problém, proč je pro mě tak obtížné vysvětlit to Izraelcům je v tom, že nesdílím tuto absenci důvěry u mých palestinských přátel. Nehledě na arabské jaro, lidé s kterými jsem vyrostl a moji blízcí kamarádi, jsou lidé, se kterými opravdu by se opravdu dal budovat stát. Jsou to křesťané i muslimové a za žádných okolností nevidím, že by si přáli žít, jak říkáte Vy, v arabském národním státě, který se chce zbavit Židů a diskriminovat. Ti lidé nejsou takoví. Je to jen domněnka, že pokud jste Palestinec ( a nikoli palestinský křesťan),je vaším cílem zabíjet Židy, vyhnat je , nesdílet s nimi zem. Myslím, že základní impuls pro Palestince, určitě pro ty, kteří žijí v Izraeli i ty na Západním břehu, je touha po normálním životě. Nemyslím, že na dalších 20 let plánují pomstu, nemyslím, že sní o dnu, kdy pojedou do Haify a pověsí na strom Ilana Pappého. Nemyslím, že plánují tohle, ale spíše jim jde o to, být plnohodnotným občanem, o to abych mohl jet z Ramalláhu do Betléma, aniž bych byl pětkrát zastaven, o to aby moji rodinní příslušníci nebyli ve vězení, ale doma. To je sen Palestinců, jsou to přece lidé a toto je normální lidský impulz. Samozřejmě: pokud okupace a útisk trvá dlouho, nepopírám, že se objevují radikální elementy, snící o pomstě a používající násilné prostředky ke změně stavu. Tyto skupiny však ztrácejí podporu a popularitu, jakmile je naděje, že okupace a útlak skončí. Jedno je spojeno s druhým. Hamas ( nebo cokoli Hamas reprezentoval ) nebyl příliš oblíben v době, kdy si Palestinci mysleli, že existuje naděje na opravdové vyřešení konfliktu., jak tomu bylo v počátcích mírového procesu v Oslu. Začali být znovu silní, když bylo zřejmé, že mír je v nedohlednu, protože pak se zkouší nové možnosti. Pro mě to není teorie, ale realita. Přinutilo mě to udělat něco co politici neradi dělají, odvodil jsem z mého osobního života něco obecného, protože nechci aby mi obecný život diktoval jak mám žít svůj život. Myslím, že je to něco, co se v Izraeli tvoří v každém případě, u Židů i Palestinců. Opravdu tam nejsou dva státy, vy jste tam byl. Nejsou. Je jen jeden stát a pokud je to lidem dovoleno, žijí v přátelství. Na obou stranách najdete militantní síly, které mluví o zlu a násilí. Máme ale i rodiče na obou stranách, kteří spolu mluví o budoucnosti. A obě strany si uvědomují, že představa vlastní vyvolenosti je to, co se považovalo za studené války za tzv. MAD, (mutual assured destruction ) .

MK:
Myslím, že je jasné, že se na něčem shodneme a na něčem ne. Hlavně bych zopakoval, že rozlišuji mezi lidmi a režimem, protože vím z vlastní zkušenosti, že ačkoli komunistický režim v Československu byl hrozný, nevypovídá to ještě nic o lidech, kteří tu žili. Většina s režimem nesouhlasila, ale někteří ho ze strachu podporovali, a všechno co chtěli, bylo žit normální život. To je běžné. Různíme se v názoru na realistické řešení tohoto problému, což možná souvisí se známou otázkou, zda byla první slepice nebo vejce. To mi připomíná rabínskou diskusi na téma, jak dosáhnout míru. V Tóře se říká, že Abraham hloubí studny a Filištíni přijdou a zničí mu je. Pak Izák kope znovu a dojde ke sporu o studnu Sidna, dosáhnou dohody. A diskuse se vede o tom, co bylo předpokladem míru, jestli smír měl být nabídnut nejdřív nebo jestli měli trvat na svém a mír by přišel postupně. Toto jsou dvě legitimní možnosti a myslím, že bychom se mohli posunout dál.

IP:
Ano, prosím.

MK:
Pokud dovolíte, toto má více společného s BDS, kampaní bojkotu, což jak rozumím je nyní vaše hlavní motivace. Neobáváte se, že podpora těchto opatření může mít nežádoucí důsledky, nebo se to obrátí k horšímu, ve smyslu starých antisemitských předsudků. Všichni lidé nejsou jako Vy, spousta jich Židy nenávidí a vítají jakoukoli příležitost k jejich napadání. Takže možná takové výzvy mohou podnítit i tento trend, který považuji za velmi negativní.

IP:
Dobře, to je dobrá morální otázka. Pokud Židé dělají ve jménu židovského státu nebo židovského národního hnutí něco, co by neměl, jestliže zabíjejí, vysídlují, porušují lidská a občanská práva, měl bych snad já mlčet, protože by kritika těch, kdo tak jednají, byla vítána antisemity? Myslím, že hodnoty lidských a občanských práv jsou důležitější než hodnoty židovského kmene. Něco takového nikdy neakcepuji. Jeden z problémů židovského náboženství je podle mě myšlenka vyvoleného národa, exkluzivita. Nemyslím, že je vhodné chodit po světě a říkat: my jsme vyvolený národ, my máme vyšší morálku než vy. Je mi mnohem bližší skrytá interpretace judaismu, tady vnímám sám sebe jako Žida. Myslím, že existuje universalistické poselství judaismu, které se vyvinulo ve 14. a 15.století, ke kterému mám blízko. Převládala v něm myšlenka, že Židé jsou součástí celku a měli by zlepšit život každé společnosti, ve které žijí, tím, že jí seznámí s ideály rovnosti, vědění, svobody apod. Na základě této mé interpretace judaismu je pro mě nutností, abych jakkoli zabránil porušování lidských a občanských práv. Ať už to dělají Židé, křesťané nebo muslimové. Nyní to řeknu z jiné stránky. Řekněme, že jsem velmi znepokojen islamofobií, což je také velmi významná součást naší reality. V této zemi stejně jako v dalších. Islamofobie je stejně špatná jako antisemitismus. A řekněme, že se mi nelíbí, jak se Irán chová ke svým občanům, a to se mi skutečně nelíbí. Měl bych snad zmírnit kritiku Iránu, protože nechci podnítit islamofobní nálady? Nikdy mi nikdo neřekl, zmírni kritiku muslimského režimu, protože by to mohlo podnítit islamofobii. Podobně tedy nebudu ignorovat svoji potřebu kritizovat Izrael, nebo, pokud by to bylo možné, zastavit jeho aktivity, protože by to údajně mohlo podpořit antisemitismus. Musím říct, že Izrael zneužívá asociací mezi kritikou Izraele a antisemitismem. Antisemitismus existuje, je to starý fenomén, který se zrodil dávno před vznikem státu Izrael a bohužel si nemyslím, že bude snadné se ho zbavit. Nejsem si jistý, jestli mu Izrael nenapomáhá. Jako Izraelec jsem znepokojen ze spojení evropského antisemitismu , tedy přání nevidět Židy v Evropě, a sionistickým snem rovněž nevidět Židy v Evropě. Toto spojení mě hodně znepokojuje. Přemýšlel jsem o tom , když jsem navštívil Židovské muzeum v Praze, což je velmi jímavé místo, a viděl jsem jména osmdesáti tisíc Židů, kteří byli zavražděni. Z toho by plynula domněnka, že nejlepším řešením pro české Židy, bylo vytvoření židovského státu v Palestině. Pomyslel jsem si, že je to velmi bizarní logika. Mělo by být logické, že pokud došlo k vraždě osmdesáti tisíc Židů tady v Praze, měli byste nabídnout jejich příbuzným život v nové Praze, než jim říkat, aby šli jinam. Je to jako pokračování myšlenky: samozřejmě, že vás nechceme vyhladit, ale bude lepší, když budete mimo Evropu. To mě hodně znepokojuje. Protože já pocházím z třetí generace v Izraeli. Je to můj domov, moji rodiče pochází z Německa, ale Německo není můj domov. Můj domov je Izrael. Mám mnohem více společného se svými palestinskými a izraelskými přáteli než se svými německo-židovskými nebo americko-židovskými příbuznými. To nechávám za sebou a chci vybudovat společnost, kde se systém chová jinak. Nemám sílu zastavit ho v tom, co dělá, takže prosím okolní svět, aby přitlačil na izraelskou vládu, aby ji zastavil. To je myšlenka BDS. Jsem příjemně překvapen úspěchem tohoto tlaku na změnu reality v Jihoafrické republice. To je moje pointa, která nemá co dělat s antisemitismem. Je to o tom, zdali máte sílu udělat zevnitř něco, co by změnilo znepokojivou skutečnost. To je ta otázka. Jak legitimní bylo např. jednání Čecha, který považoval události roku 1968 za neakceptovatelné, aby odešel na Západ a snažil se podnítit nátlak na Sovětský svaz. Samozřejmě, pokud někdo nesouhlasí, že Izrael je represivní stát nebo nevidí situaci, tak jak ji popisuji já, pak chápu, že výzva k okolnímu světu vypadá jinak. Je to o analýze a prognóze. Pokud neakceptujete moji analýzu, pak se prognóza může jevit jako velmi podvratná, protižidovská. Pokud sdílíte moji analýzu, pak moje prognóza, což je BDS, může být legitimní.

MK:
Ano, přesně tady se naše názory různí. Zpět k tématu antisemitismu nebo spíše historii Židů: já nejsem Žid, takže se na situaci dívám z venku. A pokud se dívám na historii evropských Židů, měla různá období, ale vždy byli Židé v menšině. Vidím jeden zajímavý fenomén; zatímco křesťané dominovali Evropě, byli Židé považováni za nepřátele boží apod., takže byli diskriminováni, ale existovala i úniková cesta. Pokud se chtěl Žid stát respektovaným členem komunity, mohl si vybrat konverzi, a odmítnout své židovství. Mohli být stále nedůvěryhodný , ale alespoň tu byla ta možnost. S osvícenstvím se Židé a židovské náboženství staly znovu nenáviděnými a zbytek společnosti po nich vyžadoval odmítnutí židovství a asimilaci. Dobře, nefungovalo to úplně dokonale, viz. např. Dreyfusova aféra anebo u nás hilsneriáda. Toto byly ale výjimky. Dnes vidím podobný scénář -většinová společnost opět chce po Židech, aby se vzdali svého původu, chtějí-li být akceptováni. Co když je židovský stát se všemi svými chybami a potřebou nápravy, znovu vnímán okolním světem jako prototyp nepřátelského Žida? Kritika Izraele je podle mě naprosto disproporční v porovnání s ostatními nepravostmi ve světě. V tomto podle mě tkví něco nezdravého. Jak byste na to odpověděl?

IP:
Když jste mluvil, přemýšlel jsem o třech bodech. Za prvé je velmi bizarní, že největší příznivci Izraele v Evropě upřednostňují boj za práva Židů žít v Palestině a ne v Evropě. To je pro mne docela překvapivé. Vy prakticky říkáte; co se dá dělat? Židé se chtěli asimilovat a pak přišel nacismus a antisemitismus, takže si musíme připustit, že nelze akceptovat Židy v Evropě. Bude o mnoho lepší, když odejdou do Asie, na Blízký východ. Přijde mi to neskutečné. Pokud bych byl německý křesťan, bojoval bych za práva Židů, aby byli rovnoprávní v Německu, ne kolonizátoři v Palestině. Snadno si představím německého křesťana, který nebyl nadšen Židy, ale nebyl přívrženec nacistů, jak by si řekl, že mnohem lepší než vyhlazovací tábory je odjezd do Palestiny. Židé by byli pryč a my bychom nebyli zločinci. To však je historie, na tom už se nic nezmění. Jak jste řekl, Vy nejste historik, já ano, a proto jsem do toho zatažen. Izrael je nyní faktem a Vy se oprávněně ptáte, jestli antisemitismus rovná se antiizraelismus. Myslím, že vaše analýzy jsou nesprávné. Vy tvrdíte, že Izraele je kritizován, protože je to židovský stát.

MK:
Ano.

IP:
Vy nezmiňujete skutky, které Izrael páchá. Jedna velmi důležitá skupina, kterou bychom se měli zabývat, jsou progresivní Židé, ne křesťané. Křesťané mají s judaismem problém a uvažují nad možnostmi mezi zmizením Židů a čekáním na Soudný den, kdy by Židé buď konvertovali na křesťanství ,nebo by byli ugrilovaní v pekle. Ale progresivní Židé jsou důležitá skupina, protože do roku 1967 byl Izrael vším o čem snili, socialistický, demokratický, židovský. Myslím, že v roce 1948 si nebyli lidé vědomi toho, co Izrael dělal, nebyla televize a bylo to více ukryté, ale po okupaci Západního břehu se všechno stalo otevřenou knihou. Čím více se progresivní Židé zabývali tím, co Izrael dělá, tím méně s ním chtěli být identifikováni, a pokud se podíváte blíže na kořeny solidárního hnutí s Palestinci a hlavní známé propalestinské iniciativy na Západě, pak rovněž volají po BDS akci. Podíváte-li se na příběhy těchto lidí , uvidíte dvě zajímavé věci. Jednak je mezi nimi velké množství Židů. A pokud se podíváte na jejich životopisy, zjistíte, že to byli do roku 1967 sionisty. Jejich názor změnilo chování Izraele na okupovaných územích. Nestali se z nich sebenenávistní Židé, protože by bývali prošli nějakým kurzem. Jen se nedokázali identifikovat se skutečností. Druhá typická věc je, že tito lidé byli průkopníky hnutí proti rasismu na jihu Spojených států, proti diktátorským režimům v Latinské Americe a proti jihoafrickému apartheidu. V roce 1968 by bezpochyby pochodovali za Československo. Lidé, kteří dnes vedou propalestinské hnutí solidarity, jsou pokračovatelé jiných hnutí za spravedlnost. Nejsou to pokračovatelé antisemitských hnutí. Právě naopak, musím Vám říct, že možná to není samozřejmé v Československu, ale v Británii ano. Příslušníci extremistické pravice v Británii, Defense League, chodí na každou demonstraci zahalení v izraelských vlajkách. Extremistická pravice v Evropě se identifikuje s Izraelem více než extremistická levice, a to z jasných důvodů - protože si myslí, že jsou partnery v bitvě proti islámu. Vidím nebezpečí, o kterém jste mluvil, a vím, že někteří aktivisté v propalestinské kampani jsou antisemité, což říkám naprosto otevřeně. Myslím, že Palestinci někdy tento element nevidí, a jsem tím znepokojen stejně jako Vy. Ale nemyslím si, že hlavní impulz je veden antisemitismem, nýbrž universalistickým smyslem pro spravedlnost. A tím skončím. Máte pravdu, že v porovnání s mnoha místy na světě Palestina na tom není nejhůře, ale kdy si vezmete posledních sto let, tak je to poněkud smutný příběh. Co se stalo včera v Palestině, není tak hrozné, jako co se stalo v Damašku, souhlasím. Ale co Izrael udělal Palestincům, od 1882 do dneška , je hodně špatné. Byla to země, která měla původní obyvatelstvo, které už tam skoro není. Čtyřicet pět let vojenské okupace? Kolik je okupací v moderních dějinách, které trvaly čtyřicet pět let? Jak může i ten nejosvícenější kvaker být osvíceným po čtyřiceti pěti letech bytí okupantem? To je nemožné. Respektujme tedy, že lidé na Západě a jinde chtěj Izrael zastavit. To je moje analýza.

MK:
Dobře. Mimo jiné jsem viděl i pravicové radikály pochodovat s palestinskými vlajkami, protože to podporuje jejich nesnášenlivost. Existují různá vyjádření. Rád bych vám ale položil jinou otázku ohledně práva Židů žít v Zemi izraelské, pokud to tak mohu nazvat. Vy mluvíte o kolonistech a okupantech, ale nemají snad vzhledem ke své historii právo být jako židovská komunita na místě, které je tolik spjaté s jejich dávnými dějinami?

IP:
Jsou tu dva body. Ten první, že sionismus se zrodil jako velmi ušlechtilé hnutí za národní identitu, a nejsem překvapen, že Židé, kvůli nemožnosti asimilace v Evropě, se předefinovali nejen ve smyslu náboženství, ale i národního hnutí. Vidíme oživení nejen historie, jazyka, ale i domoviny. Není náhoda, že byla vybrána Palestina. Ale jak asi víte, Palestina nebyla jediná možnost. Dokonce i sionisté si byli vědomi, že když jste někde žili před dvěma tisíci lety, vaše spojení s tou zemí není takové, jako těch, kteří tam žijí. Nikdo by nechtěl zažít to, co Palestinci: někdo vám buší na dveře a říká:“ Promiňte, já tu žil před dvěma tisíci lety, dal byste mi prosím půlku vašeho domu?" To by bylo trochu absurdní. Nejde o to, zda Židé, kteří se začali vidět jako národní hnutí, mají nějaká práva nebo vazby na Palestinu. Odpověď zní ano, samozřejmě mají pouto k této zemi a právo praktikovat zde své náboženství. Ale Vy víte stejně jako já, že ultraortodoxní Židé by vám řekli: nikdy jsme neměli problém žít v Palestině, a proto nepotřebujeme sionistický stát. To je jejich hledisko, neříkám, že moje. Je více způsobů, jak tuto vazbu zužitkovat. Otázka je, co uděláte, když máte takový nárok, ale žije tam někdo jiný. Řekněme, že v to věříte. Jenomže sionismus nebyla jen odpověď na problém Židů, objevil se totiž v době kolonialismu. Dnes mluvíme o kolonialismu jako o negativním fenoménu, protože máme jiné cítění, ale koncem devatenáctého století, kdy se sionismus vznikl, kolonialismus nebyl vnímán negativně. Ve skutečnosti Herzl a první sionisté, kteří psali německy, mluvili o kolonizaci Palestiny a první židovské osady nazývali koloniemi. To se jazykově nepovažovalo za něco negativního. Sionismus na konci 19. století považoval sám sebe za kolonialistické hnutí, ale nechtěl být spojován s kolonialismem po druhé světové válce, protože vnímání kolonialismu se změnilo. Historický fakt se ale nezměnil. Židé, kteří přijeli do Palestiny (bez ohledu na svůj vztah k této zemi) přišli jako osadníci odjinud. Původní obyvatelé byli Palestinci. Ano, Palestinci jako původní obyvatelé na tom byli lépe než původní obyvatelé jinde, jako např. v Americe, Austrálii nebo na Novém Zélandě. Nebyli vyhubeni, ale vztah byl velmi komplikovaný. Proto myslím, že vztah Židů k Palestině má dvě úrovně. Jedna už opravdu není důležitá. Omlouvám se, nechci být hrubý, ale je to ta, kterou jste vyzdvihl Vy. Mají Židé vztah k Palestině a mají na ní nárok? Ano, mají. Ale mají kvůli tomu právo někoho vyhánět? Moje odpověď zní ne. Nyní máme třetí židovských osadníků, kteří se stali organickou součástí tohoto místa. Jaké mají právo tam být? A k svému velkému potěšení mohu říci, že toto je nejzásadnější změna ve vztahu Palestinců k Izraelcům: že oni třetí tu třetí generaci přijímají. Řeknu to jinak, kdybyste přijel před dvěma lety z Prahy, usadil byste se v Palestině, myslel bych si, že jste v mé zemi vetřelec. Mohl bych vás chtít vyhnat. Ale pokud jste už třetí generace, je představa vyhnání nerealistická. A myslím, že toto vědomí, že je to nerealistické, chápou čím dál víc i Palestinci. Je to palestinská záležitost, proces, se kterým se budou muset vyrovnat. Budou muset akceptovat, že nehledě na počátky sionismu izraelští Židé za počátky sionismu nemohou. Na druhou stranu bude muset sionistické hnutí pochopit svoji historii, pochopit, že je třeba jednat s místními lidmi. Většina izraelských Židů se na Palestince stále dívá jako na tolerované vetřelce. Ne, to oni musí tolerovat nás. Oni jsou ti původní, ne my. Myslím, že stejně jako jinde, to bude bolestivé usmíření, ale pokud začneme na správném místě, může to skončit dobře. Je jedno zda sionistický projekt byl záměr nebo ne, to je pro naši diskusi s ostatními historiky bezvýznamné. Uvědomuji si - ať už mám pravdu nebo ne-, že ta populace byla vysídlena násilně. Řekněme, že se mýlím, řekněme, že izraelská verze je správná, že Palestinci byli šťastní, že mohli odejít. Když požádáte někoho, kdo někde žil pět set let a záleží mu na tom, aby odešel, tak snad beze všeho odejde? Řekněme, že to je pravdivá verze a já, že jsem lhář a podvodník. Jenomže o faktu, že se chtěli vrátit a my jsme jim to nepovolili, není sporu. Izrael oficiálně tvrdí, že nepovoluje návrat uprchlíků. O tom není sporu. Je důležité pochopit, že se usmíříte tím, že dovolíte lidem, aby se vrátili. Pokud americký Žid, který se narodí zítra, bude smět přijet do Izraele jako jeho občan, musíte dovolit i Palestinci, který v Izraeli žil, aby se vrátil. Pokud to nekladete na stejnou rovinu, bude velmi obtížné pro Palestince přijmout to, o co je žádám. Já bych je žádal, aby uznali i právo dalších Židů narozených v Praze, aby mohli považovat za svou domovinu Izrael a ne Českou republiku. Potřebujeme však spravedlnost, protože oba požadavky jsou oprávněné. Já nepopírám právo Židů na Palestinu. Já se jen obávám, že Židé odmítají právo na Palestinu Palestincům, to je můj problém.

MK:
Ještě k tématu etnických čistek, vyhánění a vysídlování. Skutečně obdivuji hloubku humánnosti a motivace Vašeho postoje. Svědčí to o velké citlivosti, kterou mají Židé vůči porušování lidských práv. Možná je to až příliš velký cíl k dosažení v praxi. To je možná jeden z problémů. Co mě napadá, když slyším o etnických čistkách? Za prvé , že to bylo použito v Jugoslávii v 90. Letech, a víme, jaké hrůzy se tam děly. S touto situací je to však nesrovnatelné. Také přemýšlím o situaci v mé zemi. Na konci druhé světové války jsme tu měli 3 miliony Němců. Byl tu jasný plán zbavit se jich. Dnes tu nenajdete žádné Němce. Takže ať už nazýváme etnickou čistkou cokoli, toto byl případ jejího dokonalého provedení, který skončil vyhnáním všech Němců a vytvořením etnicky homogenní České republiky. Během tohoto procesu se děla zvěrstva, prováděná Čechy. A my jsme stále ještě nedošli tak daleko, kam jste došel Vy v Izraeli v pojmenování těchto témat. Naše národní svědomí tím stále trpí. Myslím, že pokud všechny nešváry minulosti nejsou ventilovány otevřeně a upřímně, vytváříme si rezervoáry nových předsudků a nesnášenlivosti. Nedávno jsme měli presidentské volby, v nichž se překvapivě objevila otázka odsunu sudetských Němců před 70 lety. Četl jsem komentáře v německém tisku, vyjadřující překvapení, že volby v České republice nejsou o budoucnosti, ale jsou ovládané minulostí z dob před 70 lety. Podle mě je tomu tak proto, že tento problém nebyl nikdy ventilován. Václav Havel se o tomto tématu pokoušel mluvit, ale byl umlčen, protože naše společnost není na toto téma připravena. V Izraeli nemáme tento případ vysídlení populace nebo etnických čistek. Izrael se o ně mohl pokusit, nevím, v tom se historici neshodnou. O některých věcech není sporu, ale faktem je, že v Izraeli i na okupovaných územích Arabové stále žijí. Kdybych chtěl být cynický, mohl bych říci, že kdyby Izrael býval vyhnal kompletně všechny, pak by neměl problém, zda být státem židovským nebo demokratickým. Já se to jen snažím dát do kontextu, neříkám, že to je akceptovatelné. Jsou jiné transfery populací, které se udály hlavně po druhé světové válce ve velkých rozměrech. Myslím tedy, že bychom měli uvažovat v tomto kontextu.

IP:
Já bych byl velmi znepokojen. Tudy pro mě cesta nevede. To je názor mého bývalého kolegy Bennyho Morrise, že by bylo bývalo lepší, kdyby Izrael vysídlil všechny Palestince a neměli bychom problém, což je nesmysl. To je jako říkat, že kdyby Němci zabili všechny Židy, nikdo by je nemohl z ničeho vinit, protože by to nikoho neznepokojovalo. Myslím, že je rozdíl mezi etnickými čistkami v Palestině a historickými případy, které jste zmínil. Jsou tam některé podobnosti, ale je tu jeden velký rozdíl. Pokud by myšlenka výhradně židovské Palestiny byla skutečně otázkou minulosti, pak by bylo o mnoho snažší urovnat se s ní. Ať už bychom přijal menšiny nebo ne, bylo by to lehčí. Nikoli proto, že sto padesát tisíc Palestinců z jednoho milionu smělo zůstat. Takže to není tak šlechetný čin. Jako historik se stále zabývám důvody, proč někteří mohli zůstat a většina byla odsunuta, ale souhlasím: je to historické téma. Zneklidňující na izraelských etnických čistkách je fakt, že stále neskončily. Od r. 1967 do dneška bylo z území Velkého Jeruzaléma, které Izrael pokládá za sve území de iure (nehledě k tomu, že předtím bylo součástí Západního břehu) vysídleno přes dvě stě padesát tisíc Palestinců. Nikoli stejným způsobem jako v 1948, tedy že se nesměli vrátit, ale že byli odsunuti na Západní břeh. Toto bude pokračovat a myslím, že nám uniká hlavní věc, kterou nejsou etnické čistky roku 1948. Hlavní důvod, a to je rozdíl mezi Českou republikou a Izraelem, je důvod etnických čistek. Chápu, ale neobhajuji, že českým motivem, pardon- československým, pro vyčištění Sudet od německé populace byl historický kontext roku 1945. Kdyby náhodou v té oblasti bylo dnes dvě stě tisíc Němců a v roce 2013 by čeští polici řekli, že je třeba je odsunout kvůli tomu, co se stalo za druhé světové války, lze předpokládat, že by většina Čechů řekla: ani náhodou, toto není ospravedlnitelné. Toto Izraelci neříkají, protože i ti nejliberálnější sionisté, a vy to víte, pro dobro věci z jejich pohledu tvrdí, že potřebujeme židovskou většinu, abychom byli demokratickým státem. Takže co uděláte, abyste měli židovskou většinu? Levice v Izraeli říká, že jsme ochotni vzdát se některých území, abychom udrželi demografickou většinu. Co když to nebude fungovat? Co uděláte? Zabijete každé třetí arabské dítě? Jednou jsem se zeptal politika ze Strany práce, nikoli pravicového politika. Nastínil jsem mu velice rozumný scénář, že umožníte-li dvoustátní řešení, a on se mnou souhlasil, v 2022 nebo 2025 nebudou mít Židé většinu ani v Izraeli. Takže co uděláte? On nevěděl, tak jsem řekl: zabijeme každé druhé arabské dítě. On řekl, ne ne, ani náhodou. Tak tedy vysídlíme každou druhou arabskou vesnici. Odpověděl :“Myslíš, že jsme zločinci“? Tak navrhni nějaké řešení, řekl jsem. A on neměl odpověď. A já nevím, jaké má řešení. Proto říkám, že lze rozumět židovské posedlosti židovskou většinou a pravděpodobně se shodneme na historických důvodech, ale nemůžeme odhlédnout od morálních důsledků takového požadavku. Nedá se to ignorovat. A povede to k nenávisti vůči Izraeli. Pokud jste dobrý člověk, který miluje Izrael a Židy, budete mít problém, protože politické řešení neexistuje. Palestinci budou mít i nadále děti, budou chtít žít v Palestině, takže jednou tam Židé nebudou většinou. Co uděláte potom? Chcete nadále provádět etnické čistky? Myslím, že co izraelští politici dělají, není záměr. Pokračují s etnickými čistkami v Palestině v menším měřítku, protože chtějí oddálit okamžik, kdy bude jasné, že všechny možnosti jsou ztraceny. Pokud jste slyšel projevy Benjamína Netanyahu a dalších, a myslím, že mají pravdu: pro ztrátu židovské většiny není třeba, aby měli Palestinci 50 procent. Netanyahu řekl, a myslím, že většina izraelských stratégů s ním souhlasí, že pokud v židovském státě budou mít Palestinci více než 30 procent, bude to konec židovského státu. Takže nemusíme čekat ani na demografickou revoluci. Toto je opravdové téma, a nikoli, zda Ilan Pappé je anebo není antisionista. To není důležité. Důležité je, že moje morální řešení je jasné. Nezáleží na tom, jestli máme 50 procent nebo 30 procent. Vám na tom záleží. Vy jste posedlí počítáním Arabů v židovském státě. To je nezdravá a pošetilá posedlost. A pokud se mě ptáte na děti, nechci, aby žily v zemi, kde politici neustále počítají, kolik v ní žije Arabů. Chci, aby počítali, kolik je peněz v rozpočtu pro lidi.

MK:
Děkuji mnohokrát.

IP:
Děkuji mnohokrát.

MK:
Myslím, že nejsme schopni dobrat se nějakého řešení.

IP:
My jsme dvě individuální osoby.

MK:
Já jako křesťan bych si dovolil říci, že až konečně příjde Mesiáš, bude pravděpodobně jediný kvalifikovaný, kdo nastolí řešení z hlediska věčnosti. Děkuji mnohokrát za vaše názory. Oba souhlasíme, že v něčem spolu nesouhlasíme, ale doufám, že na obou stranách bude více lidí jako Vy , kteří budou pracovat na spravedlivém a mírovém řešení.

IP:
Děkuji, bylo mi potěšením mluvit s vámi.

Milan Nakonečný / Michal Semín  - spustit debatu.
Projevy krize spatřují v různých projevech stavu společnosti - ať jde o vysokou politiku, kde se dotýkají kauzy Ladislava Bátory a Karla Schwarzenberga nebo funkce rodiny, jako základu státu. Pokoušejí se o pojmenování příčin současného stavu, kdy ustoupení od původních demokratických ideálů směrem k multikulturnímu liberalismu spatřují jako největší hrozbu potenciálního rozbití principů, na nichž byl budován staletý řád. Zároveň se pokoušejí pohlédnout na možný budoucí vývoj a nabídnout divákům své představy o tom co nás čeká a nemine.

3:50 demokracie deklarovaná a praktická
5:50 demokracie a oligarchie, „za fasádou dne“
8:20 volení zástupci lidu jsou lobbisté, legalizovaný zločin
9:10 demokracie, otázka, zda vládci vládnou v zájmu lidu
11:00 dvě velká tabu: 1) nacionalizmus, 2) pozitivní rasismus
16:30 mediální mainstream vytváří kulisu nebezpečnější než v době komunismu
17:40 vše tradiční se boří
20:00 kritika TOP-09
21:20 dvě strany rozkradly majetek
22:40 národní identita
24:30 hospodářské direktivy EU
25:10 k nacionalismu se hlásil i Ferdinand Peroutka („což se dnes nikde neobjeví“)

Pozn. Evropský rozhled: „Závěrečná pátá kapitola je věnována nacionalismu. Podle Peroutky jde o přirozený cit lidí spojených historií a společným zájmem. Pokud je však nacionalismus nacionalistický, dochází k politickému využívání národního citu, a ten mohl Peroutka zažít na vlastní kůži.“ Více viz zde: Recenze knihy „Ferdinand Peroutka, Johannes Urzidil, O české a německé kultuře“

Odkaz na původní Peroutkovu Přítomnost, č. 3/1938 (19. leden 1938): Něco o českém národu a o židech (PDF).

Odkaz na archiv Peroutkovy Revue Přítomnost.
25.50 extrém kosmopolitismu, rozpuštění národa
26:20 intelektuálové, Pehe: vytunelovaná demokracie

26:40 mentální plebejství (!)

27:10 mentální hulvátství

27:20 médiím vládne duch českých hospod (viz též text Média – intelektuální prostituce?)

27:30 nerespektování názorů druhých
28:00 typická pro média a politické diskuse je agresivita, útočnost
31:30 pozor na záměnu vůle lidu za zvůli davu
31:40 altruismus
32:00 motivace politiků pramení z egoismu
32:45 Max Weber: politika je boj o moc
33:00 politika slouží hlavně k zahojení komplexů politiků
33:20 sociální tupost, nezaměstnaní se musí hlásit na poště
33:30 mentální omezenost, poplatky u doktorů
34:00 sociální drzost
35:00 problém: není-li v politice dostatečná míra plebejství pak nezaujme
36:50 v 90. letech se ještě našli politici s dobrými motivy, posledních 6–7 let úpadek politiky
39:00 FED je soukromá finanční dynastie parazitující na státu
40:10 být politikem je stejné, jako být podnikatelem, politické strany jsou akciové společnosti, politika – zájem finanční skupiny, podnikání v oblasti organizovaného zločinu (mafiánství)
43:00 Rusové si chrání národní identitu
45:30 vážná krize demokracie, Nakonečný se domnívá, že jsme už překročili rubikon (!), že negativní vývoj už nelze zvrátit
46:30 krize demokracie vrcholí
46:50 TIP: kniha Patrick J. Buchanan: Smrt Západu – podrobná recenze zde: https://www.sky-tech.cz/ceniky/mujpohlednaknihupatrickajbuchanana.pdf
47:40 Nakonečný: nelze s tím hnout, konec … (!)
48:50 je třeba najít „nové“ staré cesty
49:40 problém ateismu spočívá v tom čím je nahrazen Bůh
51:10 Nakonečný: Změna už není možná
51:30 Hodnotový relativismus jako dogma
52:35 perspektivy vidím špatně
56:20 v jedné čtvrti města Mnichov nesměl být vánoční stromeček kvůli muslimům
57:00 příšerná duchovní degenerace, neschopnost odporu vůči negativním trendům doby, otázka identity Evropy
58:10 elity ve vedení současné Evropy se postavily proti tradiční identitě Evropy
1:00:30 EU, ideologické proudy, pochybný základ EU
1:01:50 intelektuální spiknutí, aby lidé spolknuli finanční zisky, které jsou za
1:02:40 globalisté konspirují
1:02:50 mnozí věří EU jako veliké ideji
1:03:25 utopický pohled
1:03:40 je třeba ukončit období lidstva rozděleného na národy a státy, je třeba vytvořit nového člověka, zruší se všechny hranice, které v dějinách vznikly, je zde až alchymistický pseudomystický prvek…
1:04:25 Panevropské hnutí, Richard hrabě Coudenhove-Kalergi, hlásí se k němu T. Halík
1:04:50 nový Evropan vznikne mísením tradic
1:05:20 vytvoříme novou rasu, která bude vládnout světu
1:06:05 svět bude řídit elita jakoby v zájmu všech
1:06:50 Evropa – tradice
1:07:45 princip minimálního blaha pro všechny
1:08:00 prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými
1:08:50 kritika amerických zahraničních intervencí, jen my „máme poslání“ předat náš model, tento model se musí rozšířit do celého světa
1:010:05 maximalizace zisku
1:10:20 otázka: Vidíte nějaké východisko pane profesore?
1:10:50 Je mi to líto, ale cestu a perspektivu nevidím. Úpadek tady je. Těžko mohu znásilnit svůj pohled, když všechny základní hodnoty jsou ohroženy. Zbývá naděje snad jen a pouze v občanské angažovanosti… Snad bude přibývat lidí, kterým nebude jedno, co se tady děje…
1:11:50 Kritizuji občanská hnutí, že jsou málo razantní. Pořádat happyendy, na které se z oken dívají úředníci z ministerstev, je směšné. Takto to není možné, to musí být tvrdý protest…Pokud tvrdý protest nepřijde, tak poměry se nezmění.
1:12:20 Tato vláda bude vystřídána jinou vládou, která se až tak moc lišit nebude. Zase se to zahnízdí, takže se s tím pohnout nedá. Nevyzývám k nějaké partizánštině, to v žádném případě, nebo k protiústavním činnostem…
1:12:50 Pokud nedojde k nějakému zvratu, k nějaké obnově, tak se obávám, že s tím nelze dělat nic.
1:13:20 Semín: Dovolím si nesouhlasit, myslím si, že narůstá počet lidí, kteří vnímají tyto problémy. Je důležité nenechat se zmást mediálními mystifikacemi
1:14:40 Odkud může přijít zvrat, jedině zdola
1:15:20 Sv. Augustin Aurelius (354–430), spis O Boží obci (lat.: De civitate Dei), tento spis je psán v době rozpadu Římské říše… Nepropadal beznaději, přestože vše kolem se rozpadalo. Píše opus v době beznaděje o světě, který se alespoň v některých aspektech uskutečnil…
1:17:10 Ve společnosti je velmi rafinovaně udržován pocit bezmocnosti, lidé mají dluhy, bojí se přijít o místo
1:18:50 Neumím si představit horší vládu…
1:19:30 Mladí lidé podléhají mediální manipulaci
1:20:25 Semín: nihilismus, skepse, myslím si, že zjištění, že jsou ve slepé uličce by u řady kriticky uvažujících mladých lidí mohlo vést k novému zájmu o klasickou filosofii…
1:21:00 Nakonečný: To by ovšem chtělo bojovat proti proudu, který je velice mocný…
1:21:10 V lidech je pěstován princip, který je velmi mocný, velmi záludný, tedy Carpe diem, užívej dne kdosi z toho ekonomicky těží… Principu „užívej si“ dnes slouží obrovský průmysl, televize, média…
1:21:25 Tento princip je nutný, aby to v těch vyšších patrech ekonomicky fungovalo…
1:21:35 Já bych tento úkol neváhal nazvat nadlidským úkolem, to by trvalo desetiletí, než by se dosáhlo zásadního obratu v duchovním životě…, aby občan volil poctivé lidi, ve kterých by rozpoznal altruismus…
1:22:10 Největší problém…, my kteří jsme věřili, že se poměry obrátí, že se dostaneme z toho duchovního marasmu komunistického režimu, že jsme přešli „z deště pod okap“.
1:22:30 Situace se nezlepšila, vidíme tady jiná zla, která vystoupila se změnou politických poměrů, zla, která jsou stejně odpudivá, např. sociální tupost, asociální činy…
1:23:00 Vývoj zklamal naše naděje…
1:23:10 Nakonečný v závěru cituje Karla Kryla: český primitivní kapitalismus má místo srdce břicho a místo duše tlamu
1:24:10 Semín: Je třeba kromě naší snahy také pohlédnout do nebes a prosit o pomoc…

Vladimír Špidla / Ladislav Jakl  -   spustit debatu. 
Co to je - důchod? Jak vznikl, komu byl původně určen? Tyto a další otázky divákům vytvoří historickou i sociologickou exkurzi umožňující lépe přistoupit k hlavnímu bodu debaty, kterým byla důchodová reforma, její smysl a účel. Pilíře, na nichž důchodová reforma stojí, jsou podle pánů Špidli a Jakla postavené na pevných nebo hliněných nohách? Mají lidé do druhého pilíře investovat nebo si vše mají raději důkladně promyslet s ohledem na skutečnost, že ze smlouvy nelze nijak odstoupit?

Boris Cvek / Ondřej Dostál  -   spustit debatu.
Nových léků, které by mohly pomoci pacientkám například s těžkým onemocním rakoviny prsu mnoho není. Boris Cvek a Ondřej Dostál spolu nahlížejí na možnosti protinádorové terapie. Je či není například levný lék antabus vhodný jako protinádorové léčivo? Jaké jsou mechanismy účinku a klinické testy? 

Pavel Kohout / Hana Marvanová  - spustit debatu.
Pavel Kohout, autor knihy Úsvit, ve které se pokouší zformulovat novou ústavu České republiky, debatuje s Hanou Marvanovou. Proč ekonom a publicista Pavel Kohout zvolil tuto formu aktivismu a nabídl veřejnosti svou vizi ústavy? To je současná ústava natolik špatná a nepoužitelná, že je potřeba ji opustit a vytvářet novou?

Jan Hrnčíř / Michal Ruman - spustit debatu.
Stále se měnící pohled na konopí, jako na rostlinu jednou užitečnou, pak zase škodlivou a nakonec zase užitečnou, přivedl do Debatního klubu osobnosti, které mají s tématem bohaté praktické zkušenosti. Jan Hrnčíř byl producentem filmu Rok konopí a Michal Ruman je žurnalista a lektor ekologické výchovy.

Vít Bárta / Radim Jančura - spustit debatu.
Vít Bárta a Radim Jančura se společně pokusili nahlédnout na problematiku dopravy v České republice. Nahlíželi na možná řešení silniční a dálniční infrastruktury a poskytli například svůj pohled na financování Českých drah, ČD Cargo. Pokusili se sdělit, kdo je dnes označitelný za viníka špatného stavu českých silnic a železnic a zda vidí nějaké řešení v blízké budoucnosti.

Karel Janeček / Pavel Uhl - spustit debatu.

Karel Janeček chce změnit volební systém. Pavel Uhl se ptá, zda je Janečkova koncepce reálná. Má nějaké nedostatky? Jak si Karel Janeček představuje průběh prosazení nového volebního systému a v čem vidí možná úskalí Pavel Uhl?

 

Zdeněk Kratochvíl / František Fuka - spustit debatu.
Zdeněk Kratochvíl, filozof, zaměřený na dějiny filosofie a na filosofii vědy debatuje na téma film a počítačové hry, jako obraz světa s filmovým recenzentem a tvůrcem počítačových her Františkem Fukou. Jsou filmy pro společnost něčím přínosné? Nebo byla společnost antického Říma stejná jako ta dnešní? Co je horší? Hrát vyvražďovací hru nebo být divákem drsného filmu, či sledovat zápolení gladiátorů na vlastní oči.

 Ilona Švihlíková / Jiří Svoboda - spustit debatu.
Ilona Švihlíková a Jiří Svoboda ve své debatě vycházeli z textu "Proč je ČR kolonie?" autorky Švihlíkové. Kořeny problémů účastníci debaty spatřují hlavně v ekonomické rovině, ve vytvořených nadnárodních institucích majících za jediný cíl maximalizovat zisk v zemích, jako je ČR, bez ohledu na následky a v neschopnosti národních elit této skutečnosti vzdorovat.

Jan Kavan / Zora Hesová - spustit debatu.
Problematika Blízkého východu je v souvislosti s aktuálními událostmi v zorném poli médií celého Západního světa. Jan Kavan a Zora Hesová se společně pokusí předestřít svůj pohled na procesy eufeministicky nazývané v médiích jako arabské jaro. Zda se jedná o demokratizační vývoj či jde o něco jiného a jestli je Západ schopen správně chápat podstatu věci.

spustit debatu  -
Ekonomka Květa Pohlhammer Lauterbachová společně s Ludvíkem Šuldou, analytikem  KSČM, otevřeli témata vztahující se ke komunistickému ideálu, jeho aktuální podobě a formách jeho prosazení. Pro řadu občanů ČR je dnes KSČM stranou, kterou si spojují s obdobím před rokem 1989 a i proto se v debatě objeví otázka zda je revoluce nástroj k řešení současných problémů.
 

Jiří Dienstbier / Lukáš Jelínek  - spustit debatu - 
Prezidentský kandidát Jiří Dienstbier se v debatě s politologem Lukášem Jelínkem představí jako člověk, kterého si dosud nikdo nekoupil. Lukáše Jelínka například zajímá, jakou si Jiří Dienstbier odnesl zkušenost ze svého působení na magistrátu hlavního města Prahy, či - jak je schopen nahlédnout na problematiku exekucí a zda má konkrétní představu nějakého řešení.

Antonín Baudyš / Igor Chaun   - spustit debatu -
21.12.2012 konec světa opět neproběhl. Antonín Baudyš a  Igor Chaun nám předestřou své názory o smyslu lidské existence. O tom, co je podle jejich osobního názoru v lidském životě důležité a jak se lze ke zvěsti o konci světa  postavit.

Adéla / Linda   -  spustit debatu  -
Tento díl Debatního klubu je věnovaný ženám - Adéle .... a Lindě....  Proč chtějí ženy hubnout, proč se bojí tloustnout? Co je luxus respektive, co je nouze? Jak vnímají Adéla a Linda dění okolo sebe - politiku, ekonomiku, sociální témata, náboženství, válečné konflikty a co je pro ně důležité? Jaký je podle nich smysl života.

03:02 dokonalá žena, módní trendy, vnitřní vyrovnanost 
07:47 deprese, poruchy příjmu potravy
11:09 kosmetické produkty    
16:03 kosmetická studia, luxus, nákupy a slevy       
20:11 ideál krásy     
23:11 nevěra 
25:43 běh času, stárnutí, strach o bližní    
28:49 život bez jídla, očista
34:11 téma ekonomiky a politiky       
39:34 ovlivnitelnost člověka  
45:42 reflexe naší osoby u bližních   
50:10 osobní cíle 
55:53 smysl života    

Jiří Kozák / Vít Klepárník    - spustit debatu - 
Ředitel CEVRO Liberálně-konzervativní akademie Jiří Kozák s Vítem Klepárníkem, ředitelem Think tanku CESTA - Centra pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii debatují o přesazích think tanků do reálné politiky či státní zprávy a o jejich smyslu - význam. Zda je cílem think tanků vytváření účelové síťové struktury osobností a jestli by měly být think tanky politicky orientované nebo apolitické - sloužící všem bez rozdílu.

Jiří Payne / Petr Drulák    - spustit debatu - 
Místopředseda strany Svobodných Jiří Payne a ředitel Ústavu mezinárodních vztah Petr Drulák si kladli otázky, zda je pro mezinárodní vztahy prioritou nějaký etický normativ - morálka nebo je důležité něco jiného. Zda má být nebo je v EU solidarita v kontextu podílení se na záchraném fondu ESM. Jestli je EU přínosem pro rozvoj mezinárodních vztahů a obchod nebo jde o projekt směřující k nějaké formě diktatury?

Stanislav Štech / Ondřej Šteffl  
- spustit debatu -  
Ředitel firmy Scio - společnosti, jejímž polem působnosti je zejména zjišťování a hodnocení výsledků vzdělávání Ondřej Štefl a prorektor pro rozvoj univerzity Karlovy v Praze Stanislav Štech debatují o tom, na jaké úrovni je české školství ve srovnání se zeměmi bývalého východního bloku, se zeměmi současné EU a světem. Jaké jsou očekávané trendy, tedy zda školy jednou zaniknou či nikoli a k čemu je dobré vzdělání a vzdělávání.

Ivo Vašíček / Aleš Šatánek 
- spustit debatu -
Bývalý místopředseda Pirátů a současný prezident Českého institutu manažerů informační bezpečnosti Ivo Vašíček a bývalý ředitel finančního a investičního odboru ministerstva zahraniční Aleš Šatánek, otevřeli témata zaměřená na problematiku bankovní - hospodářské a dluhové krize, na porovnání hospodářského modelu (anglosaského v konfrontaci se sociálně tržním), na regulaci finančního sektoru, měnovou politiku, a na Piráty jako novou politickou sílu.

Karel Randák / Petr Gazdík    - spustit debatu -
Bývalý ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace generál Karel Randák a předseda hnutí Starostové a nezávislí, poslanec Petr Gazdík debatují o korupci ve státní správě. Jak dlouho může trvat řešení problému s korupcí a s jejími důsledky v podobě vazeb mezi politickou a podnikatelskou sférou? Jak se má politik stavět ke korupčnímu jednání svých stranických kolegů? Jak lze vnímat jednání osobností jako je Karel Schwarzenberg, který odmítl vydat bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou trestnímu stíhání ve věci nákupu vojenské techniky.
 

Jiří Svoboda / Kamil Fila    - spustit debatu -
Tvůrce filmů Zánik samoty Berhof či Skalpel prosím, v současnosti přednášející na Univerzitě Jana Amose Komenského, režisér Jiří Svoboda debatuje s filmovým teoretikem, recenzentem a publicistou Kamilem Filou o filmu a televizi.
O tom, jaká tvorba v ČR převažuje. Zda je kritik - recenzent žoldákem mainstreamu nebo nezávislou osobností a existuje-li nezávislá scéna?

Květa Pohlhamer Lauterbachová / Vít Jedlička  -  spustit debatu -
01:10 / o setkání na foru alternativ a politickém vymezení se
03:40 / poprvé v historii může člověk vyhubit sám sebe
05:08 / je globální oteplování podfuk?
06:42 / nadspotřeba - konzum
08:41 / ekologie poškozuje trh?
11:11 / jaké podmínky budou mladí lidé dnes prosazovat, tak budou v budoucnu žít
13:57 / co je to liberalismus
15:03 / je liberalismus živý a aktuální koncept?
16:11 / obhajoba liberalismu
17:33 / rakouský model zásahů státu do ekonomiky ve srovnání s "reálným" socialismem
18:15 / definice ekonomiky
18:34 / srovnání situace v ČR s Rakouskem  - společenství
20:13 / o veřejných statcích
22:32 / jak se tvoří cena a o svobodě trhu
24:25 / stát a nadnárodní kapitál
25:33 / o národní bance
26:35 / o poměru vydaných emisí peněz a úspor
27:20 / definice politky strany Svobodných
28:01 / žijeme v socialismu nebo v jiném politickém a ekonomickém systému?
29:43 / systém založený na chamtivosti
30:17 / o úroku
35:09 / svoboda užití měny v transakci
37:04 / o nutnosti přestavby celého finančního systému
41:39 / o lokálních a regionálních měnách
43:41 / Svobodný trh potřebuje důvěru
44:26 / největší podvodník je centrální banka
45:46 / přístup Svobodných k problematice zasahování státu do trhu
46:56 / jaká mají být pravidla a kdo je má nastavit
49:41 / o základní zabezpeční člověka
51:02 / o solidaritě
54:34 / vymezeni se vůči tématu solidarity
55:29 / první krok Svobodných v politickém programu
56:05 / jak se vyvýjí ekonomika
56:44 / můžeme nebo nemůžeme stále růst?
57:07 / neomezený zdroj je lidská mysl
57:30 / co nás nakrmí?
57:42 / o spotřebe energií
59:47 / za jakých podmínek může fungovat ekologie
01:01:33 / máme potraviny vyrábět nebo dovážet?
01:02:17 / podnikatelská etika
01:03:23 / téma globalizace
01:04:14 / globalizace a rozvový svět
01:05:24 / outsorcing
01:07:00 / v čem si západ pomáhá, když přemístí výroby navýchod
01:07:12 / odpovědnost podnikatale - laisezz faire
01:08:52 / o nezaměstnanosti
01:10:42 / kde se daří nejlépe kapitalismu
01:11:25 / nový světový řád
01:13:07 / jaká je agenda nového světové řádu
01:14:11 / jaké mají být cesty k nového hospodářskému řádu
01:15:23 / co budu dělat, když se budu chovat racionálně? Nebudu mít děti.
01:18:53 / stát přispává k rozkladu rodiny
01:19:48 / jaká je ta správná hospodářská politika?
01:21:05 / hodnocení debaty K.L.
01:21:24 / hodnocení debaty V.J.

Vladimír Špidla / Vít Jedlička  - spustit debatu -
01:09 / nový světový řád
02:00 / co je koncepce nového světového řádu
02:47 / regulování globální kapitalistů
03:58 / Tobinova daň
04:20 / bude Tobinova daň fungovat pouze globálně?
05:28 / o tezi V. Klause o odebrání demokracie z národní úrovně
06:14 / demokracie nemusí stát na národním státu
07:08 / o integraci v EU
08:16 / o hodnotě hlasu českého voliče v rámcu EU
09:24 / o možnostech vyhlášení referenda v EU
09:55 / EU je lidský výrobek
10:30 / sociální demokracie a nacionální socialismus
11:34 / o nekorektnosti nastoleného tématu (sd / sn)
12:33 / otázky pravice, levice, fašizmus...
13:39 / proč má koncept "NSŘ" podporu EU
14:36 / o zastoupení zájmů ČR v EU
15:28 / V.Špidla - byli jsme vřždy socialisti internacionalisti...
16:25 / o posledním soudu, konci světa a světové vládě
17:47 / koncept společné obrany EU
19:43 / koncept obrany v rámci NATO
20:25 / zdovodnění V. Š. proč byl proti americkému radaru
20:52 / o boji s chudobou třetího světa, o podpoře biopaliv...
22:06 / EU je největším donorem rozvojové pomoci
22:50 / vtip o dotovaných kravách
23:09 / o celní politice EU
24:10 / o jednotné měně "NSŘ"
25:11 / obhajoba jednotné měny
26:24 / jak se bohatne na spekulaci
29:05 / o aplikaci EURa na celý kontinent
30:10 / ESM a Lisabonská smlouva
34:16 / referendum ve Francii a chování politického establihshmentu
34:51 / o politické třídě, jejím mandátu a postojích k referendu
36:05 / Trilaterární komise a klub Bilderberg
36:34 / o globálním oteplování
39:06 / ČSSD podporuje biopaliva
43:22 / o prohlasování ČSSD politiky solárních panelů

Petr Havlík / Miroslav Tejkl   - spustit debatu -
00:55 / o auditu posledního dvacetiletí
01:57 / problémy ČR kontra země, které nemusely procházet transformací
02:47 /  srovnání minulého sociálního státu se současností
04:34 / problém Starého světa je kapitalismus
04:42 / o bipolaritě světa v minulosti
05:14 / o naivitě občanů po převratu v roce 1989
06:30 / o kooperaci lidí ze zahraničí a u nás ve smyslu tunelování
07:06 / osobní zkušenost P.H. z "revolučních" let
07:40 / o české cestě
09:50 / o víře v budoucnost současného uspořádání
10:58 / o Japonsku
12:49 / o potřebě nápravy
14:10 / o Řecku a pohledu na srovnání společenských vrstev
15:45 / Kapitalismus Marx nepovažoval za něco špatného
16:57 / kdo má v rukách správu země
17:42 / o USA
20:01 / o krizi aktuálního amerického modelu
21:16 / jak fungují USA
21:57 / o restartu systému v podobě vlastenectví
22:48 / o bezpečnostních cvičeních v Anglii
24:18 / o dotacích pro golfová hřiště v ČR
24:45 / kdo zachrání věc demokracie
25:55 / o závislostech České republiky
27:56 / co vše nepodporuje ČR
28:32 / návrh P.H. k čemu by bylo vhodné se vrátit
29:07 / k čemu se hlásí P.H.
31:20 / co můžeme dělat podle P.H.
33:38 / co můžeme dělat podle M.T.
34:06 / role a postavení státu

Pavel Kohout / Jiří Šteg  - spustit debatu -
Má smysl členění na levici a pravici? Společnost versus individum.
Volný trh ve srovnání s korporátním kapitalismem.
Je socialismus nebo neoliberalismus alternativou?
Proč zdegenerovala demokracie?

Roman Joch / Jan Čulík   - spustit debatu -
Jsou západní média svobodná nebo pracují pro establishment?
Lidská práva - střední a nižší třída versus bohatí a vlivní.
ČR a Izrael - je na místě paralela mezi současným státem Izrael a První republikou?
Politická idea a představa její realizace.

01:03 jednotný ideologický názor
03:44 čtenáři - voliči a patriotismus
04:06 Rupert Murdoch
04:49 levicově liberální establishment
05:57 světonázor v západní společnosti
08:03 státní odpovědnost za blahobyt lidí
09:07 míra vysokého zdanění a hospodářská krize
11:00 80. léta v Americe
12:18 70. léta - Sovětský svaz
14:35 média, britská zkušenost
14:50 média ve vlastnictví magnátů
16:55 shrnutí - média dnes a jejich svoboda
19:00 objektivní zpravodajství a fakta a vlastní politické preference
19:53 BBC blíže
21:19 BBC - blízkovýchodní otázka, anglická al jazeera, problém nezávislosti,
          celosvětové problémy a hledisko obyčejných lidí
22:55 západní média, svoboda a světonázor lidí v nich pracujících
25:38 příklad otázky "práva" na život, monolitický názor a česká média
28:36 otázka otroctví
29:41 český mediální prostor, VB a Rusko
31:43 čeký novinář, zázemí a ochrana:
33:46 Rusko, lidská odcizenost
36:02 upřesnění, televize, tištěná média a internet v Rusku
37:54 ČR, lidská práva obyčejných lidí, střední a nižší třída vs. bohatí a vlivní:
39:29 poškození politických plakátů, argument o majetku a politický podtext
42:11 VB - příklad obavy z terorismu
44:18  Roman Týc - český výtvarník - semafory, další příklady, umělec a otázka
           veřejného zájmu
48:04 Roman Janoušek a Pavel Bém, destabilizace společnosti
51:25 korupční kauzy a Mostecká uhelná
52:49 zahraniční politika, obchod se zbraněmi:
54:04 řešení pákistánsko-izraelského konfliktu
55:28 příklad Severního Irska
59:04 palestinsko-izraelský konflikt, válka:
59:49 vznik státu Izrael
01:02:02 hlavní proud v izraelské společnosti, Rusové v Izraeli, přijímání imigrantů
01:04:53 arabské revoluce, skepticismus:
01:08:44 očekávání budoucí situace v Evropě
01:09:04 osobní politická idea a její realizace, osobní rozvoj, osobní bohatství člověka
01:11:31 obchodování s politickými zájmy - ČR -- destabilizace
01:12:27  krátkodobé cíle v politice
01:13:17 univerzity ve Francii, komerční plány, rušení středoevropských studií
01:15:03 střednědobá perspektiva, studium zahraničních studentů na univerzitách,    
               budoucí zastánci daného státu, kde studovali

Roman Joch / Daniel Veselý  - spustit debatu  
Křesťanský univerzalismus ve vztahu k Blízkému a Střednímu východu.
Kdo má či nemá právo na sebeurčení v palestinském geografickém prostoru.
Blízký východ a hrozba 3 světové války respektive střet křesťanské a islámské civilizace.

Erik Best / Jan Čulík   - spustit debatu -
Kde končí kritika establishmentu a začíná aktivismus? Role médií v aktuálních kauzách a smysl veřejnoprávních médií - jejich budoucnost.
Je Česká republika důležitá z mezinárodního hlediska?

Milan Valach / Jakub Kříž  - spustit debatu -
Jsou církevní restituce legální, správnou a morální nápravou křivd způsobených komunistickým totalitním režimem nebo jde o loupež státního majetku s cílem budování klerikálního fašistického státu?
03:55 narovnání pokřivených vztahů
05:58 dva cíle zákona - vyrovnání a odluka církve od státní podpory
07:35 referendum
11:39 protiústavní nečinnost
14:02 odlišná řešení v různých zemích
16:27 právní povinnost zmírnit křivdy
19:19 církevní restituce - model špatného rozhodování ve státě
24:06 princip přijímání zákonů referendem
27:14 hlasovná občanů v historii
29:32 výhoda přímé demokracie
31:22 shrnutí
34:24 zákon jako náprava křivd
36:29jak vznikal majetek církve (katolické)
39:47 situace k datu 25/2/1948
43:49 srovnání majetek komunistické strany a majetek církevní
47:38 katolická církev blíže
52:44 o co jde v majetkovém vyrovnání církve
58:19 morální nárok
01:02:46 odluka církve od státu dnes
01:10:18 formulace závěru  tématu morálního nároku
01:14:51 srovnání dějin kat. církve a např. 50. let v komunismu
01:21:08 návrat k roku 1948 - nezpochybnitelné vlastnictví majetku církve
01:26:45 sporné názory právníků, zákon a referendum
01:29:16 1918 - pozemková reforma
01:36:57 otázka finanční náhrady
01:39:20 zákon má nastolit zcela novu situaci mezi státem a církvemi
01:41:42 obnovení majetkové základny, obnovení moci
01:45:21 církve nebyly plnohodnotným subjektem vlastnického práva
01:50:53 povinnosti při hospodaření spolku nebo církve
01:55:44  zákon - vytvoření nového stavu a budoucnost
02:03:06 výhled - církev jako největší pozemkový vlastník a její vliv

Ludvík Hovorka / Ondřej Dostál    -  spustit debatu -
Kandidát do Senátu a odpůrce privatizace zdravotnictví Ludvík Hovorka v debatě s právníkem specializujícím se na oblast medicínského práva Ondřejem Dostálem. Témata debaty se vztahují k vzájemnému ovládání pojišťoven a zdravotnických zařízení. Privatizaci zdravotních pojišťoven. Odpovědnosti státu za zdravotní péči vyplývající z ústavy. Lobistickým projektům jako je například IZIP a střetu zájmů ve správních a dozorčních radách zdravotních pojišťoven a zdravotnických zřízení.

01:05 efektivní využití prostředků, veřejná kontrola a problém nedostupnosti péče
03:03 centrální model pojišťovny
05:06 vznik nerovnosti mezi zdr. zařízeními a zdr. Pojišťovnami
08:26 dominance pojišťoven
09:38 fakultní x krajské nemocnice a jejich zadlužení
12:00 připravovaný zákon o zdr. Pojišťovnách
14:04 kontrola pojišťoven ze strany voličů a přímá volba
16:50  VZP
18:11 přímé volby do orgánů zdr. pojišťoven, zastoupení pojištěnců a kontrola státu
20:47 problém slučování pojišťoven a problém ovládání jedinou osobou
25:16 otázka úřadu pro dohled nad zdr. pojiťovnami, sjednocení plateb za stejný výkon
28:35 statistické údaje
30:36 fakultní nemocnice
33:59 návrh zákona o universitních nemocnicích
37:25 veřejný dohled nad systémem a metodikou
41:49 tendence zadlužení VZP
43:55 privátní a státní péče, nadstandardní služby a standardní úhrady
46:48 problém soukromých zdr. zařízení a uzavírání smluv s VZP
50:18 spekulace
53:56 slovenský model
54:56 tlak prosadit privatizace
56:04 problém léčiv
59:59 Ústavní soud - zrušení kategorizační komise, léky
01:03:05 cílené revize
01:05:56 potřeba transparentnosti
01:09:10 správní řízení a komisionální rozhodování
01:10:30 nabízení pojistných plánů a riziko
01:14:34 efektivnost zdr. Systému
01:17:16 kapitola tlaku k privatizaci
01:21:46 využívání veřejného systému
01:23:38 díry v zákonech, nedostatky ve financování
01:26:45 popis situace: reálná hrozba a její vnímání
01:27:34 problém dostupnosti péče
01:29:12 odvody a žádost o protihodnotu, napětí ve společnosti
01:32:32 regulační poplatky

Martin Kubů / Vojtěch Razima    - spustit debatu -
Řešit konkrétní kauzy s konkrétním výsledkem bylo hlavním důvodem k založení o.p.s Acta non verba jejíž ředitel Vojtěch Razima bude debatovat s ředitelem divize PHM, biopaliva a OZE společnosti Agrofert Holding, a. s., Ing. Martinem Kubů na téma biopaliva.
Co jsou to biopaliva? Jaké jsou výhody a nevýhody biopaliv z hlediska technického a biologického, zemědělského a s ohledem na obnovitelné zdroje energie? Má být výroba biopaliv dotovaná státem?

Boris Cvek / Jan Paul   - spustit debatu -
Renesančními schopnostmi obdařený vědec, pedagog, neúnavný politický glosátor, milovník literatury a výtvarného umění Boris Cvek debatuje o výtvarném umění s členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, literárním autorem a publicistou, akademickým malířem Janem Paulem na témata: Co je dnes veřejnosti prezentované jako výtvarné umění a co to vlastně je? Čím se může výtvarník uživit respektive mělo by být výtvarné umění dotované z veřejných prostředků? A jaká je identita českého výtvarného umění?
00:54 umění - vymezení pojmu
04:41 prožitek a kvalita života
07:56 umění - neustálé hledání a komplexnost
11:22 rychlý vývoj za posledních sto let, technologie
13:13 téma smrti, posedlost zkázou
15:20 vyčerpanost změn a dnešní nejasnost toho, co to umění je
18:41 povrchnost prožívání
20:47 umění - otázka zaměstnání, povolanosti k něčemu, srovnání
23:39 uznání génia, šíře vzdělanosti a znalost souvislostí
25:53 schopnost porozumění současného člověka
27:22 téma, absence tématu v současném umění
28:11 nutnost znovu pochopit avantgardu
31:55 současnost, proč umělci dnes vlastně tvoří, jak záleží dnes lidem na jejich vnitřních prožitcích
35:26 komunikace, srozumitelnost
36:48 kritika, možnost diskutovat, kritéria
41:01 silné individuality
43:37 tvorba, média a vyhraněné osobnosti
46:20 filosofie - její role, nová debata, reakce
47:21 umělec dnes shrnutí, dále původnost umění
52:41 netrpělivost dnes, potřeba času na reflexi, dozrání nových generací
55:23 financování umění z veřejných prostředků
59:52 granty a galerie bez návštěvníků
01:02:04 vznik "skleníkového efektu"
01:04:37 absence kvalitní kritické debaty
01:09:24 problém lhostejnosti, dále mylná představa neměnnosti
01:11:40 snaha oslovit, k čemu je umění, příklad
01:13:58 otázka srozumitelnosti umění, kvalita díla
01:19:12 setkávání se smrtí, vyrovnání se se silnými životními otázkami - jedna z budoucích cest
01:22:39 prožitek tvorby, opravdovost, vnitřní změna
01:25:55 ekonomická situace a prosperita života umělce
01:30:30 návrat - kvalita života